RVP-ŠVP-Osnovy

Novým tématem se stává "utužování" osnov

Po desetiletém martýriu tvorby školních vzdělávacích programů je nápad na opětovné zavedení školních osnov hazardováním s entuziasmem a loajalitou učitelů a výrazem naprostého pohrdání učitelskou profesí.  Po deseti letech se vzdělávací programy škol stabilizovaly, každá škola si mohla zvolit vlastní profilaci. Nyní to má být hozeno do stoupy? Na základě čeho?  Kde jsou nějaké argumenty, nějaká analýza?

To ale není to hlavní. S myšlenkou na snižující se úroveň znalostí dětí na výstupech lze asi souhlasit, ale podle mého přesvědčení to není způsobeno tzv. kurikulární reformou a nějakým rozvolněním ve vzdělávacích programech škol (ostatně toto si měl stát ohlídat na výstupech), ale extrémně liberálním právním prostředí ve školství, ve kterém děti nemusí nic, rodiče mohou všechno a učitelé nic nesmějí. Stát zcela rezignoval z toho, že škola má mít také výchovnou funkci, ale všichni učitelé ví, že ve třídě s dětmi s deficitem sociálních dovedností se nedá vyučovat. Na každého učitele nebo ředitele, který rozhodne k nelibosti dítěte nebo rodiče, se snese lavina stížností, kontrol a odvolání, podporovaná úřady státní správy, inspekcí, právníky a úřadem ochránce práv. Vyzkoušel si to asi každý, kdo si dovolil dát dítěti tzv. horší známku z prospěchu nebo z chování. Soudy přijímají neuvěřitelná rozhodnutí o odpovědnosti učitelů a škol, která paralyzují pořádání školních akcí a jsou naprosto demotivující pro každého, kdo by chtěl s dětmi dělat něco nad rámec sezení v lavici. Ochrana lidské důstojnosti učitelů je nulová, každý rodič může zcela beztrestně vtrhnout do třídy a před dětmi nepříčetně řvát na učitelku.

Zdeněk Bělecký

Kam se poděla reforma?

Najednou jsme zavaleni jednotlivostmi: tablety pro prvňáčky, třetí hodinou tělocviku nebo pamlsky ve školních bufetech. Valí se to z ministerstva, ale následně také ze všech možných médií, které tyhle blýskající se prkotiny ostošest komentují.

Ale to vše je na hony vzdáleno podstatným problémům českého školství a české vzdělanosti. Spíše jde o píárové aktivity pana ministra. Ale nikdo se nezajímá, kam se vlastně poděla česká školská reforma.

Jeden z blogů na portálu rvp.cz  však nedávno nesl provokativní titul: RVP a reforma jako omyl. A výmluvně začíná slovy: „O školské reformě a rámcových vzdělávacích programech se nyní téměř mlčí.“ Následná diskuse se vyčerpala 41 příspěvky několika nadšenců. Z tvůrců RVP se neozval nikdo. Natož někdo z Karmelitské.

Byla reforma a RVP opravdu omyl? Vlastně to tak vypadá, protože reforma dostávala jednu ránu za druhou, ať už zbytečnými přílepky, uspěchanými standardy nebo vzorovými osnovami. Tlak na opětovné sjednocování je evidentní. Jednotná škola se vrací. Tou poslední ranou, vpravdě egyptskou, bylo letošní půlplošné testování žáků devátých tříd pod taktovkou ČŠI. Vážení učitelé, vážení rodičové, ne výstupy a dovednosti  ̶  ale encyklopedické znalosti zase frčí.

Bohužel bez povšimnutí, plíživě, ale dokonale se vytrácí to podstatné z reformy. Stejně jako výzkumy (Dvořák) ukazují, že školy jsou tak nějak stále stejnější.

http://spolecnost.blogy.rvp.cz/2015/04/09/rvp-a-reforma-jako-omyl/

Zdeněk Sotolář, Článek vyšel na webu Česká škola

Dveřmi ven, ale okny zpět

Když MŠMT přišlo s nápadem na plošné testování žáků devátých tříd základních škol, zvedlo se mnoho hlasů proti a testování bylo odzkoušeno, avšak zrušeno. Pouze na první pohled. Testování se letos totiž vrací  ̶- ne už jako plošné, ale jaksi „půlplošné“, neboť bylo vybráno 2400 škol. Možná příští rok namátkou vyberou zbytek.

Testovat se bude pod dohledem ČŠI. Testování proběhne v režimu inspekce. Ještě větší zmetek, než jsme mysleli. Rizika jsou obrovská a začíná to nenápadně slovy ředitele: „Neměli bychom žákům ukázat alespoň typy úloh?“ Pak už může místo skutečné výuky následovat nácvik na testování. Kdo by nechtěl v očích inspekce dopadnout na výbornou?

Ale moc dobře víme, jak to je s deváťáky v květnu. Všichni přijati, pohoda, klídek, mnohdy tabáček. Nějaký testík nemůže žádného deváťáka vzrušit. Ale ani motivovat. K čemu vlastně? A nemusí to být zrovna Horáček & Pažout.

Důvod k neklidu z návratu testování tak máme jen my  ̶  rukojmí svých žáků  ̶  učitelé.

Zdeněk Sotolář, článek vyšel na webu Česká škola