Otevřený dopis ministryni školství

Druhý otevřený dopis

 

Vážená paní ministryně,

cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Obáváme se, že tzv. inkluze se stává typickým příkladem dobrého úmyslu, jehož realizace bude mít katastrofální dopady na vzdělávací soustavu.

Nezpochybňujeme ušlechtilé cíle propagátorů inkluze, vidíme však několik zásadních rozporů a nedostatků v její připravované realizaci.

1)      Je-li cílem státní vzdělávací politiky společné vzdělávání co největšího počtu dětí, jak píšete, proč jsou z tohoto společného vzdělávání vyňaty ekonomické, sociální a intelektuální elity nebo ti, kteří se za elity považují? Proč se inkluze netýká víceletých gymnázií, soukromých škol, zahraničních škol podnikajících na území České republiky, škol s rozšířenou výukou, rodičovských škol, alternativních programů a jiných exkluzivních škol, jejichž společným znakem je, že si vybírají děti, které přijmou ke vzdělávání? Pokud se společné vzdělávání nebude týkat i těchto dětí, je reálné riziko, že selektivita vzdělávací soustavy se bude – po zavedení jednostranně chápané inkluze – zvyšovat, protože ekonomicky a sociálně zdatnější část populace bude z veřejných škol, ve kterých zůstanou ti chudší a handicapovaní, odcházet do zařízení skutečně či domněle elitářských. Považujeme za zásadní chybu, že zamýšlená inkluze se netýká celé vzdělávací soustavy, ale jen jednoho jejího segmentu.

2)      České školství je dlouhodobě podfinancované. Je známou skutečností, že veřejné výdaje na vzdělávání u nás dlouhodobě činí přibližně 4 % HDP, zatímco průměr vyspělých zemí, ať už je referenční základnou EU nebo OECD, je kolem 6 %. Je rovněž známou skutečností, že platy učitelů v ČR jsou na úrovni poloviny průměrných příjmů jiných vysokoškolských profesí. Nikdy žádná politická reprezentace nepředložila veřejnosti realistický cíl a harmonogram vyrovnání s tímto vzdělanost ohrožujícím stavem. Za této situace ČR přistupuje k implementaci principů inkluzivního vzdělávání, které klade mimořádné nároky na financování podpůrných opatření. Už jen snížení průměrného počtu žáků ve třídě základní školy na úroveň počtu žáků ve škole speciální či praktické znamená pro státní rozpočet zátěž v řádu miliard korun. Slibujete, že tyto nároky budou uspokojeny, ale kde je nárůst výdajů příslušné rozpočtové kapitoly? Má-li být systémová změna proveditelná, měla by být kapitola financování regionálního školství navýšena o desítky procent. Nic takového nepozorujeme, proto se obáváme, že pro nedostatek financí podpůrná opatření zůstanou mnohdy jen na papíře a kvalita vzdělávání utrpí, a to kvalita vzdělávání všech, nejen handicapovaných dětí.

3)      Považujeme za nepřijatelné a samu myšlenku inkluze devalvující, jsou-li rozhodnutí přijímána na základě ideologie a politických názorů, zatímco odborné argumenty jsou ignorovány. Neodbornost je zásadním rizikem připravovaných změn. Za nejkřiklavější příklad považujeme zrušení přílohy vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením, které mají být nadále vzdělávány podle stejného programu jako děti bez postižení, zdravé a průměrné. Jen naprostý laik může očekávat, že mentálně postižené dítě bude lépe prospívat s individuálním programem a podpůrnými opatřeními ve skupině žáků standardně početné běžné třídy základní školy než ve třídě s přizpůsobeným programem a s menším počtem vrstevníků s podobným handicapem. Nahrazení jednoho vzdělávacího programu předpokládanou sbírkou individuálních plánů povede jen k další administrativní zátěži učitelů, aniž lze očekávat sebemenší zlepšení efektivity vzdělávání. Další nedomyšlená rizika se týkají kvalifikovanosti pedagogických pracovníků, jejich pregraduální přípravy, podpůrných profesí ve školách a dalších a dalších souvislostí, které byly přehlédnuty nebo které jsou bagatelizovány.

Vážená paní ministryně,

ve školách hlavního vzdělávacího proudu je možné integrovat děti s postižením už nyní a mnoho škol je úspěšně začleňuje a vzdělává. Chystané změny proto považujeme především za nepotřebné a neodůvodněné. Neslyšeli jsme žádný odborný a věrohodný argument, v čem má být vzdělávací soustava po provedení připravovaných změn lepší, kvalitnější, efektivnější. Slyšeli jsme jen nepřesvědčivá prohlášení, která připomínají spíše politickou agitku, zahrávající si s entuziasmem a loajalitou učitelů.

Žádáme Vás, vážená paní ministryně, aby ministerstvo řídilo naše školství odborně a aby si jeho politické vedení i úřednický aparát uvědomovaly, že nikoli neziskové organizace a mediálně zdatné spolky, ale my, učitelé ve školách, ve své každodenní praxi uskutečňujeme vzdělávací politiku státu.

Učitelské profesní sdružení    http://kantor8.webnode.cz/

V Praze 17. 10. 2015

 

 Hlasování na Doodle: doodle.com/poll/5vqve3tz6xu7cw27                                  

 

První otevřený dopis ministryni školství

 

Vážená paní ministryně,

řada učitelů je velmi znepokojena skutečností, že se o důležitých změnách ve školství rozhoduje bez významné účasti těch, kteří mají největší odpovědnost za vzdělávání a na které všechny změny doléhají nejvíce – bez nás učitelů. Proto jsme se rozhodli založit Učitelské profesní sdružení, jehož hlavním cílem je připojit hlas učících učitelů z praxe k diskusi a k rozhodování o všech změnách ve vzdělávání. V dané chvíli považujeme za zásadní vyřešení těchto problémů:

Žádáme vznik Národní rady pro vzdělávání (její neexistencí je dlouhá léta závažně porušován Školský zákon). Jsme přesvědčeni, že právě Národní rada pro vzdělávání může udržovat kontinuitu vzdělávací politiky a současně může bránit nekoncepčním změnám i tlaku aktivistických a lobbistických skupin. Žádáme, aby v Národní radě pro vzdělávání byli zastoupeni také skuteční učitelé z praxe. Považujeme učící učitele za odborníky ve své profesi. Zástupci učitelů musí být vybráni transparentním způsobem a návrhy musí být předem předloženy široké učitelské veřejnosti. Očekáváme výběr čitelných osobností s jasným programem, osobností, které budou prosazovat kvalitní vzdělávání a také hájit zájmy učitelské profese.

Nechceme zavádět kariérní systém, který neoceňuje dobré učitele, ale oceňuje dobré úředníky. Předložený návrh nebyl připraven ve spolupráci se širokou učitelskou veřejností, nesmyslně bere pravomoci ředitelům a dává je komisím bez odpovědnosti za vzdělávání na konkrétní škole. Autoři předem nespravedlivě určují kvótu učitelů vyšších stupňů. Návrh po odborné stránce odmítla řada zástupců pedagogických fakult, ale jeho autoři to nevzali v úvahu. Varovným signálem je to, že i učitelé splňující podmínky čtvrtého stupně (autoři učebnic, lektoři) takový byrokratický kariérní systém důrazně odmítají. Tento kariérní systém nepomůže učitelům, vedení škol ani žákům, ale odčerpá ze školství obrovské prostředky na svůj vlastní provoz. Další zbytečné papírování ve skutečnosti učitele demotivuje.

Nechceme, aby byla zavedena plošná a netransparentní inkluze žáků na školy, které na to nejsou připraveny: chybí materiální podmínky, chybí odborná příprava učitelů. Hrozí likvidace fungujících speciálních škol, hrozí omezení možnosti rodičů svobodně zvolit nejvhodnější péči pro děti. Záměrně jsou ignorována rizika unáhlené inkluze a její devastující dopady na veřejné školy. Aktivisté volají po inkluzi, ale mnozí podporují rozvoj exkluzivních škol udržujících a posilujících selektivitu vzdělávacího systému. Smysluplná inkluze vyžaduje jednak velké investice (odhadujeme desítky miliard), jednak její citlivé postupné zavádění. Je přehlížen názor jak rodičů, tak učitelů, kritika je ostrakizována. Přitom rozumná inkluze podle místních podmínek už mnoho let existuje. Politizace inkluze nepomůže postiženým dětem. Prvním logickým krokem by mělo být zachování přílohy RVP ZV pro vzdělávání žáků s LMP.

 

Zdeněk Sotolář, mluvčí UPS.

Text dopisu vznikl na setkání UPS 27. června 2015 v Praze.

K obsahu dopisu se můžete vyjádřit na doodle.com/sd8ywbbz77wqn3f9