Učitelské profesní sdružení k 30. září 2017 pozastavuje svoji činnost. Web s texty zůstává otevřen, uzavřena je možnost se do UPS hlásit, výkonná rada a role mluvčího UPS tímto zanikají.

V pohledu na KŘ nejsme sami

AŘG ČR nepodporuje současné znění kariérního řádu. Z našeho pohledu je příliš byrokratický, administrativně náročný. Chybí text prováděcích vyhlášek o standardu učitele a atestačním řízení. Pokud standard učitele včetně indikátorů profesních kompetencí nebude mít povahu normativního dokumentu, ale pouze metodického, bude velmi problematická jeho aplikace v praxi – pro učitele, ředitele, členy atestačních komisí, pro řešení případných odvolání proti výsledku atestačních řízení.

www.pedagogicke.info/2017/04/materialy-z-konference-asociace.html

Pohledem UPS / březen 2017

V březnu se v médiích opět vynořil problém se sčítáním Romů. Pochybnosti vyslovil např. náměstek libereckého primátora Langr: „Nemám nic proti kvalifikovaným odhadům, ale nesmějí být obecně postaveny na tom, jak člověk vypadá, nebo kam si jako majorita usmyslíme ho zařadit.“ Podobně se k problematice postavil Patrik Banga: „Řekl jsem, proč se sběrem etnických dat souhlasím. A nastává problém číslo dvě: Jak určit, že je někdo Rom. Přiznávám se, že to nevím. Metodika je obtížná. Nemůže fungovat tak, že majorita bude určovat, kdo je členem minority.“ UPS trvá na svých dřívějších pochybnostech o způsobu „sčítání“ Romů.

Z různých stran přicházejíc návrhy na změny RVP.ZV a MŠMT pak provádí nekoncepční dílčí změny. Na změny v souvislosti s obranou státu upozorňuje SKAV: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které za Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé vzdělávací stupně odpovídá a které schválilo jejich revizi, v tuto chvíli neposkytuje pedagogům žádnou podporu pro naplňování revidovaných výstupů.“ S návrhy na další úpravy přicházejí další, ať už kvůli úpravě zastaralých RVP v oblasti IT, nebo ti, kteří by rádi vrátili do škol brannou výchovu. UPS odmítá další dílčí úpravy a požaduje stále odkládanou komplexní revizi RVP.

Nepřipravenou inkluzi provázejí problémy, jak dokládá Prohlášení asociace speciálních pedagogů ČR: jde mj. o zvýšenou administrativní zátěž nebo problémy s DVPP.  (Chybí také slibované finance.) MŠMT obavy z průběhu zavádění inkluze zpochybňovalo nebo umenšovalo a stále hlasitěji zdůrazňovalo spíše obecné „ideové“ cíle tzv. společného vzdělávání, dokonce s plným vědomím vysoké selektivnosti našeho školství. UPS na základě praktických zkušeností speciálních pedagogů a učitelů vybízí MŠMT k otevření diskuse o možnostech revize inkluze.

UPS chce otevřít širší odbornou diskusi o aktuálních problémech českého školství, proto přichází s nabídkou ankety a diskusí nad anketními otázkami. MŠMT se takové širší odborné diskusi vyhýbá. UPS dlouhodobě volá po vzniku Národního úřadu pro vzdělávání, který by především pomáhal korigovat často unáhlené a nekoncepční kroky ministrů školství a pomáhal vytyčit dlouhodobější koncepci vzdělávání. UPS protestuje proti způsobu přípravy kariérního řádu, kdy poslední dokumenty (např. standard učitele) jsou dopracovávány nyní, na poslední chvíli před dalším čtením novely v parlamentu. Čas na širší odbornou debatu samozřejmě nezbývá.

Výkonná rada UPS, 31. března 2017

ANKETA: Školské a vzdělávací problémy očima učitelů

Učitelské profesní sdružení, Asociace češtinářů a Pedagogické info připravily anketu, jejímž cílem je zmapovat, které školské a vzdělávací problémy vidí vyučující jako podstatné a jaká řešení preferují. Anketa obsahuje tyto body:

Snižování počtu žáků ve třídách

Vzhledem k tomu, že celkově přibývá žáků vyžadujících při vzdělávání nějakou formu podpory a / či žáků výchovně problémových, je třeba celkově snižovat počty žáků ve třídách, a to zejména na základních školách; v nutných případech směřovat ke zřízení další třídy v ročníku. Základem je, aby výše uvedená opatření nešla ekonomicky na vrub školy. Dnešní možnost snižování počtu žáků ve třídě z důvodů inkluze je nedostatečná, a to kvůli nárokům na práci vyučujících, ale především s ohledem na celkové podmínky, za nichž se žáci vzdělávají.

Revize inkluze

Výchozí myšlenka: Vzděláváme žáka podle jeho skutečných, nikoli domnělých schopností a potřeb. Je třeba zrušit opatření zhoršující podmínky zejména pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (návrat k osvědčené příloze k RVP ZŠ upravující jejich vzdělávání), neomezovat vznik speciálních tříd (vzdělávacích skupin) tam, kde to škola a poradenská zařízení ve spolupráci s rodiči vyhodnotí jako potřebné. Je nezbytné zastavit deprofesionalizaci vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, zásadně zvýšit objem finančních prostředků určených na jejich vzdělávání kvalifikovanými odborníky. Stát by měl ve všech ohledech garantovat stejnou úroveň podpory pro žáky s handicapem po celé ČR a stejně tak plošně vytvářet nabídku profesní přípravy pro žáky ZŠ, kteří nejsou schopni dostát standardním vzdělávacím nárokům.

Omezení segregace

Je nutné proporčně omezit kapacitu víceletých gymnázií a zrušit šestiletá nebilingvní gymnázia (jako zcela nesystémový prvek vzdělávací soustavy), bránit vytváření výběrových základních škol. Je však také potřebné dále vytvářet systém podpory mimořádně nadaných žáků. Jako nezbytná se jeví úprava postavení soukromých škol a jejich zapojení do vzdělávacího systému, včetně nastavení nových podmínek pro jejich zřizování a financování; vše v návaznosti na analýzu toho, co soukromé školy (obecně a každá škola zvlášť) vzdělávacímu systému přinášejí a v čem naopak jeho funkčnosti nepřispívají. Náměty: Zrušit soukromým školám jakoukoli státní podporu? Nebo je naopak podpořit plnou dotací, ale za podmínek platných pro veřejné školy (spádová oblast, přijímání žáků se SVP, státní kontrola všech financí atd.)?

Ochrana postavení školy

Ochrana školy před důsledky nežádoucích sociálních vlivů. Nastolení skutečně funkčního systému řešení sociálně-výchovných problémů (žákovských i problémů s rodiči, např. neplnění výchovných povinností) tak, aby probíhalo za spoluúčasti školy, ale současně nepřinášelo škole takové úkoly a nekladlo na ni takové nároky, které výrazně překračují její možnosti.

Posílení postavení školy

Posílení postavení školy jako instituce garantující vzdělávání všech žáků. Zrušení nebo úprava ustanovení a pravidel omezujících volbu vhodných vzdělávacích nástrojů a prostředků (např. V oblasti opakování ročníku žáky či vytváření optimálně naplněných tříd nebo tříd pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami).

Změny v postavení ředitele školy

Ředitel školy by měl být nejen nositelem povinností, ale měl by mít k dispozici dostatek nástrojů a prostředků, aby mohl svým organizačně-pedagogickým povinnostem reálně dostát. Výběr ředitele školy a jeho odvolání by měl být odpolitizován, primárně by neměl záviset na vůli zřizovatele (nebo pouze na vůli zřizovatele), ale příslušných resortních orgánů.

Podpora změn v přípravě vyučujících

Ekonomická podpora vysokým školám pedagogického typu posilujícím ve studijním programu sepětí teorie s praxí (možnost zaměstnávat externisty z řad vyučujících na ZŠ a SŠ apod.). Navýšení financí VŠ připravujícím studenty pro obory, v nichž je kvalifikovaných vyučujících nedostatek.

Podpora profesního růstu vyučujících

Pokud kariérní řád, tak funkční a nezatěžující vyučující další administrativou. V první řadě je ovšem nutné zvážit rizika spojená s jeho zavedením: sklouznutí k formalismu, omezení motivace a také efektivní podpory profesního růstu většiny vyučujících – těch, kteří kvůli stanovené hranici nebudou moci dosáhnout 3. atestačního stupně (jde o čtyři vyučující z pěti). Obnovení funkčnosti Portálu RVP tak, aby se rozvíjel kvantitativně i kvalitativně (vytvoření národní databanky vzdělávacích materiálů, podpora autorů, vytváření autorských a lektorských týmů) a současně se stal zdrojem aktuálních vzdělávacích informací (konkrétní odkazy na vzdělávací inovace a bezplatně využitelné materiály apod.). Vytváření podmínek pro vznik oblastních vzdělávacích center. Finanční zajištění (podpora) specializačního studia.

Navýšení platů vyučujících

Navýšit platy vyučujících na 130 % průměrné mzdy v ČR, a to v nejbližším rozpočtovém období.

Koncepčnost, předvídatelnost a serióznost řízení

Rozhodování na základě odborných stanovisek a s vypořádáním věcných námitek; zohlednění věcných stanovisek vyučujících. Je třeba stanovit povinnost (pro MŠMT i zřizovatele škol) zveřejnit všechny řádně podané připomínky k navrhovaným resortním opatřením a povinnost na každou z nich zcela konkrétně odpovědět, popř. odůvodnit, proč nebyla zohledněna. Jakékoli koncepční záměry je nutné diskutovat s dostatečným předstihem, nikoli v řádu několika málo měsíců či dokonce týdnů.

Restrukturalizace středního školství

Transformace jeho struktury tak, aby absolventi škol měli skutečně reálnou možnost dosáhnout stanovených výstupů, tzn. odnášeli si ze studií nejen „papír“, ale především adekvátní znalosti. Zavedení dvou úrovní maturitní zkoušky. Iniciování návrhu na změnu právních ustanovení zavádějících podmínku složení maturitní zkoušky pro výkon některých povolání, resp. pracovních pozic (nahrazení maturity mistrovskou zkouškou apod.). Podpora mistrovské zkoušky jako motivačního nástroje pro profesní růst.

Změny v pomaturitním a vysokoškolském studiu

Obdoba proměn středoškolského vzdělávání. Je třeba transformovat pomaturitní vzdělávání tak, aby studenti měli možnost rozšiřovat své vzdělání, ale současně také reálně mohli dosáhnout stanovených výstupů; současné počty studentů v bakalářském a magisterském programu neodpovídají obecné míře studijních předpokladů. Je třeba zkvalitnit VOŠ a posílit jejich postavení tak, aby se pro zájemce o pomaturitní studium staly dostatečně atraktivní.

Kurikulární reforma

Ukončit všechny dílčí úpravy a doplňky RVP a připravit komplexní revizi (především výstupů). Řešit situaci, kdy ŠVP jsou většinou vyučujících vnímány především jako nutné zlo, ovšem ČŠI z nich vychází při své činnosti na jednotlivých školách. Jednoznačně definovat cíle vzdělávání (jsou různé v různých školských dokumentech).

Vznik Národní rady pro vzdělávání

Vytvoření reprezentativního orgánu složeného z nejlepších odborníků na vzdělávání, včetně vyučujících z praxe. Tento orgán by předkládal návrhy na koncepci vzdělávací politiky a na základě závěrů z diskuse by formuloval podklady pro legislativní ukotvení. Koncepce by byla pro vládu a MŠMT závazná.

K anketě je jako samostatný bod připojeno téma profesní komory

Text ankety s dopisem školám najdete ZDE,

DISKUTOVAT k jednotlivým bodům ankety můžete ZDE,

HLASOVAT (pouze vyučující) můžete ZDE.

Průběžné informace o výsledcích hlasování najdete na webech organizátorů od 5. dubna 2017.

 

Členové výkonné rady Učitelského profesního sdružení k aktuálním problémům facebookové skupiny Pedagogická komora – diskuse

Členové VR UPS vítají jako pozitivní krok sepsání diskusních pravidel i návrh na setkání, při němž by byly projednány sporné záležitosti. Ohledně setkání se však domníváme, že nejlepší je problémy řešit veřejnou diskusí. Opakujeme tedy, že Učitelské profesní sdružení nikdy nezpochybnilo svoji podporu myšlence pedagogické komory ani jednotlivé kroky plánované pro založení spolku a úvodní fázi jeho činnosti.

Na druhé straně se znepokojením sledujeme přetrvávající problémy spočívající v neochotě adekvátně se vyrovnat s kritickými připomínkami, uvádění zavádějících informací a nepromyšlených počinech. Nechceme však oslabovat potenciál skupiny neplodnými polemikami a nadále nebudeme veřejně reagovat na ničím nepodložené výtky na adresu UPS či jeho členů. Za mnohem podstatnější považujeme ustavení přípravného výboru složeného ze všech zájemců o práci v něm (potvrzených hlasy členů skupiny, popř. hlasy těch členů skupiny, kteří vyplnili dotazníky). Členové skupiny dnes sice mohou diskutovat a předkládat návrhy, ale nemají prakticky žádný vliv na zásadní rozhodnutí a také na obsah a způsob prezentace informací poskytovaných veřejnosti. Jen tak se mohlo stát, že byly unáhleně osloveny politické strany, navíc formulačně ne právě šťastným textem, a především jménem dosud neexistující "Pedagogické komory". Serióznosti chystaného sdružení to určitě nepřispělo.

Členové výkonné rady budou nadále šířit myšlenku pedagogické komory a v rámci svých možností přispívat k ustavení spolku a následně komory jako demokratického, seriózního a akceschopného sdružení.

Jana Karvaiová, Zdeněk Sotolář, Josef Soukal (členové Výkonné rady Učitelského profesního sdružení)

(Pozn.: Rada jednala bez p. Jarmily Smejkalové, omluvené ze zdravotních důvodů.)

27. března 2017

Prohlášení VR UPS k aktuální situaci v přípravě Pedagogické komory


- UPS od samého začátku vznik pedagogické komory podporuje, protože obecně máme shodné cíle; vždyť jedním z impulzů byla anketa České školy, kterou zástupci UPS zčásti vyvolali a které se hojně zúčastnili.


- UPS nyní ale zcela nechává na jednotlivých členech, jak se zapojí. V dané chvíli nemáme totiž žádnou zpětnou vazbu – a to ani prostřednictvím delegovaného zástupce UPS –,  o plánovaných událostech se dozvídáme pouze na FB nebo na webu, nemáme žádný podíl na učiněných rozhodnutích.

- UPS je nemile překvapeno tím, že z plánovaných událostí úplně vypadl širší přípravný výbor. Hlasování o třech návrzích dalšího postupu na FB ztratilo smysl dřív, než bylo dokončeno. Nominace na členy přípravného výboru zcela zapadly. UPS se obává, že tento postup může ohrozit věrohodnost komory už v přípravné fázi.


- UPS je stejně zaskočeno tím, že první otevřené setkání nebude smět o ničem rozhodovat ani o ničem hlasovat. Nechápeme, proč je první setkání předem zatlačeno do podoby bezvýznamného seznamovacího setkání.

 

22. března 2017

Stanovisko SKAV k současnému způsobu naplňování tématu výchovy k obraně státu na českých školách

www.eduin.cz/clanky/stanovisko-skav-k-soucasnemu-zpusobu-naplnovani-tematu-vychovy-k-obrane-statu-na-ceskych-skolach/

Dne 3. března 2017 proběhlo 41. jednání Rady Asociace speciálních pedagogů ČR.

 Výsledkem jednání Rady ASP ČR je „Prohlášení Asociace speciálních pedagogů ČR k naplňování úkolů a cílů vyplývajících z novely školského zákona." Prohlaseni_ASP_CR_3_3_2017_II.pdf (174,5 kB)

 

Pohledem UPS / únor 2017

Velkým tématem nového pololetí se staly soukromé školy. „Prioritou ministerstva školství je kvalitní, silná a dostupná síť veřejných škol. Soukromé a církevní školy jsou dobrým doplňkem. U všech typů škol je ale pro nás vždy na prvním místě kvalita,“ uvedl náměstek Pícl. Učitelské profesní sdružení podporuje důraz na síť veřejných škol. Mnohé soukromé školy navíc přestavují rizika „nespolečného“ vzdělávání v segregaci bohatých. Nejde vždy o hledání kvality; jak zmínil Pavel Kraemer, „bohatí rodiče si najdou cestu, jak své děti exkludovat“. A v diskusi na FB upozoňuje Dominik Dvořák: „Zajímavé je zjištění PISA, že po odečtení vlivu rodinného zázemí žáci soukromých škol nemají lepší výsledky než z těch veřejných.“ Abychom však předešli interpretačním manipulacím, jak tomu bylo v případě inkluze, zdůrazňujeme, že UPS se nevyslovuje pro zakazování soukromých škol.

Anketa na webu Česká škola Potřebují učitelé profesní komoru? vedla nejen k diskusi na FB, ale k odstartování nového kola opakovaných snah o založení učitelské komory. Na webu této iniciativy čteme: „V současnosti není hlas učitelů jasně slyšet a na jejich zkušenosti není brán zřetel při rozhodování o školství. Učitelé nemají reprezentativní organizaci, která by jednala s ministerstvem školství o chystaných změnách a jejíž zástupci by se účastnili diskuzí v médiích. Často se tak rozhoduje o nás bez nás.“  Učitelské profesní sdružení podporuje iniciativu k vytvoření učitelské komory. Vždyť již v úvodním prohlášení vedoucím k založení UPS se píše: Chceme, aby se učitelé - a především učitelé, kteří se naplno věnují učitelskému povolání - mohli vyjadřovat ke všem změnám ve školství, aby hlas učitelů měl váhu, aby nebyl vytlačován nikým, kdo k tomu nemá skutečný mandát.“

Výkonná rada UPS, 1. března 2017

 

 


 

 

Dobrý den,

možná jste zaznamenali pokus o založení pedagogické komory zdola. Budu rád, když tento e-mail přepošlete svým členům a zveřejníte ho na  sociální síti vaší organizace (např. Facebook). Pokud vás tato iniciativa oslovila, nabízím vám užší spolupráci.

S pozdravem

Mgr. Radek Sárközi

www.pedagogicka-komora.cz

 

Milé kolegyně a milí kolegové, diskutujme o tom, co nás spojuje.

V současnosti není hlas učitelů jasně slyšet a na jejich zkušenosti není brán zřetel při rozhodování o školství. Učitelé nemají reprezentativní organizaci, která by jednala s ministerstvem školství o chystaných změnách a jejíž zástupci by se účastnili diskuzí v médiích. Často se tak rozhoduje o nás bez nás. Chceme to napravit, a proto zakládáme pedagogickou komoru. Čím více členů bude mít, tím větší váhu získáme. Proto neváhejte a aktivně se zapojte do příprav. Ukažme, že se dokážeme domluvit.

 

Jak se zapojit

  • Vyplňte dotazník na tomto webu (https://www.pedagogicka-komora.cz/), abychom věděli, kolik nás je a s čím nám chcete pomoci.
  • Přihlaste se do naší skupiny na Facebooku (denně zde přibývá 50 členů), kde spolu můžeme diskutovat: Pedagogická komora – diskuze:https://www.facebook.com/groups/1487605921279593/
  • Dejte vědět kolegyním a kolegům, že se mohou také zapojit do této iniciativy (řekněte jim to osobně ve škole, napište e-mail pedagogům z jiných škol, sdílejte informace o pedagogické komoře na sociálních sítích…).
  • Napište nám na e-mail (pedagogickakomora@gmail.com), kolik má vaše škola učitelů a kolik z nich by se chtělo stát členem pedagogické komory.


 

Plánované kroky

1) Zjištění zájmu o členství v pedagogické komoře mezi učiteli (aktuálně probíhá)
2) Vznik přípravného výboru pedagogické komory (jaro 2017)
3) Založení spolku Pedagogická komora
4) Prosazení Zákona o Pedagogické komoře ČR (obdobným zákonem je zřízena Česká lékařská komora a další profesní komory v ČR)

 

Co dělá pedagogická komora

·  Zvyšuje prestiž učitelského povolání.

·  Reprezentuje všechny pedagogy MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ jakožto společensky významnou profesi.

·  Pečuje o kvalitu pedagogické obce (etický kodex učitele, zlepšení podmínek k práci, navýšení prostředků na vzdělávání…).

·  Organizuje diskuze uvnitř komory o tématech, které považují učitelé za důležité.

·  Jedná s ministerstvem školství a dalšími partnery.

·  Účastní se veřejných diskuzí v médiích.

 

Rodící se Pedagogická komora

má svůj web pedagogicka-komora.cz/

 

Veřejné školy prioritou roku? 

Tvrdí EDUin a Kartous na Britských listech odpovídá. A na Kartouse reagují současně dva členové UPS.

sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584595

www.ascestinaru.cz/bohumil-kartous-aneb-pitva-vlastni-nenavisti/

 

Pohledem UPS / leden 2017

Neustále přibývají hlasy upozorňující na problémy s přijetím inkluzívní vyhlášky (v polemice Jany Karvaiové s auditem EDUinu zde, v reportáži MF Dnes zde). V souvislosti s připomínkovým řízením k vyhlášce 27 se vynořil starý problém: MŠMT nevede férový a rovnocenný dialog s širokou učitelskou veřejností, nehledá způsob takového dialogu, raději na přímé otázky České školy neodpovídá. Dalším dokladem je tisková zpráva o jednání ministryně Valachové se zástupci školských asociací, protože se nakonec se ukázalo, že šlo o setkání s velmi úzkou platformou. Učitelské profesní sdružení považuje způsob dialogu MŠMT s učitelskou veřejností za nepřijatelný.

Velké, ba stále větší pochybnosti se vznášejí nad podezřele rychle přijatým kariérním řádem, kritika zazněla dokonce z úst B. Kartouse, mluvčího EDUinu: „Během několika málo měsíců vznikl v uzavřené skupině přímo najmenovaných lidí návrh, který je velmi vágní a pro řadu odborníků a učitelů stejně kontroverzní.“ A v rozporu s mnoha prohlášeními ministryně Valachové nakonec samo ministerstvo připouští nárůst administrativy: „Podle ministerstva školství je ale nárůst administrativy v souvislosti s kariérním řádem spojený nevyhnutelný.“ Právě na zbytečné papírování spojené s kariérním řádem Učitelské profesní sdružení dlouhodobě upozorňuje.

Stejně jako jsme v prosincovém ohlédnutí odmítli jakékoliv nápady na umisťování učitelů, Učitelské profesní sdružení odmítá arogantní výroky na adresu učitelů, jako zazněly např. v rozhovoru MF Dnes se zakladatelem a  ředitelem EDUinu, Zdeňkem Slejškou. Takže byste přivedl do škol lidi z praxe a učitele byste alespoň dočasně vyhnal do praxe. Přesně tak,“ odpověděl Slejška. Učitelé nepotřebují být někam vyháněni, učitelé jsou součástí plnohodnotné praxe stejně jako ostatní profese. Možná by bylo naopak velice užitečné „vyhnat“ do každodenní učitelské praxe všechny tzv. školské experty, konzultanty a znalce a dát jim tím příležitost realizovat jejich nápady.

Ministryně Valachová přijímá jednu změnu za druhou jako na běžícím pásu. Poslední je změna financování. Učitelské profesní sdružení souhlasí se záměrem osvobodit školy od závislosti na počtu žáků. Zároveň však varuje, aby hon na žáky nebyl vystřídán honem za odučenými hodinami. Chybí více informací o skutečných přínosech této reformy. Opět chybí konkrétní vyhlášky, které prozradí, jaký bude skutečný přínos a dopad. O skutečné připravenosti ministerstva svědčí informace, že „Analýza, která by ukazovala naplněnost a financování škol, se ale teprve připravuje.“  Vzniká tak obava, zda nejde o další polotovar s nejasnou koncovkou. Jako inkluze a kariérní řád.

 

 

Výkonná rada UPS, 1. února 2017

Pohledem UPS / prosinec

Prosinec byl ovlivněn zveřejněním a především komentováním výsledků mezinárodního testování PISA. „Pokud se rozdíly mezi školami budou prohlubovat, budeme muset přistoupit k mimořádným opatřením. Například vyslat na nejhorší školy nejlepší učitele,“ citovaly náměstka Štecha HN. To samozřejmě vyvolalo negativní odezvu. Štech se ohradil proti dezinterpretaci svých výroků, ale tento nápad v zásadě nepopřel: „Ano, některé vyspělé země využívají speciální mise, kdy je zkušenému a dobrému učiteli nabídnuto za zvýšený plat jít na dohodnutý počet let učit do sociálně znevýhodněných oblastí. A pak z toho po odslouženém období mít i další výhody v učitelské kariéře. Např. ve Francii je to něco samozřejmého.“ Učitelské profesní sdružení nápady na umisťování učitelů rozhodně odmítá. Je úsměvné, jak snadno si každý nápad dokáže najít svůj „osvědčený“ vzor, jednou ve Finsku, podruhé ve Francii, jak se to právě účelově hodí. 

V ostrém protikladu k odvážnému nápadu mimořádného opatření je nečinnost ministerstva k řešení přebujelému růstu víceletých gymnázií a dalších exkluzivních škol. „Problém selektivnosti má dvě roviny a jedna z nich je politická. Vyžadovala by velký konsenzus, který by umožnil oslabit vícekolejnost na úrovni základního školství. To znamená nepodporovat další soukromé a komunitní školy nebo víceletá gymnázia,“ říká náměstek ministryně školství Stanislav Štech. Politická rovina samozřejmě vyžaduje politickou odvahu, kterou současné MŠMT bohužel nemá. Učitelské profesní sdružení vnímá složitost tohoto problému, ale zároveň je přesvědčeno, že ta nesmí být omluvou pro úplnou nečinnost ze strany současného ministerstva školství, jež se rádo holedbá podporou společného vzdělávání. Učitelské profesní sdružení vyzývá MŠMT, aby představilo konkrétní kroky k oslabení předčasné selekce a vícekolejnosti na úrovni základního školství.

Učitelské profesní sdružení varuje před zjednodušenými nebo účelovými výklady testování PISA, jak předvedl např. Tomáš Feřtek. Na rizika spojená nejen s tímto testováním dávno upozorňuje profesor Zhao: „Jsme svědky toho, jak snaha měřit výukové výsledky dělá z učitelů i žáků otroky plošného testování.“ Je zajímavé, že nejlepší výsledky jsme měli v roce 1995, tedy v dobách jistě převládajícího frontálního vyučování, dávno před reformou, dávno před RVP. Jak se od té doby změnili žáci? Na sociálních sítích se k tématu nezájmu (4N) vyjádřili například Dominik Dvořák: Nechci hájit běžné české školy (vím své), ale ta data nelze číst jen jako zprávu o škole. Interpretace je poměrně tvrdý oříšek,“ nebo Ondřej Šteffl: „Zajímavé ovšem je, že některé země, např. Finsko, se zhoršují dramaticky, takže nás někdy dokonce "předběhnou". Soudím z toho, že klesající zájem o školu je všeobecný problém rozvinutých zemí.“

 

Výkonná rada UPS, 20. prosince 2016

Pod vedením sociální demokracie vzhůru do let padesátých!

Skončilo další kolo testů PISA. Nelichotivé výsledky bohužel vyvolávají nápady na zcela iracionální řešení. Srovnejme dva postoje náměstka ministryně Valachové, profesora Štecha.

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=572342

Zdeněk Sotolář komentuje výsledky PISA a kariérní řád

https://prehravac.rozhlas.cz/audio/3758125, cca 18 minuta

Pohledem UPS / listopad

Učitelské profesní sdružení odmítá kariérní řád, který ministryně Valachová po několika odkladech předložila vládě a který byl vládou bohužel přijat. Navzdory opakovaným tvrzením o změnách k lepšímu jde stále o kariérní řád, který dává před oceněním skutečného profesního růstu přednost úřednickému přístupu papírového vykazování dílčích kompetencí. UPS také upozorňuje, že z úsilí České středoškolské unie získat významnou roli v kariérním řádu by mohlo vzniknout její zcela nesystémové postavení.

Pro Učitelské profesní sdružení je zcela nepřijatelný způsob komunikace ministryně Valachové s širokou učitelskou veřejností. Dokonce i partnerským asociacím byla předloha kariérního řádu odeslána na poslední chvíli! Ve srovnání s tím je pro učitele trpce absurdní mediálně vděčná „vstřícnost“ ministerstva školství vůči České středoškolské unii, která předložilo velice vágní, ale hlasitou „revoluci“: „S ČSU stejně jako s ostatními aktéry ve školství pravidelně komunikujeme o konkrétních krocích…,“ říká náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Dana Prudíková.“ Audit vzdělávacího systému společnosti EDUin dokonce uvádí, že jednou z hrozeb je Nedostatečná informovanost učitelů a veřejnosti o vzdělávací politice“.

Učitelské profesní sdružení však varuje před snahami o zpochybnění pedagogického vzdělání učitelů, se kterým v souvislosti s navrženým kariérním řádem přichází právě společnost EDUin: „Adaptační období nabízí příležitost otevřít možnost absolventům nepedagogických oborů vysokých škol se zájmem o učitelství prokázat své schopnosti a získat tak kvalifikaci.“ Varování před tímto trendem vyslovil také doc. Janík na konferenci Škola pro budoucnost – budoucnost pro školu: „Odliv učitelů ze školství a stárnutí učitelských sborů může tu a tam vést k tlaku na de-kvalifikaci (snižování/obcházení kvalifikačních požadavků).“

Učitelské profesní sdružení naopak vítá vznik informačního a diskusního webu pedagogické.info jako nového zdroje praktických informací o školství a vzdělávání a jako nového prostoru pro otevřené diskuse o aktuálních tématech.

Výkonná rada UPS, 1. prosince 2016

UPS odmítá navrženou podobu kariérního řádu

Učitelské profesní sdružení odmítá podobu kariérního řádu, kterou připravila ministryně Valachová a dala si schválit vládou.

Kariérní řád v navržené podobě je pouze polotovar, který neodpovídá na řadu otázek, například na otázku, jak se budou prokazovat velice obecně formulované kompetence v standardu učitele.

Kariérní řád v navržené podobě prohloubí administrativní zátěž učitelů, kteří povedou dokladové portfolio ke každé kompetenci standardu učitele. Atestační řízení se bude opírat především o papírově doložené kompetence, ne o skutečnou práci učitele v konkrétních hodinách a s konkrétními žáky.

Ministryně Valachová nabízí místo zdůvodnění prázdné floskule o zvýšené prestiži učitelů či o větší motivaci zůstat v profesi. První stupeň je stupněm absolventa, druhý stupeň je povinný pro všechny. Jak lákavou má být představa postupu za celou učitelskou kariéru o jeden stupeň výše?

Jak lákavé a motivující má být pro učitele další vzdělávání, když všechny certifikáty starší deseti let nemohou být v atestačním řízení uplatněny a o uznání starších pěti let musí učitel písemně žádat?

Učitelské profesní sdružení odmítá také způsob, jakým byl kariérní řád připravován. Bez diskuse se širokou učitelskou veřejností. Učitelské profesní sdružení se důrazně distancuje od učitelských asociací i školských odborů podporujících navrženou podobu kariérního řádu.

Výkonná rada UPS, 9. 11. 2016

Rozhovor Čro Plus ke sčítání Romů

J. Karvaiová vs. Č. Růžička

Odkaz, poslouchejte 41–52 minutu 1drv.ms/u/s!Ai1Mi2ntt_XSgtEaoCl0HxJO54hGLQ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ ODBORNÝCH ASOCIACÍ VE ŠKOLSTVÍ

k naplňování úkolů a cílů vyplývajících z novely školského zákona

od 1. 9. 2016

Deklarovanou podporu učitelům k zavádění tzv. společného vzdělávání ze strany MŠMT lze ve světle dosavadních zkušeností považovat za pouhou proklamaci.

 

  1. Aktuální situace ve školství a vývoj školské problematiky po 1. 9. 2016

Pro základní školy hlavního vzdělávacího proudu se neúměrně navýšila složitá a nepřehledná administrativní činnost, především s povinným měsíčním vykazováním informací v materiálu „Výkaz o změnách v poskytování podpůrných opatření a jejich finanční náročnost“ (R 44-99).

Současná nefunkčnost systému a aktuální přetíženost poradenského systému brání poskytování odborné pomoci základním školám tzv. hlavního vzdělávacího proudu ve smyslu kvalifikovaného doporučení, jaká konkrétní podpůrná opatření zvolit, protože žádné z podpůrných opatření (včetně asistenta pedagoga) nemůže suplovat odbornou výuku vedenou speciálním pedagogem.

Pro školy a třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona neúměrně narostla administrativní zátěž v souvislosti s povinností vypracovat individuální vzdělávací plán (IVP) pro každého žáka s  diagnostikovanou lehkou mentální retardací.

Pro žáky s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí povinnost každoročního psychologického vyšetření jako podkladu k přiznání podpůrného opatření. Tento požadavek, který nelze odborně nijak odůvodnit, představuje flagrantně diskriminační přístup vůči žákům samotným i k jejich zákonným zástupcům.

Pro žáky středních škol s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí stejné pravidlo povinnosti ročního přešetření jako pro žáky základních škol. Tito žáci byli přijati ve správním řízení ke střednímu vzdělávání, neplní povinnou školní docházku a obor vzdělání, který zvolili je zpravidla tříletý a minimálně dvouletý.

 

  1. Školská poradenská zařízení

Taxativně stanovená podpůrná opatření pro přiznání stupně podpory žákům se SVP například v případě žáků s lehkou mentální retardací nepředstavují skutečnou podporu těchto žáků ve vzdělávání. Jejich výčet ve spojení se zřízením funkce asistenta pedagoga nemůže nikdy nahradit vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami speciálním pedagogem. Podobná praxe ostatně neexistuje v žádné ze zemí, jejichž modelem inkluzivního vzdělávání se MŠMT údajně inspiruje.

Extrémní nárůst administrativní práce v souvislosti s tvorbou doporučení podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami neúměrně navyšuje čas a překračuje současné reálné kapacity škol i školských poradenských zařízení. To je v příkrém rozporu s nejlepším zájmem dětí, žáků a studentů.

 

  1. Plán pedagogické podpory

Plán pedagogické podpory (PlPP) vypracovává škola bez nárokové finanční podpory (pro učitele i žáka). Toto podpůrné opatření nelze realizovat tak, aby byly naplněny vzdělávací potřeby žáka.  

 

  1. Finanční, materiální a personální zabezpečení přiznaných stupňů podpůrných opatření žáků se SVP

Školní psycholog i školní speciální pedagog, by měli být ošetřeni systémově a nikoliv jako podpůrné opatření.

Materiální podpora v rámci podpůrných opatření určená na pořízení nebo zapůjčení didaktických materiálů dosud fakticky není k dispozici. Zcela nevyřešeny jsou majetkové, resp. právní otázky, spojené s povinným zapůjčováním často velmi drahých pomůcek těm žákům s přiznanou podporou, u nichž není na základě dosavadních zkušeností jistota řádného nakládání se zapůjčeným majetkem školy.

V současné době nelze zabezpečit probíhající reformu školství v oblasti společného vzdělávání v ČR bez úpravy nastavených pravidel a podmínek.

Žádáme jednoznačný, srozumitelný a autorizovaný výklad všech obecně platných právních norem ve školství.

 

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství na základě dosud získaných zkušeností konstatují, že aktuálně nastavený průběh realizace společného vzdělávání nemůže naplňovat proklamovaná očekávání a pouze přináší nepřiměřenou administrativní a personální zátěž bez přidané hodnoty v rámci slibovaného zkvalitnění vzdělávání na všech typech škol v ČR.

 

Tento text zdaleka nepředstavuje kompletní výčet všech problémů, které realizace novely školského zákona v praxi přináší.

 

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství se domluvili na další spolupráci a v následujícím období budou nadále monitorovat průběh společného vzdělávání.

V Praze dne 3. 11. 2016

                                                              

Zástupci odborných asociací, kteří se podíleli na „Společném prohlášení odborných asociací ve školství“.

 

Asociace speciálních pedagogů ČR

Mgr. Martin Odehnal, předseda ASP ČR

PaedDr. Jiří Pilař, ASP ČR

PaedDr. Stanislav Drbout, ASP ČR

PhDr. Marcela Bernardová, ASP ČR

 

Asociace ředitelů základních škol ČR

Mgr. František Tomášek, AŘZŠ        

 

Asociace pedagogů základního školství ČR

Mgr. Jaroslav Štercl, předseda APZŠ                        

 

Učitelské profesní sdružení

Jarmila Smejkalová, mluvčí  UPS                                                                                                               

 

Expertní skupina ředitelů škol pro sluchově postižené

Mgr. Václav Chmelíř, předseda expertní skupiny                                      

 

Asociace logopedů ve školství

Mgr. Milada Kondlerová, místopředsedkyně ALOS         

Mgr. Kateřina Denemarková, jednatelka ALOS           

 

Asociace poradenských psychologů

Doc. PhDr. Jiří Dan, CSc, místopředseda APP                 

 

Asociace pracovníků speciálně-pedagogických center

PaedDr. Petr Petráš, předseda Ap SPC

Mgr. Zuzana Žampachová, místopředsedkyně Ap SPC

 

Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden

Mgr. Jiří Novák, místopředseda Ap PPP

PhDr. Jaroslava Štětinová, Ap PPP

Mgr. Zbyněk Ořechovský, Ap PPP

 

 

 

 

 

 

V Praze dne 3. 11. 2016

UPS žádá omluvu

Učitelské profesní sdružení zveřejnilo své prohlášení ke sčítání romských žáků ve školách. Našemu sdružení se především nelíbí forma, jakou je toto šetření prováděno. Navíc v současné době přejmenovalo ministerstvo tento akt na „kvalifikovaný odhad počtu žáků ...“ Jelikož jsou tato čísla každoročně předkládána  Výboru ministrů Rady Evropy, je politováníhodné, že jim budou předkládána nepřesná čísla, za která bude naše republika opět  pravděpodobně kritizována v souvislosti se vzděláváním a údajnou segregací romských dětí a dětí ze sociálně slabého prostředí.

Vůči těmto našim námitkám se velmi ostře vyjádřil na Britských listech pan Petr Uhl. Bohužel nešlo o diskusi nebo pouhou kritiku, ale jeho slova šla velmi osobním směrem vůči členům UPS, když je označil za jedince, kteří chtějí segregovat děti či z osobních důvodů nechtějí začleňovat zdravotně postižené či sociálně znevýhodněné žáky. Pan Uhl s největší pravděpodobností nezná ani jednu osobu, která je členem UPS, tudíž se dopouští pomluvy vůči těmto osobám, aniž by nějak byl schopen svá slova doložit.

Jeden z členů našeho sdružení vyzval pana Uhla e-mailem, aby svá slova vysvětlil nebo se omluvil. Bohužel do dnešního dne se pan Uhl ani neozval, natož aby se omluvil. Žádáme proto pro Učitelské profesní sdružení veřejnou omluvu.

Výkonná rada UPS, 3. 11. 2016

K článkům Petra Uhla

Hned na začátku svého příspěvku musím konstatovat, že Petr Uhl je buď lhář (a manipulátor), nebo mu již schází schopnost pochopit text a že jako novinář pracuje naprosto trestuhodně. Kdyby si dal tu práci a seznámil se s webem UPS pozorněji, resp. podíval-li by se pozorně na seznam jeho členů, zjistil by, že v něm jsou i středoškolští pedagogové. Je to samozřejmě maličkost, ale ukazuje a dokládá nekvalitu Uhlovy novinářské práce. Ve svém denunciačním výkřiku zde publikovaném pak uvádí, že Učitelské profesní sdružení se utvořilo místo Asociace speciálních pedagogů. To je bohapustá lež, ASP existuje stále, UPS vzniklo se zcela jinými cíli, což lze jednoduše zjistit opět na jeho webu, v sekci UPS, kde se nachází "programový" článek otištěný i v Učitelských novinách s názvem "Neúplný orchestr aneb Kam se vytratil hlas učitelů?" (https://bit.ly/2fh08st)

Další nechutnou lží pana "novináře" Uhla je tvrzení o členech UPS, že "Tyto osoby také brání začleňování zdravotně či sociálně znevýhodněných dětí (inkluzi). Někdy tak činí z tradičního konzervativizmu, častěji však z osobních důvodů.“ Členové UPS nevystupují proti inkluzi jako takové, ale proti její české, naprosto nepřipravené, uspěchané a zpackané podobě. To, před čím UPS varovalo, se od září takřka bezezbytku naplňuje, což nepřímo potvrdil i kulatý stůl EDUin a SKAV na téma inkluze (https://bit.ly/2f34D9l) a potvrzuje to každý den školní praxe. UPS nikdy a nikde nezpochybňovalo začleňování zdravotně či sociálně znevýhodněných dětí do hlavního vzdělávacího proudu, soustředí se hlavně na děti s lehkým mozkovým postižením (LMP), které se v české podobě inkluze stávají jejími oběťmi. Protože Petr Uhl nemluvil s nikým z UPS a pravděpodobně ani žádného z jeho členů osobně nezná, je tvrzení o "osobních důvodech" podlou manipulativní lží, jíž se slušný člověk nemůže dopustit. U novináře jde o dvojnásobné a neodpustitelné faux-pas.

Petr Uhl na Britských listech i zde zcela ignoroval závěr (a vůbec jádro) prohlášení UPS v článku "UPS nesouhlasí s formou, jakou probíhá sčítání romských žáků na školách" (https://bit.ly/2epT1Pu). Již titulek – a to by měl novinář vědět – vyjadřuje hlavní myšlenku textu. Z něj jednoznačně vyplývá, že UPS primárně vadí hlavně způsob, jakým chce MŠMT data získat, neboť k tomu užívá metodiku, která až příliš připomíná metody nacistů: "Za romského žáka(kyni) považujeme člověka, který se za něj (za ni) sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), a /nebo je za takového (takovou) považován (a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů."

Připomeňme si, že když čeští policisté r. 2015 číslovali běžence na ruce pomocí fixu, vyvolalo to v Evropě vlnu pobouření (viz https://bit.ly/2fxrDSg), protože jejich postup evokoval číslování vězňů koncentračních táborů. Policisté tímto opatřením jistě nesledovali nic zlého, ale s ohledem na kontext evropských dějin šlo o opravdu nevhodné počínání. A MŠMT teď chce po učitelích a ředitelích základních škol (dokonce za souhlasu !!!ombudsmanky!!!), aby svévolně rozhodovali o etnické příslušnosti žáků mj. na základě jakýchsi DOMNĚLÝCH indikátorů. A když se proti této svévoli ozvete, jste označeni za rasisty. Čím se ale daná metodika liší od nacistické rasistické antropometie? "Židé se poznají podle nosu. Židovský nos je na špičce zahnutý. Vypadá jako šestka. Židy lze rozeznat také pole rtů, které jsou většinou odulé. Spodní ret často odstává." (https://bit.ly/2epU5Tw)

MŠMT a jiní se mohou stokrát schovávat za bohulibé účely, ale zvolená metoda ve své podstatě evokuje dobu nacismu (tak jako číslování lidí na ruce) a zdá se, že neodpovídá ani stanovisku Úřadu na ochranu osobních údajů z 25. 9. 2012 (Zn. VER-7499/12-2/SEM), které zní „Dokumentaci škol a školských zařízení včetně školské matriky školy i v nich obsažené osobní a citlivé údaje upravuje § 28 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. … Na základě informací nelze posoudit, jedná-li se o zpracování v režimu některé z výjimek podle písm. b) až písm. i) § 9 zákona. Protože tomu tak patrně není, nelze uvedené citlivé údaje zpracovávat ani s výslovným souhlasem zákonných zástupců žáků, protože by se jednalo o postup v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. d) zákona.“ (https://bit.ly/2e4bHFZ). Proto UPS v již zmíněném závěru svého prohlášení uvádí: "Navrhujeme: pokud by ministerstvo trvalo na podobném šetření, aby toto šetření bylo jasným způsobem legislativně zakotveno, rodiče měli možnost dávat či nedávat informovaný souhlas k tomuto aktu a aby školy rozhodnutí rodičů musely respektovat. Tím by se celý podivný proces šetření alespoň legalizoval a stal se dostatečně průhledným, neboť by rozhodoval zákonný zástupce a ne nějaký komisař, který by ve škole počítal děti podle jakýchsi domnělých antropologických znaků, což je nedůstojné a v podstatě rasistické jednání." Fakt, že UPS jen nekritizuje, ale nabízí také řešení nešťastné situace, Petr Uhl naprosto ignoroval a ignoruje. Proč, to ví jen on sám.

Je smutné vidět, jak se člověk, který měl v dobách předlistopadových nezpochybnitelný mravní kredit, stává nositelem stejných denunciačních praktik a podlosti, které sám ze strany mocenského aparátu pocítil. A je to i nepochopitelné a hanebné.

Vladimír Stanzel

Pohledem UPS / říjen

Zásadním tématem tohoto školního roku je zavádění inkluze podle § 16 a vyhlášky 27. Ministryně Kateřina Valachová na otázku, zda je z toho nervózní, sebevědomě odpovídá: „Nejsem. (…) Uvědomuji si, že to přinese celou řadu změn: rozšíří se škála podpůrných opatření pro handicapované děti, způsob jejich financování (...) Celé dva měsíce se proto připravujeme, aby bylo prvního září všechno tip ťop.“

Signály ze škol a poraden však opakovaně ukazují, že k nějakému tip ťop máme velice daleko. Naopak se šíří nejistota z výkladu vyhlášky, nejistota, kterou pociťují školy, poradny, ale i inspekce, nejistota, která potvrzuje uspěchanost inkluze. Jedním z pochybně nastavených ustanovení je například předmět speciálně pedagogická péče a pravidla, kdo jej bude učit (Sotolář). Potvrzuje se také nárůst byrokracie.

Jak by mohla vypadat skutečná podpora pro školy a učitele, to vysvětluje Jana Karvaiová na webu Česká škola: např. opravdová změna vzdělávání budoucích pedagogů – zrušení inspekce – nastavení jasných pravidel a výkladů legislativy – ustanovení profesní komory – kariérní řád nesmí být pro kariéristy – uznávat některé problémy jako nemoci z povolání – přítomnost pomáhajících profesí ve škole jako samozřejmost.

Zatímco pro učitele je kariérní řád velkou neznámou, aktivity se chopila Česká středoškolská unie a dožaduje se významné role studentů v KŘ učitelů. Tomu samozřejmě přizvukují hlasy z EDUinu (Tomáš Feřtek, Bohumil Kartous) a nerozlišují přitom rozdíl mezi právem studentů se vyjadřovat a jejich právem na účast v atestačním řízení, jak upozorňuje Zdeněk Sotolář. Kartous hrubě obviňuje učitele z posttotalitního myšlení.

Zjevně tím oba eduinské hlasy pokračují v neustálém atakování veřejných škol. „S výpady proti veřejným školám se setkáváme už dlouhou téměř denně a nebývají to vždy výpady zaslepené. (...) Je plánovité, systematické a je do něho zapojena organizovaná skupina inkluzistů a jejich pomahačů, kteří sledují své vlastní zájmy,“ upozorňuje Iva Švarcová v komentáři na webu Asociace češtinářů.

UPS nesouhlasí s formou, jak probíhá sčítání romských žáků na školách. Zařazování žáků tzv. kvalifikovaným odhadem podle vágních kritérií nemůže přinést věrohodná data. UPS důrazně odmítá dezinterpretace a nařčení, kterých se dopustil v Britských listech Petr Uhl, a žádá omluvu.

Výkonná rada UPS, 1. listopadu 2016

Jiří Pilař: Opět sčítání romských žáků

Ministerstvo školství sice ve své odpovědi na dotaz České školy proč sčítá, odpovídá, že to je v rámci rozsudku D. H. proti České republice. Ono to ale není tak docela pravda. Úkol sčítání Romů si dalo do svého Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti České republice samo ministerstvo. Evropský soud o ničem takovém v rozsudku nehovořil. Teď se samozřejmě tento plán musí plnit, byť jde o naprostý nesmysl a stále jsem přesvědčen, že to není v nejlepším zájmu dítěte.

Jen na okraj – odborná veřejnost se s tímto materiálem nikdy neztotožnila a na rozdíl od některých ziskuchtivých neziskovek a Agentury pro otázky romské komunity ani neměla příležitost do něho při tvorbě vstupovat. Za účelem tohoto materiálu úkoluje náměstek ústředního školního inspektora ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti.

Nedá mi to nevzpomenout v této souvislosti na španělské panovníky Ferdinanda VII. a Izabelu II., kteří podobným způsobem v 19. století determinovali židovskou menšinu. Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva díky své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohli do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklór, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svojí zemi v cizině.

Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření, „výzkumníci“ z Úřadu veřejného ochránce práv ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. A pokud je dítě maďarských rodičů (s typicky „romským“ příjmením např. Balog), často tmavovlasé a někteří z jeho okolí o něm říkají, že je Rom, stane se v očích ředitelů na základě dané instrukce rovněž Romem?

Jak vidno, vůbec nikoho nezajímá vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů v dané věci z 25. 9. 2012 (Zn. VER-7499/12-2/SEM), které zní „Dokumentaci škol a školských zařízení včetně školské matriky školy i v nich obsažené osobní a citlivé údaje upravuje § 28 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. … Na základě informací nelze posoudit, jedná-li se o zpracování v režimu některé z výjimek podle písm. b) až písm. i) § 9 zákona. Protože tomu tak patrně není, nelze uvedené citlivé údaje zpracovávat ani s výslovným souhlasem zákonných zástupců žáků, protože by se jednalo o postup v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. d) zákona.“

Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami a majoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.

Jiří Pilař, předseda Krajské sekce Asociace speciálních pedagogů

www.pedagogicke.info/2016/10/jiri-pilar-opet-scitani-romskych-zaku.html

Petr Uhl lže a Britské listy tuto pomluvu šíří dál

Výpad Petra Uhla očerňuje Učitelské profesní sdružení a obviňuje ho z podpory segregace a diskriminace. Není zřejmé, na čem Petr Uhl zakládá tuto nehoráznou lež. Je snad důvodem, že Učitelské profesní sdružení dlouhodobě varuje před inkluzí, jejíž nepřipravenost právě vyplouvá na povrch a je potvrzována zkušeností jak učitelů, tak poradenských pracovníků? Důrazně se proti šíření takové lživé pomluvy ohrazujeme.

Výkonná rada UPS: Jana Karvaiová, Jarmila Smejkalová, Zdeněk Sotolář, Josef Soukal

Možnost připojit svůj souhlas s prohlášením zde: doodle.com/poll/bgnxcvyr5bp9x6fs

UPS nesouhlasí s formou, jakou  probíhá sčítání romských žáků na školách

Ministerstvo školství opět začne v letošním školním roce sčítat žáky ze sociálně slabého prostředí a romské žáky. Jedná tak prý kvůli rozsudku D. H. z roku 2007. Pak ovšem jde především o žáky romské.

Existuje „metodika“, která určuje, kdo je či není romským žákem. Zde je oficiální definice:

Za romského žáka(kyni)  považujeme člověka, který se za něj (za ni) sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), a /nebo je za takového (takovou) považován (a)  významnou částí svého okolí  na základě skutečných či domnělých  (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.

Školám byly v minulosti poskytnuty další informace, jak mají poznat, zda jde o žáka romského. Hovořilo se o jméně, barvě pleti, vlasů a dalších, především antropologických znacích. I nyní určitě dostanou  dodatečné  informace o tom, jak budou sociálně znevýhodněné  či romské děti rozpoznávat.

Za celé sčítání je zodpovědný ředitel školy. Pokud v minulosti některý ředitel odmítl žáky počítat, dostal „návštěvu“ z ČŠI. Inspekce zasahovala i preventivně - některé školy navštívili "sčítací komisaři", aby překontrolovali plnění těchto nepochopitelných požadavků.

 

Celé toto počínáni je zcela v rozporu s lidskými právy. Pouze rodiče jednotlivých žáků smí určovat, zda je jejich dítě   romského původu. Totéž by platilo, např. kdyby se zjišťovala příslušnost k nějaké církvi apod. Není možné, aby se podobné průzkumy děly za zády rodičů či zákonných zástupců. Ve školách je kvůli kdejakému úkonu vyžadován informovaný souhlas od rodičů - uvádění dat do matriky, fotografování dětí, souhlas s prací školního poradenského pracoviště, souhlas s vyšetřením v PPP, souhlas se slovním hodnocením, souhlas se vzděláváním podle IVP a další a další souhlasy s úkony spojenými  s prací školy. Jak je možné, že s podobným činem, jako je jakési pofiderní sčítání a určování sociálního postavení nebo etnické příslušnosti, nemusí rodiče souhlasit? Bohužel, tuto praxi sčítání doporučila i kancelář ombudsmana či vládní zmocněnec pro lidská práva. Podle nich sběr těchto dat a jejich interpretace je nadřazena „lehčímu“ porušení práv jednotlivců, kteří prý stejně nejsou uváděni jmenovitě, ale pouze jako jeden celek. Přitom se národnost či etnicita neuvádí v žádném školském dokumentu, škola ji nevykazuje do matrik, takže vlastně není možné zjistit ani ta „dobrá“ data, tedy zda se lepší vzdělávání romské komunity na středních školách nebo vysokých školách. To ministerstvo nejspíš nezajímá, což je udivující fakt.

Původně bylo toto sčítání prováděno proto, že ministerstvo chtělo zjistit počet romských dětí, které jsou vzdělávány podle Přílohy k RVP ZV pro žáky s LMP. Jelikož od 1. 9. 2016 tato příloha přestala existovat (pouze tzv. dobíhá vzdělávání, které již započalo, a to na 2. stupni praktických škol, a postupně bude počet žáků takto vzdělávaných každým rokem klesat, jak budou ukončovat základní vzdělání), přestává být toto zjištění potřebné. Všichni žáci budou vzděláváni podle stejného RVP ZV.

Jako zástupci UPS nesouhlasíme s podobnými praktikami na školách. Navrhujeme: pokud by ministerstvo trvalo na podobném šetření, aby toto šetření bylo jasným způsobem legislativně zakotveno, rodiče měli možnost dávat či nedávat informovaný souhlas k tomuto aktu a aby školy rozhodnutí rodičů musely respektovat. Tím by se celý podivný proces šetření alespoň legalizoval a stal se dostatečně průhledným, neboť by rozhodoval zákonný zástupce a ne nějaký komisař, který by ve škole počítal děti podle jakýchsi domnělých antropologických znaků, což je nedůstojné a v podstatě rasistické jednání.

Mgr. Jana Karvaiová za UPS

Našli jsme na facebooku

Kam jsme se to dostali? Po 25 letech svobody k nové totalitě, k plíživé normalizaci politické korektnosti, k bezuzdnému řádění školských byrokratů, k nefunkčnímu zaplevelení školských předpisů stovkami zbytečností, které ČŠI urputně kontroluje, ke ztrátě času na děti a na vyučování, protože všichni pořád vyplňují nějaké formuláře, ke ztrátě autonomie škol, k obsahově vyprázdněnému tlachání politiků o školství jako prioritě, zatímco do škol nenastupují absolventi učitelství, k nahrazení poradenství digitálním úředníkem na vykazování podpůrných opatření, k absenci podpůrných profesí, po kterých marně voláme dvacet let, ke zbídačení veřejných výdajů na vzdělávání. Paní Valachová, zrušte ČŠI, zrušte NUOV, vyhoďte sbor poradců z domněle odborných společností, zrušte všechny vyhlášky a pseudoprávní předpisy jako jsou RVP a metodická doporučení, uvidíte, že se vůbec nic nestane. My ve školách budeme dál pracovat a vzdělávat děti a budeme na to mít mnohem víc času a klidu.

Zdeněk Bělecký

Pohledem UPS / září 2016

Zavádění inkluze podle vyhlášky 27 provázejí zmatky navzdory úporné snaze varovné hlasy různým způsobem bagatelizovat (Tomáš Feřtek), někteří novináři nechápou rozdíl mezi financováním z rozpočtu a z projektů EU, které jsou sice bohaté, ale krátkodeché (Michal Komárek), často je stereotypně zdůrazňována mantra o nenaplněné invazi, zatímco další problémy jsou jakoby druhořadé (MF Dnes). Závažným problémem se stává různost informací a různá interpretace vyhlášky, např. pro koho má být vypracován PLPP. Objevují se signály navyšování byrokratické zátěže, kdy jednotlivé poradny vytvářejí další dokumenty a navyšují další byrokratické požadavky na školy.

Zavádění inkluze podle vyhlášky 27 také provází nárůst soukromých škol, někteří autoři již upozorňují na „vznik paralelního, kvalitnějšího vzdělání, které je do značné míry vyhrazeno pro rodiny s nadprůměrnými příjmy“ (Tomáš Pergler).  MŠMT tomuto vývoji jen přihlíží, i když se tváří, že podporuje společné vzdělávání pro všechny žáky.

Ministryně Valachová varuje před kritickým nedostatkem učitelů.  Oceňujeme její snahu získat prostředky pro navyšování mezd učitelů, ale zároveň připomínáme, že navržený kariérní řád není pro učitele ničím motivační, v mnoha ohledech spíše naopak. Ministerstvo opět podceňuje diskusi s učitelskou veřejností. UPS varuje před snahami zpochybňovat kvalifikaci učitelů danou zákonem o pedagogických pracovnících (EDUin).

     Výkonná rada UPS, 1. října 2016

Na adresu UPS přišlo

Rubrika obsahuje texty, které nevyjadřují názor UPS, ale které stojí za přečtení.

Dobrý den

Teorie ohledně fungování  inkluze ve školství, je jedna věc, ale proč se nikde nepíše, jak to ve skutečné  praxi funguje z hlediska těch žáků, kdo to zažili naplno! 

Hlediska pánů politiků a školních, sociálních úředníků,   z EU i Norska na západě  jsou nezajímavá, protože oni jednak vědomě lžou, nebo záměrně zatajují fakta  - jak vidíte v případě utečenců a také jsou naprosto lhostejní k utrpení běžných lidí - tamních učitelů, žáků i rodičů!, a zážitky školáků z Česka nejsou zatím ještě plně relevantní,  protože tvrzení paní Valachové že skutečnou  inkluzi již nyní zažíváme, není tak docela pravdivé, dokud  se děti z praktických či možná i  speciálních škol ještě nepřelily do běžných škol. Což pokud se Češi už proberou a budou žádat i osobní právní zodpovědnost těch kdo se snaží nám školství inkluzí takto zničit a bezpečnost žáků ohrozit snad půjde ještě zastavit, nebo alespoň  šílený  školní  zákon  § 561/2004 svazující ruce ředitelům škol kteří by chtěli zajistit bezpečnost našich žáků ve své škole,  patřičně pozměnit.

S Inkluzí máme - mí kamarádi ze Švédska a já několikaleté zkušenosti z dob života ve Skandinávii.

Část školní docházky jsem protrpěl ve Švédsku kde jsme s kamarády Čechy s  povýšeným posměchem (za což se nyní stydím) pozorovali neuvěřitelnou hloupost švédských politiků a školních úřadů, kteří úspěšně zlikvidovali švédský školní systém tím, že kromě fyzicky handicapovaných dětí, kteří by se podle mne pokud je to vhodné a oni to chtějí, mohly inkludovat, oni ale  inkludovali i různé arogantní grázly a násilníky, které ředitelé škol prostě nemohli vyhodit a tak je nechali ve švédských školách volně rozvracet vyučování, aniž by je přemístili do speciálních, praktických nebo pomocných škol, s menším počtem žáků,  jak by to Češi v té době řešili.

Politika rozplývání se nad chudáčky násilníky a naprostá nehumánní lhostejnost k jejich obětem byla ovšem trendem švédské společnosti i v kriminálních případech s dospělými (a je to jejich trend i v případě utečenců) Snažili jsme se pomoci např. dívce, kterou soustavně mučil, pálil cigaretami jeden dospělý grázl, ovšem sebeobdivování jak úžasně humánní jsou švédští soudci, vedla soudce vždy k tomu, že ho po každém takovém mučení nechali na svobodě, aby dál ubližoval a mučil.  Náš naivní postoj byl, že Češi by přeci nikdy takový hlupáci nebyli, aby si takhle jako Švédi zničili školství.

Neumíte si totiž představit, jaký devastující účinek tato kocourkovská školní politika inkluze  na vyučování měla!

Určitě nezpochybňuji profesionalitu a odbornost švédských učitelů, ale co jim to bylo platné, když jeden nebo dva grázlové strhli další kluky k tomu, aby ve třídě dělali zmatek a mezitím co žáci se ve třídě volně bavili, hádali, přecházeli sem a tam, házeli po sobě papírové koule, v horším případě což se dělo často, i vším možným jiným, a házeli to někdy i po učitelovi - šikana učitelů hlavně na základních školách tam byla na denním pořádku a nikdo to neřešil, protože nebylo jak. Chudáčka grázlíčka přece do nějaké speciální nebo pomocné školy nedají  - myslím, že je možná už v té době ani neměli, no a uhodit ho ani rodiče nesměli. Přičemž nějaké špatné známky z chování nebo důtky tamním grázlům  byly pro smích. Takže výuka v mnoha třídách vypadala tak, že vepředu si chudák učitel více méně jen pro sebe něco vykládal. Tam prostě nebylo poznat rozdíl mezi přestávkou a výukou - pořád stejný zmatek a nesoustředěnost. Je sice pravda, že existovaly školy  v oblastech, kde byly  vysoké nájmy, nebo komunální byty které nebyly k sehnání a dědily se, nebo  milionářské vilky na pobřeží a tam takovéto problémy vůbec neměli, protože ve spádové oblasti žádní grázlové, nepřizpůsobiví,  ani imigranti nebydleli. Moc českých dětí tam  ale nebydlelo. Já sám jsem zažíval a od kamarádů Čechů slyšel jen o těch hororech, které zažívali i děti švédských rodičů kteří si bydlení tam nemohli dovolit.

Trpělivost a odvahu učitelů zažívat peklo, co jim žáci působili, jsem obdivoval. Doposud nechápu, jak mohli něco takového nervově vydržet.

Výsledek výuky byl potom opravdu žalostný! ve srovnání s Čechy byly znalosti Švédů neuvěřitelně bídné a někteří se prostě ani nenaučili pořádně číst a psát.

Občas za mnou švédští spolužáci chodili, abych jim vysvětlil co to či ono švédské slovo znamená, protože zjevně běžně knihy vůbec nečetli.

Mohu vás ujistit, že v takovém prostředí přežít  a dokonce se něčemu naučit byl pro švédské děti neskutečný výkon, i když tam  jsou nároky na žáky daleko rozumnější než u nás a tupé biflování nesmyslných údajů, které pak stejně každý zapomene, jakými se snaží dětem znechutit školní docházku české školní úřady, Švédové nevyžadují. A proto úspěchu ve škole mohly dosáhnout jen ty z dětí,  co měli opravdu velmi silnou podporu rodičů a dobré sociální zázemí (pro nás Čechy to byl spíš psychický nápor, protože jsme byli vědomostně o několik ročníků před nimi). 

Tato šílenost inkluze proto velmi spolehlivě chaosem ve třídách odstranila ze hry o vyšší vzdělání téměř všechny Rómy i ty chytré (kteří však neměli potřebnou intenzivní podporu doma), jakékoliv nepřizpůsobivé, přistěhovalce z muslimských zemí a často i z jižní Ameriky kteří se tam skoro nic nenaučili a k studiu na vyšších školách poté neměli známky ani znalosti. 

Nejhorší na tom ale je, že to likvidovalo i mnohdy velmi inteligentní děti, i ty  s ASD, které často potřebují extra klidnou atmosféru, kterou v zmatku neustálého vyrušování a násilností švédských škol s touto opěvovanou inkluzí těžko mohly nalézt.

Můj kamarád, který má těžké  ASD měl to štěstí, že chodil do školy ještě v době, kdy na švédských školách vládla rozumná disciplína a tudíž klid, takže vystudoval chemii, ale jeho děti  (má jich 9) z nichž někteří ASD také mají, už byli vrženi do šílenosti tvrdé inkluze a naprosté lhostejnosti vůči tomu jaká atmosféra a disciplína ve třídách vládne a jasnému faktu že učitelé nemají sebemenší šanci drzé a arogantní (i fyzicky napadající) žáky zvládnout.

Nevím co je pravdy na tom, že politikové chtějí i násilím bránit těm rodičům, kteří by radši chtěli mít své postižené děti v speciální škole, kde by měli klid a opravdoví odborníci by se jim věnovali. Pokud takové diktátorské přístupy jsou pravdivé, tak orwellovská proroctví v posledních kapitolách bible, jak při velké globalizaci budou lidem vnucovány znamení (v řečtině vpichy) na pravou ruku nebo čelo bez kterých nepůjde kupovat ani prodávat (před kterými Ježíš velmi důrazně varuje) se takovými násilnými příkazy spolu se současnou snahou Švédů přikazovat tyto mikročipy na ruku zaměstnancům a všeobecnými snahami států EU rozhodovat bez nás za nás, i  o našich dětech, hodně přiblížily.

Proto jen s překvapením žasnu nad pasivitou pedagogů a jejich odborů, že si nechali šílenost inkluze vnutit a že i rodiče dětí, kteří budou inkluzí bez individuálního rozlišení hrozně trpět, nepožadují okamžité potrestání a právní zodpovědnost v případě zranění, i za jiné důsledky této pohromy těch  kteří tuto katastrofu přijetí inkluze spáchali.

Copak jim nikdo, kdo inkluzi sám zažil, neřekl, jak to v praxi vypadá? Cožpak nevidí neschopnost západních politiků a lhostejnost k utrpení běžných lidí a jejich dětí z naprosto zjevných lží a frází typu '' my to zvládneme'' když to zjevně nezvládají, že by je snad napadlo věřit sebe-chválení a údajům těchto EU politiků??

Abych nebyl k těmto EU politikům typu Merkelová příliš nespravedlivý, tak je asi pravda, že oni to možná vskutku celkem dobře zvládají, protože bydlí v poklidných čtvrtích zazobanců kde násilí muslimských imigrantů oni ani jejich děti v školách s inkluzí nepociťují, jejich rodiče penzisté tam nejsou na ulicích vydíráni bandami mladistvých grázlů, kteří jim vyhrožují, že je zmlátí a jejich děti nechodí domů z překrásně multikulturních škol s inkluzí s modřinami a každodenní hrůzou, že se tam zas ráno musí vrátit.

Do Inkluze se nechali čeští politici a pedagogové natlačit arogancí EU, které nás ale nemá co poučovat, jestliže toleruje to, že ve Francii je 60 % negramotných Romů i s jejich slavnými inkluzemi a ve Švédsku statistiky přísně tají či pro jistotu již ani neprovádí průzkumy, tak jako se snaží s pokryteckou falší zastírat i neskutečnou kriminalitu muslimských přistěhovalců a jejich dětí kteří dennodenně terorizují jejich obyvatele, pálí auta a ve školách ZCELA BEZTRESTNĚ šikanují jejich děti.

Co do tohoto již pořádného zmatku vnesl nynější větší nápor  utečenců z muslimských zemí, kteří jak dostupná fakta, zprávy  a jasná čísla z dob, kdy se ještě studie směly provádět, dokazují, jsou daleko agresivnější než Švédi, ale i než přistěhovalci třeba z Jižní Ameriky či Polska, si můžete představit.  A pokud vám na to fantazie nestačí, tak si to můžete najít na internetu v článku 

ZOUFALÉ ŠVÉDSKÉ DĚTI SE BOJÍ CHODIT DO ŠKOLY PLNÉ NOVÝCH IMIGRANTSKÝCH SPOLUŽÁKŮ

Jako vždy nejvíce trpí nízkopříjmové rodiny, ti bohatší si mohou dovolit soukromé školy.

Pokud budou snahy EU vnucovat nám uprchlíky z muslimských zemí úspěšné, tak úděl českých dětí, učitelů a policistů bude strašný.

Píši i policistů, protože ti ve Švédsku také čelí neřešitelné situaci  násilí od muslimských utečenců a přitom mají podobně  svázané ruce absurdně, zbaběle  sametovými pravidly a zákony jako učitelé, s tím rozdílem, že po policistech muslimští imigranti nehází jen kameny jako po učitelích, ale i ruční granáty a střílí po nich, takže již mnozí z nich  ze služby znechuceně odchází a z mnoha míst a měst se stávají no - go zóny kam se nemuslim neodváží.

To, že jsme byli vědomostně vepředu před švédskými dětmi, ale nemyslím jako kritiku švédských osnov. Oni měli daleko lepší osnovy než Češi, daleko lépe odrážející skutečné potřeby znalostí, takže obsahují možná asi tak 50% z požadavků co České školy mají, protože možná kolem těch 50% informací co naše školy vyučují navíc a které se české děti nesmyslně biflují je v praktickém životě nepoužitelná a nebo v době internetu a wikipedie naprosto zbytečná. (proto i třeba na universitě při zkouškách z analytické chemie nás nechali švédští profesoři používat jakékoliv knihy co jsme chtěli, neboť je důležitější aby chemik věděl kde potřebné informace vyhledá, než aby měl plnou hlavu informací ze kterých později mnohé zapomene a nebude vědět kde je najít.)

My národ Komenského bychom  se měli stydět, jak se jeho jménem neustále oháníme, ale to proti čemu on tak brojil - znechucování a ubíjení přirozené dětské touhy po poznávání nesmyslným biflováním bezcenných informací, tím pácháme daleko víc zla než Švédové nebo jiné národy.

Jenže v hloupém inkluzivním švédském školství jim byly dobré osnovy něžně řečeno na nic.

Již nyní způsobují absurdní nedomyšlené nařízení a zákony Jako šíleně nesmyslný školní zákon § 561/2004. spoustu zla.

Tento zákon nadržuje násilnickým žákům, aby dál beztrestně mohli mlátit a tyranizovat spolužáky (přičemž v menším kolektivu speciální školy by byla šance na smysluplný dohled i výuku). Jak nám  ukázal a vysvětlil ředitel zdejší školy tak  věta tam obsažená: " žáka lze podmíněně vyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku", mu svazuje ruce, i když by nám on i učitelé opravdu rádi chtěli pomoci a tak žák který pravidelně napadá téměř všechny žáky ve třídě, i žáky jiných tříd, útočí i na holčičky, škrtí je  a obnažuje se před nimi, nemůže být vyloučen  ze školy. 

Proto našemu 8letému synovi co do včerejška ležel na jipce s těžkým otřesem mozku a hemiparézou mozku - částečné dočasné ochrnutí levé strany těla způsobené tímto žákem s násilnickými sklony který ho pravidelně ve třídě napadal,  nemůže zajistit bezpečnou školní docházku.

A získat pro problémového žáka asistenta aby na něj dohlédl tak, aby mlácené děti mohly bez obav navštěvovat POVINNOU školní docházku, nám vysvětlil, je velmi těžké a v mnoha případech, pokud si to rodiče sami neplatí téměř nemožné. Pokud politici trvají na povinnosti dětí docházet do školy s inkluzí, tak ten nejmenší požadavek rodičů, kteří by měli zajistit je požadavek na bezpečí našich dětí ve školách a je to absolutně hlavní priorita, což vždy bude u každého člověka se zdravým rozumem, a doufám, že snad někdy v budoucnosti dokonce i u ministra školství (?) to bude na prvním místě, aby se ve škole naše děti cítily bezpečně.  Aby se dokonce  i něco naučily je až někde daleko, daleko za tím, protože naučit je tomu co je skutečně potřebné zvládneme i sami.

To jsme také byli nuceni dělat s naší dcerou když  z jiné školy kam začala chodit do 1 třídy přicházela skopaná s modřinami na břichu a i tam v 1 třídě tekla krev, jak tam malý násilník bez omezení pravidelně řádil a mlátil děti v první !! třídě. Tamní ředitel, i když tehdy zrůdný školní zákon § 561/2004 myslím neexistoval, zbaběle pokrytecky prohlásil, že protože násilník je Róm, tak on by vypadal jako odpůrce multikulturalismu, kdyby ho vyhodil, a tak jsme byli nuceni dceru vzít domů a učit jí v domácí škole až do 5 třídy aby byla v bezpečí.

Ne že by to pro ni nebylo přínosem, později když jsme se přestěhovali a ona začala chodit do běžné školy, měla velký vědomostní náskok před ostatními žáky a dokonce ještě na gymnáziu i při maturitě měla z toho, co jsme jí jako malou doma naučili velký prospěch.

Ministryně školství Kateřina Valachová si možnosti sehnání asistentů, podle toho co nám vysvětlil ředitel naší školy, představuje jako Hurvínek válku, alespoň tak jak to ona na internetové  straně opěvující inkluzi popisuje jako něco bezproblémového. Ona zjevně neslyšela, jak její dítě si stěžuje na to jak ho násilnický spolužák (pardon chudáček co potřebuje pochopení a inkluzi) soustavně napadá ve škole, kde navzdory velké ochotě učitelů i ředitele ochránit žáky, pro nedostatek dalšího extra personálu, peněz ale hlavně kvůli šílenému školnímu zákonu § 561/2004.nemůže bezpečí bez asistenta zajistit !!!

Až bude paní Kateřina Valachová sama držet v náručí svého 8 letého syna, který nemůže zvednout levou ruku a nohu (jako má žena), tak jí snad potom také konečně dojde, že inkluze agresivních dětí ve školství je naprosté bezcitné šílenství a dostatečné množství peněz na asistenty, kteří by nad všemi agresivními žáky drželi neustálý dohled, je naivní utopií. 

Nechci jí ale křivdit, protože ona § 561/2004 a asi ani  Inkluzi samotnou nejspíš nespáchala a proto osobní právní zodpovědnost za zraněné děti i jiné škody způsobené inkluzí by měl spíše nést její ten, kdo to připravil (že by její předchůdce?). Ona holt do toho spadla a neměla dost odvahy, nebo třeba informací například o tom co inkluze napáchala ve Švédsku, aby mohla  říci, že je inkluze  pitomost.

A  je tak  velmi důležité, aby se už Češi - rodiče i pedagogové probrali, vzbouřili a alespoň změnou školního zákona § 561/2004 zajistili, že se  takové věci jako ve Švédsku u nás nebudou dít. 

Jak byla inkluze v televizi představována znělo celkem rozumě protože se tam hlavně mluvilo o inkluzi zdravotně postižených,  takže jsem se také nechal uchlácholit tím, že to je něco dobrého, ale vůbec se nezmínili, že chtějí naservírovat nezvladatelné násilnické grázly našim dětem (a chudákům pedagogům)  do tříd, že na asistenty pro všechny tyto děti prostě nejsou peníze ani lidé a že učitelé i ředitelé budou stát před neřešitelným!!! Problémem, jak zajistit bezpečnost našich dětí, když násilníky nemohou ani uhlídat ani vyloučit  kvůli zvrhlému zákonu  § 561/2004. 

 Češi by měli  především vyžadovat úpravu školního zákona § 561/2004 a důslednou  ochranu svých dětí a všech občanů České republiky jak před násilníky přicházejícími zvenčí, tak před těmi domácími. Hlavně by se však už měli postavit arogantním diktátorským móresům Evropské unie, a jejich snahám zničit naše školství a skvělé výsledky vzdělávání dětí s různými druhy mentálních handicapů i vzdělávání Rómů, když oni sami prokazatelně jsou v jejich vzdělávání absolutně neschopní (viz 60% analfabetů ve Francii) a nemají tudíž důvod mít tu drzost, přikazovat nám zničit fungující vzdělávací systémy v Čechách (které mají - bereme li v úvahu jaký typ dětí se tam vzdělává, skvělé výsledky), tak jak si je oni sami zničili ve svých zemích.

Pokud by rodiče zajímal i názor skutečného odborníka, který sám vyučoval na zvláštní škole a pomáhal uskutečňovat rozumnou inkluzi u nás a studoval tuto problematiku i v zahraničí,  pana  Martina  Odehnala, tak si přečtěte jeho článek Martin Odehnal: Dopis poslancům ohledně inkluze.

Pan Odehnal tam vysvětluje, jak inkluze bude poškozovat právě ty děti, které mají různé problémy a které speciální i praktické školy na rozdíl od zemí EU velmi úspěšně vzdělávaly. Na rozdíl od politiků co inkluzi propagují, je on odborník, a tak nemate veřejnost mylnými informacemi jako oni (např. o jednoduché dostupnosti asistentů). Potom je důležitý i jeho dopis vládě na https://drive.google.com/fi le/d/0B3x8X77RaMBPYy16YXd5cm54 TlU/view.

Tam odhaluje i tu  ostudnost, že se dříve u nás respektovaná Amnesty International propůjčila k nesmyslným útokům na ČR a arogantním bezdůvodným výhrůžkám  (na základě diletantského rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, spáchaném s falešnými protiřečícími si čísly, a lživými tvrzeními) ze strany EU přizvukuje.

Neskutečná faleš a pokrytectví, kterého můžete být svědky ve snahách švédských politiků,  ututlat násilnosti muslimských imigrantů před vlastními lidmi se projevila i v jejich snaze zakrýt debakl jejich školství.  Protože by každého okamžitě uhodily do očí statistiky mnoha škol, kde většina žáků propadá, tak zplodili hrůzně nespravedlivý a na vědomostech i výsledcích dětí zcela nezávislý systém známkování, kde v každé třídě smí být na vysvědčení jen tolik a tolik jedniček, jen tolik a tolik dvojek....až jen velmi omezený počet pětek. Každý kdo není úplný blázen, pochopí, jak nespravedlivé to je, a švédské děti to také chápaly a na školní diktátory byly pořádně naštvané. Litoval jsem chudáky švédské spolužáky, kteří si jako další jazyk na gymnáziu zvolily ruštinu.

Na naší škole bylo pár emigrantů z Čech a Polska, kteří si pro zlepšení průměru na vysvědčení (to bylo rozhodující pro přijetí na univerzitu, kde se přijímací zkoušky nedělaly) vzali za třetí jazyk ruštinu. 

Chudáci Švédi se učili jak mourovatí a  nejspíš by při spravedlivém známkování dosáhli všichni nejlepších známek, protože  takto exotický jazyk si vybrali jen extra snaživí nadšenci, ale proti dětem jejichž rodný jazyk se ruštině podobal a kteří se ho už několik let učili, neměli sebemenší šanci a tak dostávali špatné známky, které si nezasloužili.

Výsledek těchto snah o zakrytí zhoršení výsledků hlavně na základních školách, měl i absurdní dopad na volbu gymnaziální linie, kde se takto nespravedlivé známkování také používalo, takže najednou někteří chytří rodiče, jejichž děti chtěly studovat medicínu, přihlašovali své děti místo na přírodovědeckou linii na humanitní linii kde nebyla tak velká konkurence a tak mohli získat lepší známky (chybějící předměty si pak udělali zvlášť). 

Doufám, že diktátorské snahy EU vnucovat nám jejich nepodařené systémy školství nám tuto na 100% kocourkovskou metodu známkování v budoucnosti nenadělí.

Pokud snahy českých politiků o inkluzi nejsou motivovány neznalostí či hloupostí, ale  arogantními výhrůžkami ze strany  EU mocipánů, neziskovek typu Amnesty o ztrátě dotací, jak tuto možnost indikuje pan Martin Odehnal ve svém dopise vládě z 21. 4. 2016, tak se v tom případě našim politikům omlouvám za příliš negativní postoj vůči jejich osobám, ale doporučil bych jim, aby v tom případě otevřeně informovali českou veřejnost o všech lžích u Evropského soudu pro lidská práva uvedených na jejichž základě byl rozsudek (citující  tyto lži) proti ČR spáchán a o jejich vyděračském stanovisku.

Naši politici by místo aby stáhli ocas mezi nohy a poslušně Evropskému soudu pronášejícímu křivý rozsudek panáčkovali, by měli místo toho zaslat všem tiskovým agenturám překlad dopisu pana Odehnala, z 21. 4. 2016, v němž otevřeně pranýřuje naprostou soudní neschopnost Evropského soudu pro lidská práva a ochotu přijímat lži a neochotu ověřovat si podané informace.

Dle názoru Evropského Soudu vyplývá: ''že i když je i nadále obtížné přesně určit, jaký byl

v rozhodné době percentuální podíl romských dětí ve zvláštních školách, jejich počet byl

nepřiměřeně vysoký.''

Doufejme, že se Evropský soud pro lidská práva nedozví, jak nepřiměřeně vysoký je podíl nemocných  lidí v českých nemocnicích, jinak to pro ně bude jasným důkazem jak nebezpečné a diskriminující jsou české nemocnice pro zdraví lidí v Čechách a budou nám zase vyhrožovat ztrátou dotací z EU, pokud nemocnice nezrušíme a neuděláme inkluzi všech nemocných mezi zdravé.

Zdraví Patrik Popp

 

Odkazy a zdroje:

 

Petice proti inkluzi  https://www.petice24.com/petic e_na_podporu_ustavni_stinosti_ proti_inkluzi

Některé zdroje potvrzující  pravdivost tohoto článku:

švédské děti se bojí chodit do školy, píší rektorovi 

 https://www.friatider.se/centr alskolan-kristianstad-hot-elev er

také https://www.youtube.com/w atch?v=cNdS7e803kQ

nastřelování čipů zaměstnancům pod kůži ve Švédsku autor ČTK

https://www.novinky.cz/ekonomi ka/360539-svedska-firma-chce-o cipovat-zamestnance.html

proroctví o mikročipech v globalizované diktatuře: Zdroj Bible, Zjevení svatého Jana, kapitola 13, verš 15 - 17

Ježíšovo varování před mikročipy: bible zjevení sv. Jana kapitola 14, verš 9 - 11

------------------------------ ------------------------------ -----------------------------

Chaos ve třídě se popisuje v nové sérii reportáží Sveriges Radio - Eko redakce. Minulý týden přišly zarmucující výsledky PISA zprávy o zhoršených znalostech švédských žáků. https://sverigesradio.se/ sida/artikel.aspx?programid=91 &artikel=5728048

https://www.tv4.se/nyheterna/kl ipp/s%C3%A5-m%C3%A5nga-l%C3%A4 rare-sjukskrivs-av-kaoset-i-sk olan-3350324

------------------------------ --------------

Chaos ve škole převážně navštěvované imigranty. Učitelé se cítí ohroženi a hlásí se nemocní.

velmi zajímavý článek !! pokud nemáte překladatele dejte vědět a přeložím nejdůležitější výcuc z tohoto článku.

https://avpixlat.info/2014/10/2 4/kaotiskt-pa-invandrardominer ad-malmo-skola-larare-kanner-s ig-hotade/

------------------------------ --------------

Zdroje ohledně tvrzení, že muslimští imigranti jsou mnohem agresivnější než jiní.

 https://muslimstatistics.word press.com/

Sweden: 77.6% of all rapes are committed by Muslim males, who total only 2% of population – Gov report

Dánské statistiky ukazují, že víc jak polovina násilníků odsouzených za znásilnění jsou přistěhovalci a statistiky v obou zemích také ukazují, jak skokem narostlo znásilňování žeAAAAAAAan, když v Dánsku a Švédsku začali masově přijímat přistěhovalce (především z muslimských zemí)

Ökning: 723 procent  

   

Nárůst je  ohromných 723% od roku 1975 do roku 2012,  Dnes by to bylo daleko vyšší, ale policie se rozhodla údaje tajit.

(červená linka v následujícím grafu znázorňuje znásilnění  https://www.d-intl.com/2014/05 /07/muslimer-kraftigt-overrepr esenterade-i-valdtaktsbrott/ra pesweden-3/)

Raport který provedla Ann-Christine Hjelm z Karlstad univerzity v roce 2006 uvádí, že 85% násilníků odsouzených k minimálně  2 letům vězení za znásilnění ve Švédsku v roce 2002 se narodilo v cizině nebo to byly jejich děti.

Vládní švédský  BRÅ rapport z roku 1996 uvádí, že přistěhovalci z (Alžírska, Lybie, Maroka och Tuniska) znásilňovali 23 krát  častěji než Švédové a 20x častěji to byli muži z Bulharska a Rumunska. Toto jsou jasná fakta nikoliv nějaké emotivní bláboly proti muslimským  imigrantům. Je životně důležité uvědomit si, že jestli tento trend zaznamenali v jiných zemích nejen ve Skandinávii, tak je naivní myslet si, že Čechy by byly ušetřeny.

 

 

 

 

 

 

KOMENTÁŘ: Odstraňování bariér – Václav Klaus ml.

Překážka se dá přeskočit či přelézt, zkrátka překonat. Nebo čekat až vám ji odnesou, odstraní. Vzdělávání, tedy příprava na úspěšné začlenění (mladých) lidí do společnosti je v jádru založeno na překonávání překážek.

Dále www.novinky.cz/komentare/415056-komentar-odstranovani-barier-vaclav-klaus-ml.html

Zdeněk Sotolář: MŠMT nevidí, neslyší, nechápe. A má v tom spojence.

 „Co se ale rýsuje už nyní, je vznik paralelního, kvalitnějšího vzdělání, které je do značné míry vyhrazeno pro rodiny s nadprůměrnými příjmy. Ministerstvo školství se ale rizikem elitářství zatím nezdá být znepokojeno,“ píší HN.
 

Naopak. Ministerstvo sobě i všem stále nalhává, jak úspěšně buduje tzv. společné vzdělávání. Ministryně Valachová jako kafemlejnek omílá svoji inkluzívní mantru o 205 žácích a EDUin jí svorně přizvukuje, vydávaje diskusi o inkluzi za hysterii. Inkluze rozjela další kolo vzdělávacího byznysu, školitelé inkasují od škol nemalé peníze za to, že zprostředkovávají informace, které by měly být školám zprostředkovány zadarmo. Proč proškolení a certifikovaní školitelé a implementátoři šíří zmatek svévolným výkladem vyhlášky?

Stačí nahlédnout do diskusí na facebooku. „Nám řekli to, nám řekli ono.“ Například o povinnosti zpracovávat PLPP. Pro každého? Nebo jen pro nově vyšetřeného? Novináři zmateně informují o přísunu peněz na inkluzi, nerozlišujíce peníze státní a evropské. Na rozdíl od státních těch evropských je ohromné množství. Mnoho prožere podivný vzdělávací byznys. Mnoho zinkasují neziskovky. EDUin se vysmívá démonizování jejich role, ale jejich skutečnou roli nevidí a nechce vidět. V kolika projektech OPVVV jedou neziskovky?

A za tím vším vzniká paralelní soukromé elitního školství. Kvalitnější? Rodiče prý ztrácejí trpělivost se školstvím státním. Kupodivu především ti bohatí, kteří si mohou dovolit zařídit pro své ratolesti skleníkové výhody trpasličích učebních skupinek. Zatímco ve státním se často učí ve 30 žácích. Ale liessmannovší experti EDUinu stále omílají výzkumy dokazující, že kvalita výuky a počet žáků nesouvisí. Že by nám tedy všechny ty soukromé iniciativy lhaly? Proč tedy nevznikají soukromé školy s třicetihlavými třídami?

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552657

Inkluze v praxi

MŠMT především ústy ministryně Valachové hlásí, že se žádná inkluzívní revoluce nekoná, ba že se vlastně po 1. září nic neděje. Rádi bychom zmapovali zcela konkrétní problémy, které zavádění oktrojované inkluze přinese. Jak je tomu s penězi, nakousl v Respektu Tomáš Feřtek (EDUin). Odpovídá mu Zdeněk Sotolář. Jaká je vaše zkušenost?

Inkluze, hysterie a bohorovnost expertů II

„Školy získaly zákonný nárok, aby dostaly zaplaceno za to, co dělají. To je také důvod, proč nebylo rozumné „inkluzi“ o rok dva odložit, „až na ni budou školy připravené“. Jediné, co bychom reálně odložili, by byly ty peníze.“

Záleží na tom, odkud se na realitu díváte. Zevnitř škol totiž vypadá na nástupu inkluze ledasco jinak než pohledem experta odněkud zvenku. Právě ty zákonné peníze byly ve skutečnosti odloženy. Se začátkem nového školního roku jsme začali pracovat s mnoha žáky, kteří na konci minulého školního roku prošli vyšetřením PPP. Žádné zařazení do stupňů podpory se však nekoná. Navzdory zdravému rozumu, který napovídá, že s těmito žáky budeme přece pracovat po 1. září (s novou vyhláškou), vyšetření se odehrávala ve starém režimu. Samozřejmě.

Tedy řekněme takový Pepíček K. Zpráva PPP uvádí: Potíže nedosahují stupně zdravotního postižení, specifické poruchy učení žádné, ale jde o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Doporučujeme dyslektický kroužek! A máme to zadarmo, hulákal by u kola Béda Trávníček. Na Pepíčka K. a jeho dyslektický kroužek totiž žádné reálné peníze nepřijdou. Že z praktických škol přechází pouze 205 žáků, to hlásá ministerstvo už téměř obecním rozhlasem, ale kolik je takových Pepíčků K., to se už nikdy nedozvíme. Samozřejmě.

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=551253

Zdeněk Sotolář: Zrušme propadání

Propadání je k ničemu. Nepřináší žádný prospěch. Nikomu. A vůbec to nesouvisí se známkováním, protože to je – jak se říká – jiný příběh. Na jinou úvahu.

sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550006

Anketa - Souhlasíte s tím, že by se na základní škole nemělo propadat?

V souvislosti s tiskovou zprávou o propadání vyhlašujeme anketu, kterou najdete v menu vlevo.

www.eduin.cz/clanky/clovek-v-tisni-vitani-prvnacku-kazdy-sty-propadne-hned-v-1-tride/

Naučit, nebo inkludovat?

doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D.,vedoucí redaktor časopisu Speciální pedagogikaa vysokoškolský učitel

 

 

Pohledem UPS / červenec, srpen

MŠMT na poslední chvíli dohání vydávání prováděcích dokumentů k zavádění inkluze. Do škol míří asistenti, ale skutečná podpora škol v podobě psychologů a speciálních pedagogů je v nedohlednu. MŠMT zužuje debatu na 205 žáků přecházejících z praktických škol, zatímco žáků vyžadujících podpůrná opatření jsou desetitisíce.

Posiluje se selektivnost našeho vzdělávacího systému a v rozporu s ideou společného vzdělávání skutečně vzrostl zájem o víceletá gymnázia a stále přibývá soukromých škol.

Odborné veřejnosti chybí aktuální informace o tom, v jakém stavu je příprava kariérního řádu. Zdá se, že po dílčích úpravách bude vlastně předložen původní návrh. MŠMT mlčí, žádná skutečná diskuse s odbornou veřejností neprobíhá. Námitky se neřeší.

MŠMT i ČMOS PŠ slibovaly, že školství bude prioritou, ale nedokázaly vybojovat ani původně navrhované 10% navýšení. Učitelé zůstávají stále výrazně podhodnoceni, skutečné narovnání platů se opět odkládá, není stanoven ani žádný konkrétní plán. České školství není prioritou. Novou aktivitu vítáme a podporujeme.

V souvislosti s nastavením nových pravidel financování podporujeme úvahy o snížení hranice počtu žáků ve třídách z 30 na 25. Většina praktiků se shoduje v tom, že je potřeba vytvořit prostor pro individuálnější přístup k žákům zejména v podmínkách inkluze.

      Výkonná rada UPS, 1. září 2016

Dříve probíhala takzvaná socializace ulicí, říká Eva Opravilová

Dnešní děti jsou s autoritou na štíru. Můžeme si za to sami - děláme z nich polobohy a podporujeme v nich nezdravý individualismus. "Chybějí jim reálné vzory, nemají nás za co obdivovat," míní pedagožka Eva Opravilová.

Problémový žák vyprovokuje kantora k přestupku, který řeší celá veřejnost. Je to dobře?

Ředitel stojí ve své roli na piedestalu, ze všech stran je na něj vidět, to je situace opravdu nezáviděníhodná. Pokud se dítě chová tak, že překračuje hranice slušného chování, tak by mu to měl dát najevo nejenom kantor, který je s ním v konfliktu. Mělo by stejnou odezvu dostat i od svého okolí, od veřejnosti. Mělo by pocítit, že takový druh jednání není žádoucí, že ho v očím mnoha dehonestuje. Bude-li veřejné mínění podléhat emocím, tak to může vést k tomu, že k takovému dítěti vyšleme vzkaz, že si může dělat, co chce. Upřímně, u puberťáků pár pohlavků nic neznamená.

Dále na www.tyden.cz/rubriky/domaci/skolstvi/pedagozka-detem-chybi-ulice_358360.html

Ještě k prankům na učitele

Vážený pane magistře,
na jaře tohoto roku jste se na mě jménem Učitelského profesního sdružení obrátil ve věci soutěžní výzvy Fajn radia „Fajn lyžák“. Informovala jsem Vás, že nemohu zasáhnout vůči komerčnímu rádiu, ale mohu se případně zabývat tím, jak s Vaším podáním naloží Rada pro rozhlasové televizní vysílání (dále „Rada“). Sledovala jsem webové stránky Rady a zjistila jsem, že Rada Vaši stížnost odložila s tím, že věc nespadá do její působnosti, neboť videa žáků jsou umístěna na serveru YouTube.
Informuji Vás, že jsem vůči Radě zahájila z vlastní iniciativy šetření a Rada přijala mou argumentaci, že je v její pravomoci posoudit samotnou výzvu rádia, která tím, že je zaměřená na děti a mládež, může být problematická. Rozhlasové vysílání totiž do působnosti Rady spadá.
Rada přehodnotila svůj dosavadní postoj a odvysílanou soutěžní výzvou Fajn radia se obsahově zabývala. Informovala mě, že výzvu shledala jako schopnou narušit mravní vývoj dětí a mládeže, neboť nebyla jakkoli zjemněna vysvětlením, že cílem není dostat učitele do ponižující situace. Provozovatele rozhlasového vysílání proto Rada vyzvala ke zjednání nápravy a situaci bude v budoucnu monitorovat.
Věřím, že v budoucnu budou provozovatelé vysílání ve vyjádřeních směřujících k dětem a mladistvým přistupovat obezřetněji s vědomím jejich snazší ovlivnitelnosti.
S pozdravem
Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r.
veřejná ochránkyně práv
 

Dala bych si horší dvojku, říká ministryně školství Kateřina Valachová

Kariérní řád

Kariérní řád, o kterém jste mluvila před chvílí, už prošel připomínkovým řízením. Jaké byly nejčastější ohlasy a jakým směrem šla největší kritika?

Po celé ty roky, po které se kariérní řád připravuje, jej nejčastěji provázejí obavy dvojího směru - první se bojí toho, že půjde o další byrokratický systém plný papírů, který nakonec profesnímu rozvoji učitelů nepomůže a půjde o takový systém „pro Cvachy”.

Druhá obava je pak založena na tom, zda s novým řádem přijde i adekvátní navýšení financí do systému - tedy abychom jenom nepřesouvali peníze z jedné kapsy do druhé tak, jak se to v minulosti bohužel často stávalo.

V tom našem návrhu jsme se museli vypořádat hlavně s kritikou v tom smyslu, že kariérní řád neobsahuje speciální systém kariérního postupu ředitelů. S tím jsme se vypořádali tak, že jsme udělali určité úpravy v řádu, které bylo reálné provést a které pomohou v přechodném období. O skutečný kariérní systém ředitelů pak bude doplněn speciální projekt, který bude spuštěn od září a realizuje jej  Národní institut dalšího vzdělávání.

Stejně tak se ozvali například výchovní poradci s tím, že řád je připraven zatím jen pro učitele, ale já to vnímám tak, že jde jen o první krok, který odpovídá tomu, čemu se zavázala vláda a doporučením OECD. V dalších krocích se ale musíme s těmito připomínkami vypořádat.

Stále platí to, že kariérní řád bude určovat, kolik učitelů může být celorepublikově v daném kariérním stupni, což odborná veřejnost v minulosti kritizovala?

Ne. Možná bych se ještě vymezila vůči tomu, jak vypadal stav příprav v době, kdy jsem nastoupila. Já jsem zasáhla ve dvou směrech. Jednak jsem nechtěla, aby byly jakékoliv početní omezení v jednotlivých kategoriích. Protože jestli se stát chce chovat nepokrytecky, což dlouho dobu z mého pohledu ve školství nedělal,  tak by neměl uměle bránit tomu, aby například všichni učitelé mohli splnit ta kritéria pro nejvyšší stupeň.

Druhou změnou bylo otočení celého toho programu směrem k řadovému učiteli – aby se v něm každý učitel našel a nekoukal na program se slovy „kde jsem já?“.

V důvodové zprávě jen uvádíme, že předpokládáme, že do roku 2028 by ve třetím nejvyšším kariérním stupni mohlo být zhruba 30 procent učitelů. Rozhodně ale nejde o omezující podmínku. Ten systém počítá s tím, že se bude kontinuálně prodražovat s tím, jak budou učitelé v jeho rámci postupovat.

Z rozhovoru s K. Valachovou na zpravy.tiscali.cz/dala-bych-si-horsi-dvojku-rika-ministryne-skolstvi-katerina-valachova-282051

František Dobšík: Vyjádření k článku Školství není priorita aneb konec levných odborů

1) Požadavek ČMOS PŠ dosáhnout spravedlivého platového ohodnocení zaměstnanců ve školství je součástí programu po celou dobu trvání tohoto odborového svazu. Ministryně školství K. Valachová zveřejnila 12. 1. tři priority svého rezortu na rok 2016. ČMOS PŠ k tomu přidal čtvrtou prioritu „zvýšení platu pedagogů a nepedagogů alespoň o 10 % v roce 2017 s následným vyhlášením kampaně „Konec levných učitelů:

Paní ministryně školství iniciativu odborového svazu podpořila.  Pan Sotolář tvrdí, že si odboráři přisvojují všechny zásluhy. Je to jeho názor, vedení odborového svazu se takto nevyjadřovalo a nevyjadřuje, za rozhodující považuje výsledek, který je pro zaměstnance ve školství výrazně prospěšný.  

2) K vyjádření pana Sotoláře, že „Cílem kampaně byl 10% růst platů. Ten je však v nedohlednu. Na webu ČMOS PŠ však visí: „Ministři vlády vyhověli našim požadavkům. Celkově objem finančních prostředků tedy dosáhne námi požadovaného nárůstu o 10 %“. Na toto své vyjádření navazuje provokativní otázkou „Nehrají si odborářští šíbrové jen s čísly, aby si ještě udrželi tvář?“ Pak následuje několik úvah, které svědčí o slabší orientaci v předmětné problematice. Proto lze pro přesnost uvést:

Návrh rozpočtu na rok 2017 pro RgŠ ÚSC zabezpečuje nárůst výkonů školního roku 2016/2017, nárůst platů pedagogických pracovníků o 8 %, zvýšení platových tarifů o 6 %. Celkem se jedná o 5,5 mld. Kč navíc. V případě nepedagogických pracovníků dojde k navýšení o 5 %, z toho zvýšení platových tarifů o 4 %. Celkem se jedná 0,8 mld. Kč navíc.

Uvedené rozpočtová (nárůst objemu platů) a platová opatření (zvýšení platových tarifů) budou provedena již od 1. září 2016, tedy již o 4 měsíce dříve. Celkový objem finančních prostředků pak v celoročním vyjádření (pokud by byl koncentrován do jednoho roku) představuje skutečně nárůst 10 %. Kromě potřeby udržet si tvář, je také třeba pamatovat na udržení zdravého rozumu a minimální slušnosti.

Pro přehlednost:

Nárůst prostředků na platy

  1. – nárůst objemu od 1. 9.           –    pedagogové          1,85 mld Kč              
  • nepedagogové      260 mil. Kč

2017 – nárůst objemu od 1. 1.           –    pedagogové          5,5  mld Kč

  • nepedagogové      800  mil. Kč

Celkové navýšení prostředků v roce 2016 a 2017 je o 8,41 mld. Kč, což je o 10%.

3) Regionální školství bylo pro rok 2016 i 2017 nesporně finančně preferováno. Pokud to předseda ČMOS PŠ konstatuje, není to známka slabosti odborů. Zároveň totiž připomíná, že toto rozhodnutí vlády považuje odborový svaz za první krok k nápravě platových poměrů ve školství. Řešení jednorázové z roku na rok je nerealistické, např. 50% zvýšení platů zaměstnanců regionálního školství by obnášelo více jak 40mld Kč, o které by se musely zvednout výdajové rámce státního rozpočtu.   

ČMOS PŠ vyvíjí úsilí na další období, aby příslib ve vládním usnesení z 22. 6. 2016: záměr sbližování platů pedagogických pracovníků v regionálním školství s ostatními vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci“, dostal konkrétní obrysy. Kampaň Konec Levných Učitelů pokračuje. Lze jen uvítat, pokud bude podpořen i dalšími subjekty působícími ve školství – jde přece o společný zájem. Výkřik  „Konec levných odborů“ neprospěje nikomu.

 

V Praze 3. 8. 2016

František Dobšík – předseda ČMOS PŠ

Nepřipravená inkluze

Jeden příspěvek z webu Česká škola:

A zdalipak už je těch 200 dětí vyšetřeno, je jim přidělen příslušný stupeň podpůrných opatření a nastoupí na běžnou základku opravdu se vším všudy, tedy i se slibovanou finanční podporou a s asistentem?

Ono to, pane kolego, není ani možné z ryze technických důvodů. Žádné ŠPZ v České republice doposud nemá elektronický formulář nové "Zprávy o pedagogicko-psychologickém vyšetření", ani elektronický formulář "Doporučení ke vzdělávání žáka se SVP", který stále vyvíjí NÚV. Stanovení stupně podpůrných opatření není problém, ale je to jen formální věta na papíru, který nemá žádnou platnost. Žádné ŠPZ totiž doposud (a to jsou 3 týdny do zahájení školního roku) nemá ani základní představu o výši normované finanční náročnosti (NFN), která je součástí zmíněného Doporučení ke vzdělávání žáka se SVP.
Kromě toho je nový formulář v naprosto jiném softwarovém programu (Software602_Form Filler), se kterým opět poradenští pracovníci ŠPZ nemají žádné zkušenosti a budou se ho teprve učit. Proto se všechna vyšetření píší "postaru". Prostě, do soukolí inkluzivního stroje se dostalo pár zrnek písku...

Zdroj: www.ceskaskola.cz/2016/08/msmt-odpovida-na-otazky-portalu-ceska.html?showComment=1470502065482#c8047842377156248829

 

Demagogie přichází z Karmelitské aneb Co přinese inkluze v praxi

„Nepotvrdily se hrozby, kterými byla strašena veřejnost, že školy zaplaví děti, které potřebují speciální zacházení. Jde o postupný proces,“ uvedla pro server ECHO24 Klára Laurenčíková. Opět jakoby v roli mluvčí MŠMT. Jenže.

Jenže bubák obrovských hord přecházejících žáků si vymyslelo samo ministerstvo a sama ministryně Valachová se tímto klišé mnohokrát oháněla. Navzdory tomu, že většina kritiků s nějakou masovou migrací k 1. září nepočítala. Falešný problém se teď snadno vyvrací. Ale titulek Hrozba inkluze se nenaplnila je možná předčasný. Přicházejí skutečné problémy.
 

Ministerstvo školství slibuje od 1. září na inkluzi především finanční prostředky. „Od září tak budou podpůrná opatření, která běžně ve školách fungují, ale nejsou v některých oblastech dostatečně zafinancována, nároková a finance na ně budou garantované státem.“ Školy nebudou na inkluzi doplácet. „Tato praxe teď skončí,“ dodala Balážová. Skutečná mluvčí. Jenže.

Jenže vůbec nejde o ty dvě stovky žáků, které přecházejí z praktických škol do běžných základních škol. Tady jde o tisíce již dávno inkludovaných žáků. Vůbec nejde o tuto malou skupinu, o které teď MŠMT mluví. Jde o tisíce žáků, kteří nebudou od 1. září rediagnostikováni, a tudíž jim nebudou od 1. září přiznána podpůrná opatření s patřičnými finančními prostředky.

Praxe ukazuje i to, že vyšetření poraden z konce školního roku jsou vedena postaru, tedy bez zařazení žáka do stupňů podpůrných opatření a bez jejich finančního zajištění. Ve školkách budeme od 1. září potkávat dva „druhy“ žáků: žáky bez podpůrných opatření (postaru) a žáky s podpůrnými opatřeními (nově). Inkluze v praxi zavede do škol diskriminující nerovnost.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=541711

Jiřina Janáčková: Lesk a bída inkluze a její paradoxy

Novela školského zákona od září svěřuje rozhodování o ceně podpůrných opatření jednotlivým PPP a SPC. Tato školská poradenská zařízení tak získávají kromě statutu odborného pracoviště i status rozhodovacího orgánu, který rozhoduje o tom, kolik peněz dostane škola na inkluzi žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Krajské úřady, které jsou zřizovateli školských poradenských zařízení, tak od září ztrácejí rozhodovací pravomoc a v procesu společného vzdělávání budou hrát druhé housle a plnit sekundární funkci pouhých distributorů finančních prostředků, které budou povinny zaslat na jednotlivé školy. To je první naprosto bezprecedentní paradox blížící se inkluze.

Druhým stejně tragikomickým paradoxem je skutečnost, že školská poradenská zařízení, která od 1. září 2016 budou mít jediné a rozhodující slovo při přidělování finančních částek žákům se SVP, nemají v polovině srpna sebemenší tušení, kdy bude k dispozici elektronický formulář zprávy a doporučení obsahující „cenu“ jednotlivých podpůrných opatření a v podstatě nemají ani tušení, jak tyto finanční prostředky školám budou přidělovat. To je nesporně naprosto skandální situace. Stejně skandální je i lehkost s jakou ministerstvo školství a NÚV přesunulo na poradenské pracovníky ŠPZ povinnost v přidělování finančních částek žákům se zdravotním a sociálním znevýhodněním, aniž by si někdo alespoň na okamžik lámal hlavu nad tím, zda jsou k nakládání s těmito milionovými částkami dostatečně vycvičeni či zaškoleni a zda jsou v této věci vůbec kompetentní.

Dále čtěte zde www.pedagogicke.info/2016/08/jirina-janackova-lesk-bida-inkluze.html?spref=fb

Školství není priorita aneb Konec levných odborů

Školské odbory vystihly vhodnou chvíli a vyhlásily kampaň, když o zvýšení platů mluvila i ministryně. Jak jinak by se sama oblékla do odborářského trika? Odboráři si však přisvojují všechny zásluhy.
 

Cílem kampaně byl 10% růst platů. Ten je však v nedohlednu. Na webu ČMOS PŠ však visí: „Ministři vlády vyhověli našim požadavkům. Celkově objem finančních prostředků tedy dosáhne námi požadovaného nárůstu o 10 %.“ Nehrají si odborářští šíbrové jen s čísly, aby si ještě udrželi tvář?

Na stejném webu čteme: „Učitelé začnou nový školní rok s vyššími platy, schválila vláda. Polepší si o dva a půl tisíc.“ Zatímco web MŠMT mluví střízlivě o 1600, média šíří lež o dvou a půl tisících. Že to dělají naši novináři, to už snad nikoho nepřekvapuje, ale proč tuto lež recykluje odborářský web?

„Koresponduje to s naším dlouhodobým požadavkem 130% platu pedagoga vzhledem k průměrnému platu v České republice,“ říká předseda ČMOS Dobšík. Dlouhodobý požadavek! A co pro něj právě školské odbory dlouhodobě udělaly? A jak dlouho se budeme dostávat ke 130 % po 6% krůčcích?

„Je to pro nás posun od papírové priority školství k realitě. S tím, že to považujeme za konkrétní signál politické vůle řešit problém platů ve školství,“ zhodnotil pro Deník Referendum předseda školských odborů František Dobšík. Nevypovídá tento výrok jen o slabosti odborů, které se snadno spokojí s drobečkovou politikou?

Priorita školství zůstává stále prioritou papírovou. Platy se zvedají v celém státním sektoru, lékaři mají příslib 3 x10 %. Budiž přáno všem, ale vidět v těchto souvislostech posun ke skutečné prioritě školství znamená obelhávat sebe a obelhávat všechny. Veřejnost i učitele. Nenastal konečně čas pro kampaň Konec levných odborů?

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=540561

KVERULANT.ORG PROTESTUJE: ZLOČINEC KAREL BŘEZINA NA MINISTERSTVO NEPATŘÍ
 

Praha, 29. červenec 2016 – Pražský zastupitel Karel Březina (ČSSD) byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za spáchání podvodu v pražském dopravním podniku, kde jako předseda dozorčí rady neoprávněně pobíral odměny. Nyní se má stát externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD). Kverulant.org proti tomu protestuje.

Pražský městský soud 28. října 2014 uložil Březinovi roční podmíněný trest s patnáctiměsíční zkušební dobou. Podle pravomocného rozsudku pobíral Březina od března 2007 do srpna 2011 plat v pražské dopravním podniku neoprávněně, protože funkci předsedy dozorčí rady vykonávat nesměl. Působil totiž také v dozorčí radě firmy Porcela Plus, na jejíž majetek byl vypsán konkurz. Podle soudu Březina zamlčel valné hromadě dopravního podniku okolnosti, které tvořily zákonnou překážku jeho členství v dozorčí radě. Jakožto člen několika rad přitom byl v těchto záležitostech dostatečně zběhlý.

Nyní se má Březina stát novým externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) kde bude mít na starosti komunikaci s regiony a sport. Ing. Vojtěch Razima, ředitel Kverulant.org proti tomu protestuje: Pokud bude ministryniradit zločinec odsouzený za podvod v dopravním podniku, bude to arogantní výsměch veřejnosti. Vyzýváme paní ministryni, aby se znovu zamyslela nad tím, jaký vzkaz tím vysílá veřejnosti a vybrala si za poradce někoho bez kriminální minulosti.“

Zdroj: us4.campaign-archive2.com/?u=5099a587511f4f2b9e44a8ef6&id=ee74bc1997

 

S učiteli nejednáme: učitelům vzkazujeme

Tak vypadá komunikace MŠMT s učitelskou veřejností. Úředníci něco upečou a teprve pak bude ministryně Valachová předstírat dialog s učiteli. Viděli jsme to na příkladu inkluze. To stejné se zjevně chystá i s kariérním řádem.
 

Kariérní řád známe pouze v hrubých obrysech. Ministerstvo udržuje učitelskou veřejnost v nejistotě, informací je pomálu, na námitky ministerstvo školství neodpovídá. Zorganizovat širokou diskusi – ve které by měl možnost se ozvat každý učitel – toho se Valachová zjevně obává a raději se opět poléhá pouze na věrné, osvědčené a spolehlivé spojence, jako jsou ČMOS nebo CZESCHA.

KŘ není zavedení „úplně nového systému hodnocení učitelů, kde bude záležet na tom, jak dobrý učitel je.“ Chystaný kariérní řád je pouze dalším byrokratickým molochem padajícím na hlavu učitelů. Nedejme se mýlit tím, že jeho první variantu Valachová jakoby potopila. Je zřejmé, že s kosmetickými úpravami (jako bylo zrušení 4. kariérního stupně) tato varianta znovu vyplouvá na hladinu.

Zdá se, že navzdory odkladům byrokrati na ministerstvu pod pláštíkem prázdninové okurkové sezóny přece jen finišují. „Návrh novely zákona, který kariérní řád učitelů zavádí, by vláda měla projednávat v září,“ píše Markéta Hronová na aktuálně.cz. Kromě pokulhávající inkluze nás v září zřejmě čeká další nemilé překvapení. Nepovedený a zbytečný kariérní řád. A pak krasojízda Valachové po krajích.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=539967

Škola v místě bydliště bude luxus

I to by mohl být dopad reformy financování školství, který předkládá ministryně Valachová. Ekonom Münich to říká bez obalu: „Mít v malé obci školu je luxus a je potřeba to ukázat."

Nevýhodnost financování na žáka zejména pro malé školy je jasná. Neblahé důsledky má i pro střední školy, které rezignují na to, zda student má odpovídající předpoklady. MŠMT tedy vytvořilo jakýsi hybrid: základem má být počet odučených hodin daný rvp, ale… zohledněn má být také počet žáků. Nejasnost a složitost systému je zjevná. Poukazuje na ni opakovaně také Václav Klaus ml.

Na riziko rušení druhých stupňů základních škol upozorňuje Markéta Hronová v Hospodářských novinách: "Malé děti potřebují mít školu v místě bydliště, ty starší už zvládnou dojíždět samy, pokud jim zajistíme dopravu," uvedla ministryně s tím, že kraje jí přislíbily svozy dětí do jedné budovy zajistit. Vrací se staré plány o rušení škol, kterým se dříve říkalo optimalizace sítě.

Podle výpočtů lze takto ufinancovat třídy o 17 žácích. Zase tedy vypukne boj o žáky, malé školy budou zase ohroženy odchodem byť jednoho jediného žáka. Otázkou je, co se stane třeba s praktickými nebo speciálními školami, kde malý počet žáků byl pro děti výhodou, ba předpokladem úspěchu. Kroky ministerstva školství způsobují školám zase další nebezpečná rizika.

Jako vždy se vše děje bez důkladné přípravy a především bez důkladné veřejné diskuse. Učitelům chybí informace. Upozornil na to v televizním rozhovoru i Bohumil Kartous z EDUinu. Navíc ministryně stejně jako v případě inkluze má předem jasný termín spuštění reformy. Ještě žádný polistopadový ministr školství neměl tak pevnou pozici a Valachová je si toho vědoma a zjevně si to užívá.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=536781

Přidání nepřidání aneb Kompromis z levného kraje

Požadavek školských odborů v kampani Konec levných učitelů zněl jasně: desetiprocentní navýšení učitelských platů. Realitou však bude pouhých 8 %. To rozhodně není žádná výhra a splnění požadavků.

Dnes dokonce slyšíme, že odbory osmiprocentní přidání hodnotí pozitivně. Jak mohou vlastní neúspěch hodnotit pozitivně? „Jsme přesvědčeni, že k tomuto kompromisu významně přispěla kampaň Konec levných učitelů, protože původní návrhy na zvýšení platů byly na výrazně nižší úrovni než současných osm procent,“ říká Dobšík. O žádném kompromisu však v kampani nebyla řeč. Ještě v polovině června jsme od předsedy ČMOS Dobšíka slyšeli, že „vnímáme, že desetiprocentní příslib může být ohrožen.“ A mluvilo se dokonce o stávce. Pokud přispěla odborářská kampaň pouze k přijetí kompromisu, tím hůře.

Jakoby odboráři s vítězstvím vlastně nikdy nepočítali. To napovídá roztomilý komentář v Deníku Referendum. „Kdyby vláda nerozhodla v náš prospěch a nevyjednávala dál, abychom se přibližovali k našemu požadavku desetiprocentnímu navýšení objemu mzdových prostředků, nejdříve bychom přistoupili k variantě stávkové pohotovosti a od září ke stávce,“ uvedla Seidlová. Abychom se přibližovali. Ukázkový alibismus – příprava na odtroubení požadavku – východisko k přijetí kompromisu. Jak moc se blížíme požadavku 10 %, když má být tarif zvýšen o pouhých 6 %? Kompromis z levného kraje.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=531914

10 námitek UPS k předloženému kariérnímu řádu

  1. Nesouhlasíme se způsobem přípravy kariérního řádu. MŠMT opět neoslovilo širokou učitelskou veřejnost a spoléhá se pouze na zastupitelskou roli organizace, které nezastupuje učitele veřejných škol. Znovu tak prohloubilo nedůvěru učitelů v možnost skutečné partnerské spolupráce při přípravě zásadních změn ve školství.
  2. Nesouhlasíme s tím, jaké postavení vytváří KŘ pro začínající učitele.  Je zcela demotivující, aby začínající učitel byl zařazen do platového stupně nižšího, než mají kvalifikovaní kolegové, a aby musel dva roky v nejistotě čekat na pracovní smlouvu na dobu neurčitou. MŠMT by mělo ještě před zavedením KŘ dohodnout s fakultami připravujícími učitele podobu profilu plnohodnotného absolventa učitelského studia.
  3. Nesouhlasíme se samoúčelným zaváděním nových pozic, mám na mysli navržené pozice mentora a koordinátora evaluace. Návrh KŘ zcela přehlíží existenci metodických sdružení, která by měla být prostorem pro sdílení zkušeností a zdrojem neformálního mentorství. MŠMT by mělo práci těchto metodických sdružení na školách podpořit. Práce koordinátora evaluace může být spojena s již existující pozicí koordinátora ŠVP. Zavádění nových pozic vytváří jen zbytečné finanční náklady.
  4. Odmítáme, aby uchazeči o „atestaci“ byli zatěžováni poplatkem. Celý kariérní řád musí financovat MŠMT. KŘ nelze spustit bez jasného zajištění jeho financování.
  5. Upozorňujeme, že předložený návrh KŘ nedostatečně odlišuje profesní rozvoj a kariérní postup. Považuji za primární především profesní rozvoj. Učitel musí být ohodnocen především za práci se žáky a tomu musí odpovídat jakýkoliv předložený standard učitele. MŠMT musí ještě před zavedením KŘ učinit kroky ke zlepšení úrovně DVPP, zajistit jeho kvalitní akreditaci a průběžnou kontrolu. (Pro srovnání Viz)
  6. Trváme na požadavku, aby kariérní řád byl od samého začátku otevřený všem učitelům bez administrativních omezení. Několikaleté náběhové období vytvoří řadu nespravedlností a bude zdrojem nerovností mezi učiteli. Proto je nezbytné, aby MŠMT nejprve vytvořilo organizační a finanční podmínky k úplnému spuštění KŘ.
  7. Vidíme vážná rizika ve spojení kariérních stupňů a podmínek pro specializační činnosti. Např. pro výchovné poradce to bude znamenat kvalifikační studium a dosažení vyššího KS. Specializační činnosti budou dlouho v provizorním režimu.
  8. Nesouhlasíme s tím, aby rozhodování o kariérním postupu opouštělo školu tak, jak navrhuje KŘ pro KS 3. Za školu je odpovědný ředitel a ten by měl být na základě jasných pravidel také odpovědný i za kariérní postup učitelů dané školy. Je na MŠMT, aby nejprve – ještě před zavedením KŘ – taková pravidla pro ředitele připravilo.
  9. Nesouhlasíme s tím, aby kariérní řád dále zvyšoval míru administrativní zátěže učitelů spojenou s vedením portfolií a vytvářením a hodnocením vzdělávacích plánů. Kariérní řád nesmí učitele odvádět od vlastní pedagogické činnosti se žáky ve třídách. Podobně je nesmyslné, aby od pedagogické činnosti se žáky ve třídách byli odváděni učitelé na vyšším kariérním stupni prostřednictvím snížených úvazků a zasedání v atestačních komisích. Kvalitní učitelé musí zůstat ve třídách a především učit.
  10. Odmítáme, aby se atestační řízení svou podobou blížilo komisionální zkoušce. Atestační řízení musí mít průběžný charakter, atestační řízení nesmí být pro učitele hrozbou, ale motivací. MŠMT musí zajistit účastníkům atestace potřebnou podporu.


 

 

Další dopis ministryni školství

V Praze 8. dubna 2016

Vážená paní ministryně,

Vaše zatím poslední odpověď je vlastně poměrně jasným důkazem toho, že odmítáte vůbec připustit to, že chápete podstatu našich podnětů, natož na ně, místo opakování dobře známých frází, objektivně reagovat.

Způsob, jakým je nám naznačováno, že ve skutečnosti sami nechápeme důsledky nového znění zákona, leží někde mezi urážkou a úsměvností. Nejprve se tedy pokusíme podstatu základních námitek shrnout způsobem, u kterého bude, doufáme jen velmi obtížné předstírat, že byly špatně pochopeny.

To, že u mnoha žáků se zdravotním postižením je vzdělávání na specializované škole možnost, která je pro dané žáky neoddiskutovatelně lepší, je prostě fakt daný skutečným životem. Přes veškeré iluze mnoha optimistů totiž běžná škola, která se s daným typem postižení setkává třeba jednou za několik let, nedokáže spolehlivě zajistit vzdělání tak kvalitní jako škola speciální, jejíž pedagogové mají třeba i desítky let praxe v daném oboru a která je vybavena pomůckami tak, jak u běžných škol dnes není ekonomicky možné. Stejně nepopiratelný je i fakt, že příliš mnoho zdravotně postižených se na běžných školách místo integrace do kolektivu stává terčem šikany nebo izolace ze strany intaktních spolužáků. Dětské kolektivy se chovají způsobem, jaký dokáže potvrdit každý dobrý psycholog, a žádný idealistický úmysl nadiktovaný zákonem to nedokáže změnit.

Neustálé opakování názoru, že změna zákona může inkluzivním vzděláváním poskytnout dostatečně kvalitní vzdělání ve všech stupních podpůrných opatření a nahradit speciální školy pro všechny typy a stupně zdravotního postižení, je tak jen politicky motivovaným pokusem popřít realitu. Podobně názor, že inkluzivní vzdělávání v podobě, jakou vytváří současný zákon, dá všem zdravotně postiženým možnost zařadit se jako rovnocenní partneři do běžných kolektivů, je jen o málo víc než zbožné přání.

Ovšem ačkoliv každý má právo na vlastní názor, nikdo nemá právo na vlastní fakta. Většina učitelů, která s takto zdravotně postiženými opravdu pracuje, i většina jejich rodičů totiž potvrzují to, co Vy v korespondenci s námi odmítáte připustit – že inkluze za každou cenu mnoha dětem škodí víc, než prospívá.

Snaha vydávat současnou podobu zákona za něco, co neškodí ani školám pro zdravotně postižené, ani žákům a studentům, kteří takové školy skutečně potřebují, je ve skutečnosti snaha obětovat vzdělání, štěstí, zdraví, spokojenost i šance mnoha zdravotně postižených na uplatnění v dospělém životě na oltář ideologie a ekonomických zájmů.

V korespondenci s Vámi jsme se navíc stále nedočkali reálné odpovědi na problém segregace zdravotně postižených na speciálních školách. Pokud konečně připustíte to, co je ve skutečnosti zřejmé jak každému, kdo s žáky a studenty s těžšími stupni postižení denně pracuje, tak i většině laické veřejnosti, tedy, že speciální školy jsou pro mnoho z nich vhodnější, než integrace v běžné škole, musíte připustit i to, že důsledky současného zákona skutečně takto postižené zavírají do segregovaných kolektivů. Kde je potom snaha o inkluzi? Jaké ospravedlnění můžete nabídnout pro fakt, že například nevidomí studenti gymnázia pro zrakově postižené nesmí mít ve třídě nepostižené spolužáky? Ekonomické argumenty to být nemohou, protože dokud ta možnost existovala, tak finanční částky, přidělované školám na intaktní studenty, byly pro běžné i speciální střední školy stejné.

Na běžných školách předpokládáte, že kombinace postižených a intaktních je prospěšná. Na speciálních středních školách, kde by intaktních byla menšina, by byla škodlivá?

Je možná také vhodné se na chvíli zastavit u některých dalších souvislostí, které legislativu a další záležitosti ohledně vzdělávání zdravotně postižených ovlivňují. I někteří soudci Evropského soudu pro lidská práva dnes připouštějí, že rozsudek, který i podle přiznání Vašeho náměstka s novou legislativou souvisí, byl přinejmenším podivný. Podle přiznání pí Zapletalové přitom Česká republika úmyslně z politických důvodů tento soudní spor prohrála. A případ, jehož základem bylo obvinění z rasové diskriminace, je tak dnes využíván k diskriminaci zdravotně postižených a k prosazování idejí, jejichž užitečnost v praxi je z odborného hlediska neprokázaná a které jsou z morálního hlediska odsouzeníhodné.

Dřívější postupy vedly k tomu, že v porovnání se zeměmi, které jsou nám často dávány za vzor, měly v České republice romské děti lepší školní docházku i vzdělání, a zdravotně postižení lepší schopnost pracovního uplatnění po ukončení školní docházky. Po faktické stránce tak dochází k prosazování systému, který má statisticky prokazatelně horší výsledky. Morální stránku a otázku diskriminace zdravotně postižených asi ani nemá smysl opakovat, k té se vyjadřujeme jinde v tomto dopise i v předchozích.

Pokud nakonec dojde k žalobě, která právě na základě diskriminace zdravotně postižených novou legislativu napadne, je na takovou eventualitu ministerstvo připraveno? My ano.

Poslední bod, na který bychom se chtěli zaměřit, jsou Vaše argumenty zněním vyhlášky. Pomineme-li to, jakým způsobem a jak pozdě vyhláška vzniká, můžeme se soustředit na další prostý fakt. Vyhláška je něco, co má nižší právní sílu než zákon, takže zákonem výslovně vytvářené a jednoznačně nařízené systémové problémy prostě nemůže vyřešit. Důkaz je jednoduchý – můžete uvést alespoň jeden konkrétní bod vyhlášky, který opravdu řeší problémy, které Vám vyjmenováváme v tomto dopisu?

Není už na čase přijmout fakt, že v tomto státě existuje velké množství lidí, kteří skutečně chápou jak problematiku vzdělávání zdravotně postižených, tak související právní normy, a zahájit s nimi dialog založený ne na ideologii nebo obecných frázích, ale na doložitelných faktech a doslovném znění paragrafů? Mnoho jiných politiků už reálnost problémů, které se s Vámi opakovaně pokoušíme řešit, připustit dokázalo. Existuje reálná šance, že to dokáže Vy i Vaše ministerstvo?

A ještě prosba na závěr. Dopis je adresovaný Vám a daná problematika je natolik závažná, že byste se měla odpovědí zabývat Vy a ne Vaši podřízení!

Ing. Martin Žďánský, PhDr. Eva Zichová, Ing. Jana Navrátilová

učitelé odborných předmětů a zároveň speciální pedagogové, Gymnázium pro zrakově postižené a SOŠ pro zrakově postižené Praha 5

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odpovídá na výzvu UPS

Vážený pane Sotoláři,

dne 7. března byl Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) doručen Váš podnět, v němž Učitelské profesní sdružení vyzývá Radu, aby odmítla soutěž Fajn radia s názvem „Fajn lyžák“. Vyřízení Vaší stížnosti však do kompetence Rady nespadá. Vzhledem k základním zásadám činnosti správních orgánů, upraveným zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuje správní orgán svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu, jakém byla zákonem svěřena. Kompetence Rady je dána jednotlivými ustanoveními zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podle kterých vyhodnocuje, zda došlo k porušení tohoto zákona. Tematické okruhy otázek, které nespadají do kompetence Rady, lze též nalézt na webových stránkách Rady www.rrtv.cz v sekci „otázky a odpovědi“. Rada nemá kompetenci váš podnět vyřídit, jelikož videa k soutěži byla umisťována na internetový server YouTube a nad takto sdílenými soubory Rada nevykonává svou kompetenci. K Vašemu podnětu lze též šířeji uvést, že pokud se proti zveřejnění nahrávky bez uděleného souhlasu (kterým se odvysílání či použití nahrávky stává legitimní) a zásahu do osobnostních práv dle ustanovení § 81 a následujících občanského zákoníku bude chtít některý z učitelů bránit, má možnost požádat provozovatele webové stránky o odstranění videa, či uplatňovat svůj nárok soudně žalobou na ochranu osobnosti. Děkujeme Vám za Váš dopis, vážíme si Vašeho zájmu o problematiku rozhlasového vysílání. Rada průběžně monitoruje vysílání všech provozovatelů a vyhodnocuje, zda jsou v souladu se zněním zákona č. 231/2001 Sb., a pokud dojde k závěru, že došlo k porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, uplatní vůči provozovateli příslušné postupy v souladu se svými pravomocemi.

S pozdravem

Ivan Krejčí, předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Otvírají se další temná zákoutí kariérního řádu

Jak víme, z temných zákoutí kariérního řádu vypadli kostlivci předcházejícího a jakoby odloženého návrhu. Návrh paragrafovaného znění zákona o pedagogických pracovnících však ukazuje další problémy. A vynořují se další otázky.
 

Zatímco členy atestační komise pro druhý stupeň jsou ředitel, uvádějící učitel a jeden „cizinec“, v atestační komisi pro třetí stupeň „cizinci“zcela převládají. Zatímco posun do dvojky se tak stane spíše formální záležitostí v režii ředitele školy, na posun do třetího stupně ředitel – jako pouze jeden z pěti – zcela ztratí vliv. Je dobré, aby ztratil vliv právě ten, kdo má za školu odpovědnost?

Nejzáhadnější osobou atestační komise je podle § 29j odstavce (2) písmena e) je jakýsi zástupce odborné praxe. Kdo to je? Kdo to může být? Komu se tu otevírají dvířka? Možná všelijakým těm expertům, kterými se dnes hemží vzdělávací byznys a různé neziskovky. Kvůli hlasování musí být počet členů atestační komise samozřejmě lichý. Vznikne tak další prováděcí předpis a prácička pro byrokraty?

Ačkoliv nikde není uvedena přímo povinnost učitelů se zapojit do atestačního šílenství na třetí stupeň, bez trojkařů se však školství neobejde, protože trojkaři musí nejen sedět v atestačních komisích, trojky jsou dokonce podmínkou pro některé tzv. specializační činnost – koordinátora ŠVP a nových pozic mentora a koordinátora evaluace. Co když ale ve škole o atestace na třetí stupeň nebude zájem?

Zejména přechodné období se stane zdrojem řady výjimek a nespravedlností. Trojkaře v atestačních komisích nahradí lidé vybraní na základě výběrového řízení. Jednou z podmínek je to, že takový člen „vykonával odbornou činnost v oblasti profesního rozvoje pedagogických pracovníků alespoň v délce 7 let.“ To je krycí název pro lektory, kterých se v minulosti urodilo zejména v souvislosti s evropskými projekty?

Kdekdo si užije. Ministerští panáčci při výrobě prováděcích předpisů, cvachovití učitelé se asi vrhnou na nové pozice, zobnou si členové atestačních komisí, neboť jim „náleží za účast na atestačním řízení odměna,“ něco si urvou tajemní zástupci odborné praxe a něco lektoři… Jenom mi není jasné, co z toho všeho budou mít běžní učitelé. Že by ten šanon na portfolio?

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500851

Krmičem portfólií aneb Komu poslouží kariérní řád?

Současná podoba kariérního řádu je plná kostlivců z původní podoby, o které dokonce pochybovali i ti, kteří na ní původně pracovali, podoby, o které jsme se naivně domnívali, že byla smetena se stolu.
 

Co opravdu zmizelo, to je čtvrtý stupeň, nastavený původně tak, že zcela míjel učící učitele. Úspěch? – Jen zdánlivý. Stačí chvilku počítat. Absolvent přichází jako „jednička“, do dvou let se musí přetavit do „dvojky“, do osmi let může učitel poskočit do „trojky“. Kolik jich ve skutečnosti bude? A co těch zbývajících třicet let?

Předložený kariérní řád neodlišuje dvě různé věci. Na jedné straně je (řekněme) učitelská kariéra, která může nabývat různých podob, ať řídící práce ředitelů a zástupců, kontrolně-metodická práce inspektorů nebo práce lektorů dalšího vzdělávání. Tedy vždy více či méně odchod z role na plný úvazek učícího učitele.

Jenomže většina učitelů takové kariéry dosáhnout jednak nemůže (počet ředitelů a inspektorů je přirozeně omezený), jednak dosáhnout nechce. Většina učitelů vidí své plnohodnotné „poslání“ v každodenní všední práci s dětmi ve třídách. Na plný úvazek. Tady už nejde o kariéru, ale spíše (řekněme) o profesní rozvoj.

Ale vytváření nových zbytečných pozic (mentorů a koordinátorů evaluace) dokládá, že tento kariérní řád je postaven velice jednostranně na učitelské kariéře, ne však na profesním rozvoji učitele. Předložený kariérní řád nebude umět ocenit učící učitele. Ale snad ocení alespoň horlivé krmiče portfólií.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500500

Veřejná ochránkyně práv odpovídá na výzvu UPS

Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.
V Brně dne 17. března 2016
Sp. zn.: 1532/2016/VOP/PM

Vážený pane magistře,
reaguji na výzvu Učitelského profesního sdružení, která vyjadřuje zásadní nesouhlas s tzv. pranky na učitele. Jak jsem vyrozuměla, jedná se o soutěž o nejvtipnější prank, kterou vyhlásilo nejmenované komerční rádio. Výhrou je lyžařský kurz pro celou třídu v ceně 750.000,- K . Shlédla jsem rovněž webovou stránku, na kterou ve výzvě odkazujete.

S ohledem na svoji působnost nemohu zasáhnout přímo vůči komerčnímu rádiu, ale mohu se případně zabývat tím, jak s Vaším podáním naloží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta by dle mého názoru měla minimálně Vaše podání prověřit a vyhodnotit obsah rozhlasového vysílání z pohledu zákonných požadavků.

Právě s ohledem na možnost zabývat se postupem Rady, omezím se v tuto chvíli pouze na uvedené objasnění a snad obecné konstatování, že vyvolat u dnešní mládeže iniciativu a aktivitu lze i jinými, vhodnějšími způsoby.

S pozdravem
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r.

Vítej v nejistotě, mladý (pod)učiteli aneb Třetí kostlivec kariérního řádu

Tím klíčovým ve školství jsou prý učitelé. To uznává kdekdo. Slovy. Co však pro začínající učitele chystá MŠMT? (Varování: Studentům pedagogických fakult nedoporučuji pokračovat ve čtení.)
 

Vžijme se do role začínajícího učitele, přesněji do role absolventa nebo absolventky příslušné vysoké školy, která připravuje učitele. Sehnat vhodné místo dnes není tak jednoduché. Na druhém stupni žáků mnohde ubývá, učitelé se tam dokonce propouštějí, dopravní obslužnost je tradičně mizerná, byty jsou drahé a na venkově úplně chybí. Ale řekněme tedy, že tohle vše náš absolvent vyřešil a nastupuje na své první místo. Protože o některé aprobace je nouze, možná ho vítají s otevřenou náručí. Měl by ale také vědět, že zároveň vstupuje do reality show s názvem kariérní řád.

Začínající učitel nebo začínající učitelka jistě stojí o nějakou jistotu: možná se chce ženit nebo vdávat, možná si chce sáhnout na hypotéku. Nastává první srážka s realitou: „S učitelem na prvním kariérním stupni sjedná zaměstnavatel pracovní poměr na dobu určitou odpovídající neabsolvované části adaptačního období podle § 29c.“ Tedy pro absolventa na prvním místě na dva roky. To aby si raději nic neplánoval? Každý absolvent je podle KŘ totiž učitelem v prvním kariérním stupni a má před sebou dvouleté adaptační období. Tedy jako kdysi c. a k. podučitel.

Co dál? Samozřejmě „o průběhu adaptačního období se vede dokumentace. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem rozsah a způsob vedení dokumentace.“ Úřední šiml vesele řehtá. Pak přichází první atestace. A nemusí být úspěšná. Co dál? „Na učitele zařazeného v prvním kariérním stupni, který absolvuje atestační řízení pro druhý kariérní stupeň neúspěšně, se pohlíží, jako by absolvoval část adaptačního období v délce trvání 1 roku.“ Běží další rok. „Atestační řízení pro druhý kariérní stupeň lze opakovat pouze jednou.“ Co dál? Realty show pokračuje.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500189

Co škola, to jeden Komenský aneb Druhý kostlivec kariérního řádu

Bude-li Česko chtít zlepšit úrody bukvic na kilometr čtvereční, nově zavede ministerstvo bukvic na základě bukvičního zákona. Stejným byrokratickým principem se v kariérním řádu objevila nová funkce mentor neboli školní Komenský.
 

Aby nevznikly pochybnosti, že snad něco vytrhávám z kontextu, cituji celý § 28j:

„Mentor zajišťuje profesní rozvoj pedagogických pracovníků školy, a to zejména tím, že zpracovává plán pedagogického rozvoje školy, poskytuje pedagogickým pracovníkům školy poradenství, metodicky je vede, vyhodnocuje jimi dosaženou úroveň profesních kompetencí a předává jim vědomosti a dovednosti potřebné pro výkon jejich pedagogické činnosti.“

Jeden člověk dokáže předávat všem ostatním kolegům vědomosti i dovednosti potřebné k učitelování? Jeden člověk metodicky povede všechny předměty? Češtináře, fyzikáře, tělocvikáře...? Jeden člověk bude vyhodnocovat profesní úroveň všech svých kolegů? Do toho by myslím nešel ani chudák Komenský. Už je vám jasné, proč si učitelé budou muset připlatit za atestaci? Mimo jiné proto, aby se zaplatila zbytečná funkce mentora. Podle jednoho návrhu by měl mít 1500 KČ příplatek. Vynásobte 4000 základních škol. Z oken škol tak budou létat miliony.

Dříve na školách pracovala metodická sdružení, v jejichž čele mohl stát nejzkušenější učitel dané aprobace. Byl to rozumný základ pro sdílení zkušeností mezi učiteli na každé škole. Bez všech těch keců a papírů kariérního řádu. Navíc existovala také okresní metodická sdružení a okresní metodik, učitelé se občas scházeli, třeba jen během oborových olympiád, vydávaly se drobné metodické pomůcky. To vše bylo úspěšně zničeno. A na troskách teď vyrůstá ošklivé býlí kariérního řádu, aby školy zaplevelilo další zbytečnou byrokracií a dalšími zbytečnými funkcemi.

Mentor zpracovává plán pedagogického rozvoje, který však „vydává ředitel školy po předchozím projednání s odborovou organizací.“ Lejstro. Každý učitel bude muset zpracovat další lejstro: „Osobní plán profesního rozvoje navazuje na předchozí osobní plán profesního rozvoje a hodnocení jeho plnění.“ A tato lejtra se budou opírat o další, neboť „ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti hodnocení plnění osobního plánu profesního rozvoje a vazbu výsledku tohoto hodnocení na osobní příplatek pedagogického pracovníka.“ Učitelé se utopí v lejstrech.

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499972

Nechci slevu zadarmo aneb Vypadl jeden kostlivec kariérního řádu

Známou hlášku z povídky Šimka a Grosmanna se daří aktualizovat ministryni školství Valachové, která plánuje, aby si učitelé za kariérní postup zaplatili.
 

Tak to alespoň najdeme v navržené novele zákona o pedagogických pracovnících:

„Podmínkou konání atestačního řízení pro třetí kariérní stupeň je výkon činnosti učitele ve druhém kariérním stupni v délce nejméně 8 let, zaplacení úhrady za atestační řízení a hodnotící zpráva školního inspektora ne starší 12 měsíců. Úhrada je příjmem pověřené organizace podle § 29k odst. 2.“

Jak se toto shoduje s krasořečmi paní ministryně o podpoře učitelů?

Tento zcela nepřijatelný nesmysl už byl i v původním návrhu, který byl téměř před rokem uložen k ledu. Zatím to však vypadá, že ho ministerstvo pěkně potichu oprášilo, s výjimkou čtvrtého kariérního stupně, a znovu nám tento nestravitelný nesmysl servíruje.

Jako by na nás z oken Karmelitské někdo vesele kynul prostředníčkem...

Jedni z nejhůře placených učitelů ve srovnání s vyspělými zeměmi (a s těmi srovnáváme i výsledky různých mezinárodních testů) si mají platit za atestaci! Proč? Aby se zaplatilo těch pět členů atestační komise? Aby to alespoň část učitelů odradilo? Aby nám dali najevo, kdo je tady pán a kdo učitelský kmán?

 

Zdroj: https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499910

O diskusi nad kariérním řádem MŠMT nestojí

www.eduin.cz/clanky/karierni-system-ucitele//#commentform

Ve zprávě o diskriminaci Romů u nás Amnesty International nepsala pravdu

www.novinky.cz/domaci/397094-ve-zprave-o-diskriminaci-romu-u-nas-amnesty-international-nepsala-pravdu.html

Petice rodičů proti inkluzi

My, níže podepsaní občané, se připojujeme svým podpisem k žalobě podané k Ústavnímu soudu České republiky, která požaduje zrušit část školského zákona týkající se tzv. inkluze a to pro rozpor s Listinou lidských práv a svobod a s Úmluvou o právech dítěte.

www.petice24.com/petice_na_podporu_ustavni_stinosti_proti_inkluzi

Kde se neškodná hloupost mění v nebezpečný cynismus?

 „Jedno z českých rádií se rozhodlo motivovat žáky základních a středních škol k tomu, aby natáčeli pranky zaměřené na své učitele a výsledná videa nahrávali na YouTube a sdíleli na Facebooku. A co za to? Možnost vyhrát “Fajn lyžák za 750 000”.“ (https://www.ceskaskola.cz/2016/03/kamil-kopecky-vytocte-sveho-ucitele.html)

 Přesně tady se hloupost proměnila v cynismus a ve světle nedávných tragických událostí dokonce v hyenismus. Učitelské profesní sdružení se zásadně ohrazuje proti takovým aktivitám.  Odmítáme připustit, aby ve slušné společnosti taková výzva mohla nejen vzniknout, ale aby mohla být bez povšimnutí šířena.

Vyzýváme ministryni školství ČR Kateřinu Valachovou, vyzýváme veřejnou ochránkyni práv ČR Annu Šabatovou, vyzýváme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, vyzýváme všechny, kdo ještě umí odlišit neškodnou hloupost od nebezpečného cynismu, aby společně s námi pranky na učitele za odměnu zásadně odmítli.

Učitelské profesní sdružení

Jak napálit učitele aneb Kariérní řád 02

Když ministryně Valachová na konci minulého školního roku poslala původní návrh kariérního řádu k ledu, mohli se učitelé z tak rozumného kroku radovat. Ale to – co se jako ledovec vynořuje nyní nad hladinu – nevypadá vůbec hezky.

Informací pro učitelskou veřejnost je pomálu a tak vidíme z tohoto ledovce jen příslovečnou desetinu. Pouhé tři kariérní stupně, začínající stupněm absolventským a povinným druhým stupněm, jen odhalují nikam nevedoucí cestu předstírané učitelské kariéry. Navíc ještě deset let se bude postup do finančně podpořené trojky uměle brzdit, protože nebude dost financí.  

Objevila se i podmínka postupu v podobě několikaletého lektorování opět nahrává jen určité skupině, do které zjevně patří i adepti na novou pozici mentora. Bude to zkušený kolega, nebo rychlokvaška z prázdninových kurzů? Ve hře o „Kariérní řád 02“ stále zůstávají neduhy z původní verze – nekonečné papírování kolem portfolia stejně jako varianta placené atestace. 

A nad tím vším opět visí okázalý nezájem ministerstva školství o skutečně otevřenou diskusi. Není zájem, není ani čas. Opět sledujeme podezřelý spěch politického zadání – v březnu jde návrh do vlády, v červnu jde do parlamentu. Seriál „Jak napálit učitele“ pokračuje.

sotolar.blog.idnes.cz/c/497711/jak-napalit-ucitele-aneb-karierni-rad-02.html

Inkluze je plná lží

Tomáš Feřtek v Respektu hlásá, že „rozhodně není reálná obecně sdílená představa hordy nevzdělavatelných před školními vraty.“  Lež. Žádná obecná představa o hordách nevzdělavatelných neexistuje. Výmysl, který se snadno vyvrací.
 

Co se od září změní? „ Všechny děti se budou vzdělávat podle stejného programu. Zatím to tak nebylo. To je hlavně organizační opatření, které má opět především usnadnit život těm běžným školám, které už dnes takové děti vzdělávají. Bude se jim snáze sestavovat rozvrh.“  Lež. Stejný vzdělávací program pro všechny je především důsledkem ostudného rozsudku D. H. a stejně ostudného vydírání Bruselu, že Česká republika přijde o dotace. Že se bude snadněji sestavovat rozvrh? I to je lež, protože tzv. podpůrná opatření budou umožňovat i odlišné učební plány a problémy s rozvrhy mohou být paradoxně ještě větší.

„Nejpodstatnější změna: školy dostanou na děti s handicapem peníze, které jim dosud chyběly.“ Oblíbená ministerská mantra a nebezpečná polopravda. Ano, školy by měly dostat peníze na pomůcky a asistenty. Ale ještě stále zbyde spousta práce, která padne na učitele. Nezaplacené vícepráce. Jen namátkou. Budou to učitelé, kteří budou muset upravit školní vzdělávací programy, budou to učitelé, kteří budou muset sepsat plány pedagogické podpory (další změna, kterou Feřtek přehlédl) nebo individuální vzdělávací plány, budou to učitelé, které budou muset „vést“ asistenty a budou muset jejich práci vyhodnocovat.

„Ano, rizika existují.“ Je jich ale daleko více, než pan Feřtek dokáže dohlédnout. Je jich daleko více, než je MŠMT ochotno připustit. Je jich daleko více a nikdo to nechce slyšet. Nebo už konečně ano?

sotolar.blog.idnes.cz/c/497569/inkluze-je-plna-lzi.html

Co nechceme slyšet o společném vzdělávání?

K brífinku tzv. České odborné společnosti pro inkluzívní vzdělávání se připojil předseda školského výboru Zlatuška. Ne však jako odborník, ale pouze jako politik.

sotolar.blog.idnes.cz/c/497050/co-nechceme-slyset-o-spolecnem-vzdelavani.html

Stanislav Štech: Bezduchý dril žákům může pomoci aneb opravdu nepromyšlená představa o školním vzdělávání?

"Politické zadání postupně omezovat v nedávné minulosti založený a nekontrolovaně bující vícekolejný a segregující vzdělávací systém dosud chybí."

www.eduin.cz/clanky/stanislav-stech-bezduchy-dril-zakum-muze-pomoci-aneb-opravdu-nepromyslena-predstava-o-skolnim-vzdelavani//#commentform

Sociálka se může stát bičem na rodiče, kteří nesouhlasí s inkluzí

Hodně nemilé návštěvy by se mohli dočkat rodiče handicapovaných dětí, kteří nesouhlasí s inkluzí v podobě, jakou chce zavést ministryně školství Kateřina Valachová. Pokud totiž rodiče nebudou souhlasit s formou vzdělávání svého potomka, kterou doporučí školské poradenské zařízení (ŠPZ), může si na rodinu posvítit Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) čili sociálka.

Více www.novinky.cz/domaci/394324-socialka-se-muze-stat-bicem-na-rodice-kteri-nesouhlasi-s-inkluzi.html

Valachová zase na koni aneb Kariérní neřád mezi námi

Tak se zase vynořil z přítmí Karmelitské učitelský kariérní řád. Starý zmetek vystřídal zmetek nový. Ale pěkně ověnčený hesly jako za první pětiletky „Motivovaný učitel s jasnou vizí osobního profesního růstu“.

Tou vizí profesního růstu jsou dva kariérní stupně. Nazvat příchozího absolventa (v ministerské hatmatilce „začínající učitel“) kariérním stupněm (KS) 1 nic přece neznamená. Po zjednodušeném atestačním řízení (?) se každý (a co když ne?) stane „samostatným učitelem“ v KS 2. A po jakémsi dalším atestačním martyriu se z něj konečně stane „vynikající učitel“ a do konce života má stejně vymalováno. Jasná vize.

Samozřejmě že počet vynikajících učitelů bude pečlivě redukován byrokratickou eugenikou a ještě v roce 2027 jich bude maximálně 41 500. Selektivity se ministerstvo rozhodně nezbavilo, ale přejalo ji v duchu původní zmetkovité a zaplať bůh odmítnuté podoby. „Atestační řízení mezi KS2 a KS3 bude v gesci MŠMT (resp. NIDV).“ Jak? To si ministerstvo schovává jako překvápko. Proč bychom to měli vědět?

Ministerstvo školství se neposunulo pod bičíkem Kateřiny Valachové ani o píď směrem k učitelům. Proč by s námi měla jednat? Proč by nám měla nabídnout širokou a otevřenou diskusi? Proč nám, učitelům? Ale pak si budou ministerští stěžovat, že nemáme informace? Nebo že si některé jenom vybíráme? MŠMT nám odkapává informace doslova kapátkem. Arogance moci se předvádí ve své ohyzdné nahotě.

Nedávno mi jeden kolega napsal, zda nenastal čas k petici za odvolání ministryně školství. Já mu, naiva, odpověděl, že chceme diskusi. Dnešní zpráva o zásadách kariérního řádu, který má jít už v březnu (!!!) do vlády, přišla jako studená sprcha. Jako pořádná facka těm, kteří (jsme) věřili na diskusi. Jako výsměch všem učitelům, kterých se kariérní řád dotýká především. Tak se mi chce říci: Děkujeme, odejděte.

Zdeněk Sotolář

sotolar.blog.idnes.cz/

Zásady kariérního řádu aneb  Starý zmetek vystřídá zmetek nový. Ověnčený hesly jako za první pětiletky.

Novela zákona o pedagogických pracovnících bude předložena do konce března vládě k projednání, v červnu 2016 bude předložena do Poslanecké sněmovny PČR, v roce 2018 by měl kariérní řád vstoupit v účinnost a během 10 let dojde k naplnění KS3 - kariérního stupně 3. Návrh byl nyní rozeslán do připomínkového řízení.

Více na www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html?showComment=1455264873626#c7229780334239024976

Inkluze se neodkládá

Neprošel naopak návrh Marty Semelové (KSČM) na odložení účinnosti nových inkluzivních opatření o dva roky, tedy do září 2018.

https://www.novinky.cz/veda-skoly/393803-domaci-vzdelavani-na-2-stupni-zs-ziskalo-i-pres-nesouhlas-ministryne-podporu-skolskeho-vyboru.html

Bez peněz do inkluze nelez

Že nebudou na inkluzi peníze, varuje Učitelské profesní sdružení bezmála rok.  Navzdory optimismu ministryně Valachové a jejích věrných náměstků.

Představa, že si jednoduše odklepnou zákon a že se penízky jen tak pohrnou, byla velice naivní. Peníze se totiž nerozdělují na Karmelitské, víme? Dnes si to uvědomuje hodně lidí, stále více, ministerstvo lehce „přibrzďuje“ a dokonce i expert EDUinu Tomáš Feřtek v článku "Inkluze není odložena. Naštěstí i bohužel" (si) musel přiznat: „Problémem ale zůstávají ty peníze.“ Pozdě, ale přece! Naštěstí i bohužel. Oktrojovaná inkluze je plná takových rizik a ty nám budou pěkně vyplouvat na hladinu. A to nebude pěkný pohled...

Zdeněk Sotolář

Jana Karvaiová: Hra na demokracii

Dlouho jsem přemýšlela, jak mohli poslanci schválit novelu školského zákona, kde je zahrnut také paragraf 16 o inkluzi. Jak je možné, že se proti novele zákona už dávno nevymezovaly kraje a zřizovatelé? Proč začaly až nyní, pár měsíců přes „spuštěním“? Poté, co jsem si paragraf spojený s inkluzí pročetla, je mi to jasné. Novela vypadá líbivě a nastiňuje pouze obecné teze o společném vzdělávání.

Jednoduše se dá shrnout do dvou vět.

  1. Děti s jakýmkoli postižením se mohou vzdělávat v běžných školách.
  2. Pokud se takové dítě bude v běžné škole vzdělávat, půjdou na něj nárokově přiměřené finance.

Pozdvižení vyvolává teprve chystaná a připomínkovaná vyhláška, která v některých formulacích, dle určitých subjektů, jde nad zákon, když hovoří o přednostním vzdělávání v běžných školách, místo pouze o umožnění vzdělávání v běžných školách. Teprve z této vyhlášky vyplývá, jak se inkluze hodlá prosazovat v praxi. A slovo prosazovat zdůrazňuji, protože to celé vypadá, že hlavní slovo v rozhodování o osudu dětí budou mít instituce a ne rodiče. A ty instituce se budou snažit (za mohutné podpory ministerstva), co nejdéle prodlužovat dobu, kdy dítě bude společně vzděláváno s ostatními dětmi, ačkoli rodiče a děti dávno budou protestovat a budou požadovat vzdělávání v praktických nebo speciálních školách.

O dalším působení praktických škol, ale i speciálních škol, určených pro smyslově postižené děti, se dá také diskutovat, když si přečtete chystané podmínky pro jejich zřizování. Zrušení přílohy vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením je už vážně zhůvěřilost mocných. Pokud je tak jednoduché vzdělávat žáky podle IVP, mohl by existovat pouze jeden univerzální vzdělávací program a pro žáky s SVP ve všech kategoriích by stačily individuální vzdělávací programy.

Proto se mnoho subjektů po předložení k připomínkování této vyhlášky začalo bouřit. Najednou začínají v plné síle chápat, co se chystá. A také jak se to chystá. A protestují.

A tady nastupuje pro mě naprosto nepochopitelné , nedemokratické vnucování svých vizí ministerstva školství. Začalo to již naprostou ignorací petice rodičů a učitelů všech typů škol (skoro 70 tisíc podpisů) proti rušení RVP pro LMP. Pokračuje to ignorací připomínek ze strany lidí z praxe a v současné době i ignorací připomínek např. Svazu měst a obcí ČR, jednotlivých krajů a dalších subjektů, které se mohly k dané vyhlášce vyjadřovat.

Jak je možné, že ministerstvo smí ignorovat tyto připomínky? Co je to za chování lidí, kteří mají na starosti resort, kdy spolupráce a domluva má patřit k běžnému druhu komunikace. Obecné řeči, kterými (právnicky vzdělaná paní ministryně) všechny tyto připomínky úplně bagatelizuje, jsou urážkou všech těch, kteří se snaží vzdělávat postižené děti nebo měli možnost se vyjadřovat k vyhlášce. Z jejich projevů pro mě čiší nadřazenost a vědomí, že má absolutní moc a já, poddaný ,mám možná právo něco říci, ale to je asi tak všechno. Co řeknu, se odkopne do kouta.

Pro mě tímto začala hra na demokracii. Nic jiného to není. Kdyby demokracie opravdu existovala, muselo by ministerstvo přijmout tyto protesty a přepracovat vyhlášku či např. posunout termín účinnosti novely. To vše, dle právníků, jde. Vždy, když ministerstvo a jemu naklonění „experti“ hovoří o školství, ohánějí se vyspělými státy. Myslím, že ve vyspělém státě by nešlo zcela ignorovat připomínky, které se na současné ministerstvo hrnou. Už dávno by se „něco“ dělo. Jen v ČR pohoda, klídek.

Martin Odehnal: Dopis poslancům ohledně inkluze

Vážené paní poslankyně,
vážení páni poslanci,

ve čtvrtek 14. ledna jsem přihlížel jednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, a měl jsem tedy možnost ocenit velmi slušnou úroveň diskuse o vládním návrhu novely školského zákona. O to větším „zážitkem“ bylo závěrečné vystoupení paní ministryně Valachové.

Kromě roztomile zupácké dikce jejích „ostrých proseb“ na vaši adresu ve věci podpory tzv. společného vzdělávání byl pozoruhodný zejména obsah jejích sdělení. Mám-li jej zrekapitulovat maximálně stručně, dověděli jsme se, že: 1. společné vzdělávání je všeobecně vítáno, 2. pokud někým vítáno není, pak tomu a) buď nerozumí, b) nebo dosud jen nestačil prozřít, c) anebo je zavilým nepřítelem práv dětí se zdravotním postižením na kvalitní vzdělávání.

Návrhy některých z vás na odložení silně „vachrlaté“ přípravy změn s tak dalekosáhlými dopady na celé skupiny žákovské populace rázně smetla se stolu, ba připojila nezastřenou výhrůžku, že pokud její představa kolektivního vzdělávacího ráje na zemi neprojde, bude realizována tak jako tak, akorát že na ni školy nedostanou ani floka. Základní školy praktické budou muset přijmout učitele odborných předmětů (přestože se v základní škole žádné odborné předměty nevyučují), a jako zlatý hřeb odhalila světu dosud neznámou diagnózu „lehkého autistického postižení“, vyskytujícího se prozatím naštěstí výhradně ve zdech MŠMT.

Přiznám se bez mučení, že jsem vskutku zavilým odpůrcem zhola diletantského ministerského konceptu, který se za pochodu stihl během pár týdnů přejmenovat z inkluzivního na společné vzdělávání. Že bych byl ale vážně takovým monstrem, které se o sto šest tumluje, aby zadávilo jedno ze základních lidských práv nešťastníčků se zdravotním postižením? Kdeže – jsem jen „bohužel“ těžce hendikepován tím, že jsem v oblasti inkluzivního vzdělávání mnohonásobně erudovanější než paní ministryně a její nejbližší okolí dohromady. Ne že by to při odborných kvalitách posledně uvedené množiny příliš znamenalo...

Pokračování na www.ceskaskola.cz/2016/01/martin-odehnal-poslancum-ohledne-inkluze.html?showComment=1453920496512#c8672900950033241069

Otevřený dopis učitelů Gymnázia pro zrakově postižené a SOŠ pro zrakově postižené

Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Karmelitská 7, 118 12 Praha 1

 

V Praze 20. ledna 2016

Reakce na dopis č.j. MSMT – 43866/2015-1

Vážená paní ministryně,

Vaše odpověď naznačuje neochotu nebo neschopnost buďto pochopit, nebo přiznat podstatu našeho předchozího dopisu.

Shrnutí povahy navrhovaných změn ve Vaší odpovědi na náš předchozí dopis bylo zbytečné a především není odpovědí na povahu našich námitek. Technické detaily toho, jakým způsobem by měla probíhat výuka žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v integraci, totiž nijak neovlivňují to, jakým způsobem novela zákona dopadá na žáky, pro které integrace představuje tu horší variantu, než je speciální škola, nebo na ostatní, novelou zasažené žáky a studenty.

Píšete, že zákon nevytváří podmínky pro segregaci žáků s těžkými stupni zdravotního postižení, ale není to pravda. Pokud je situace konkrétních žáků taková, že integrace je pro ně osobně horší než speciální škola, zákon jim jinou možnost než segregovanou speciální školu nedává. Například na střední škole pro zrakově postižené totiž prostě podle nového znění zákona intaktní studenti studovat nesmí.

Jakmile se tedy například těžce zrakově postižený stal na běžné škole obětí šikany takovým způsobem, že speciální školu on, jeho rodiče i psycholog vidí jako vysvobození, a takových případů je a v dohledné době i bude, bez ohledu na všechny zákony a předpisy a pokyny, v reálném životě stále dost, nové znění zákona ho nutí studovat na segregované škole. Musí si zvolit mezi školou, která je pro něj kvůli šikaně nepřijatelná, a školou, která ho zavře mezi další zdravotně postižené.

Dřívější možnosti vytvářet i na těchto speciálních školách inkluzivní prostředí, ve kterém studovali jak zdravotně postižení, tak intaktní, a to při stejné kvalitě výuky s finanční náročností menší než současný model, postupné změny předpisů zcela zlikvidovaly.

Vaše odpověď v podstatě ignoruje připomínku ohledně žáků se sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Námitku, že zákon omezuje možnosti pro jejich vzdělávání, neřešíte. Jestli je to z obav, že by to znamenalo pustit se na nepopulární led debat ohledně dopadu aktuálního znění zákona na ostatní žáky, nebo jestli je to z pocitu, že zákonem určené řešení je nejlepší pro všechny takto znevýhodněné žáky, nevíme. Ale my tu jedinou zákonem připouštěnou možnost, povinnou i v případech, kdy by výsledek speciálně-pedagogického vyšetření za nejlepší považoval jiné řešení, za vždy optimální nepovažujeme. Vy ano?

Ukázkou toho, jak neosobně bezohledná je současná právní situace je například to, že pokud má těžce zdravotně postižený žák intaktního sourozence podobného věku, který mohl ještě nedávno chodit do stejné třídy nebo školy s ním, tak dnes, na rozdíl od stavu do roku 2011, nemohou studovat na speciálních středních školách společně. Pokud je charakter vzdělávacích potřeb postiženého takový, že je nejlépe naplní speciální škola, současný zákon ho nuceně odděluje od sourozence i v případech, kdy by to nutné být nemuselo. Ani na tuto připomínku jsme se ale odpovědi nedočkali.

Vaše tvrzení, že školský zákon chce, aby tím, kdo rozhoduje o vzdělávání žáka, byl jeho zákonný zástupce a s ním školské poradenské zařízení, je na určité úrovni možná formálně správné. Fakticky vzato ale nové znění zákona v některých směrech omezilo jak možnosti zákonných zástupců, tak poradenských zařízení. Věci, které jim zákon dříve dovoloval, nyní možné nejsou. Pokud v současnosti škola nesmí přijmout žáka, jehož zákonní zástupci by si to přáli, jemuž by to poradenské zařízení doporučilo, a kterého by podle dřívějšího znění zákona škola vzdělávat směla, je těžké to vnímat jinak, než jako omezující (např. žáci a studenti intaktní, s SPÚ, se sociálním a zdravotním znevýhodněním).

Nejsme si také jistí, jak reagovat na Vaše argumenty prováděcí vyhláškou. Nejen že tato velmi potřebná prováděcí vyhláška zatím nemá definitivní a platnou podobu, ale žádné její znění nemůže odstranit problémy, vytvářené právní normou vyšší právní síly. Vyhláška se může pohybovat pouze v mantinelech, stanovených zákonem. A dokud v zákoně zůstávají všechny námi zmiňované neduhy, jak může vyhláška pomoci žákům, jejichž problémy vytváří už zákon?

Je těžké se ubránit spekulacím o tom, jestli ministerstvo rozhoduje ve prospěch zdravotně postižených žáků a studentů, nebo ve prospěch někoho jiného. Jestli ten, kdo rozhoduje, je ministerstvo, nebo někdo jiný.

Jestli rozhoduje zájem žáků a studentů, kteří se potřebují vzdělávat jiným způsobem než většina, nebo něčí ideologie. Tuto i další problematiku, související s novým zněním zákona, už řeší odborná i laická veřejnost, která je už dnes často přesvědčena, že MŠMT neřídí zvolený ministr/yně, ale pí Laurenčíková a některé neziskové organizace!

Existuje naděje, že tuto problematiku bude dostatečně rychle a kvalitně řešit ministerstvo?

S pozdravem

Ing. Martin Žďánský, PhDr. Eva Zichová, Ing. Jana Navrátilová

odborní učitelé a speciální pedagogové

Gymnázium pro zrakově postižené a SOŠ pro zrakově postižené, Radlická 115, 158 00 Praha 5

Na vědomí:

  • Prezident ČR
  • Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR
  • Předseda vlády ČR
  • Školský ombudsman
  • Učitelské profesní sdružení
  • SONS

 

Kdo se smí zapojit do debaty o školství?

Několik otázek jako odpověď panu Feřtekovi

 

Tak prý jsme – my učitelé – velice hákliví na to, když někdo mluví o naší práci. Háklivější dokonce než tak semknutí lékaři. Opravdu? Opravdu existuje nějaký „obecně prospěšný“ MEDuin, které mluví aktivním lékařům do léčení? Může mít náš fiktivní MEDuin jako mluvčího nedostudovaného medika? Co by takový MEDuin požadoval? Třeba alternativní léčitelství namísto lékařství? Nebo zrušení vysokoškolského vzdělání nahrazeného dlouholetými zkušenostmi? Opravdu by média vyhledávala ke komentování událostí ve zdravotnictví právě takového medika? Srovnáváte s něčím, co se neděje, pane Feřteku.

Učitelské profesní sdružení prý sdružuje konzervativní učitele. Opravdu? UPS se důrazně ohradilo proti navrhovanému kariérnímu řádu, který byl nespravedlivě selektivní a přebujele byrokratický. V čem je ten náš konzervativismus? UPS se ohradilo proti plošné a velice narychlo zaváděné inkluzi, protože MŠMT stále nevidí a nechce vidět řadu rizik a hrozeb. V čem je ten náš konzervativismus? Je typické, že právě v těchto dvou nejaktuálnějších školských problémech právě EDUin dlouhodobě alibisticky lavíruje, zatímco UPS je o začátku velice důsledná. Jsou toto opravdové znaky našeho konzervativismu, pane Feřteku?

Možná Učitelské profesní sdružení dostalo tuto nálepku proto, že se v debatách o vzdělávání začíná prosazovat postoj „kdo není s námi, je proti nám“, postoj mj. prosazovaný v Britských listech, se kterými je dnes EDUin personálně propleten osobou pana Kartouse. UPS nikdy v žádném svém prohlášení nechtělo někoho umlčet, od samého začátku UPS chtělo především doplnit „neúplný orchestr“ o hlas učících učitelů, hlas, který ještě stále v debatách o školství chybí, hlas, který je brán na lehkou váhu nebo je zpochybňován. Opravdu se vám úsilí UPS navrátit hlas učících učitelů do debat o školství jeví jako náš konzervativismus, pane Feřteku?

Zdeněk Sotolář

T. Feřtek píše o UPS

Kdo nebyl dvacet let za katedrou, ať mlčí

Kdo se smí zapojit do debaty o školství

Mezi hojnými reakcemi na článek Respektu o potížích vzdělávání (Má smysl chodit do školy) převažovaly dopisy učitelů. Byl to ten lepší případ, protože i když v mnohém nesouhlasili, byli věcní a nebyli osobní.  Ve veřejné debatě je to spíš výjimka.

Pokud se podíváme do diskusí na profesním serveru Česká škola, k nejčastějším reakcím patří výtka, že kdo nestál dvacet let za katedrou, vlastně nemá nárok o školství vůbec mluvit. A výroky typu: „A kolik jste toho odučil, že si vůbec dovolujete o škole mluvit.“ Případně: „Kdybyste stál za katedrou dvacet let jako já, tohle byste si rozhodně nemyslel.“ Těžko bychom hledali jiný obor nebo část společenského života, kde by byli profesionálové tak hákliví na to, když někdo, kdo nemá to správné razítko a diplom, mluví o jejich práci. Ani u lékařů, a ti patří k nejsemknutějším profesím, se s takhle vyhraněnými útoky nesetkáte.

Tento typ reakcí sugeruje představu, že tu je sto padesát tisíc učitelů, kteří jsou v zásadě jednotného názoru právě proto, že oni už mnoho let za katedrou strávili, a pak jsou zde ti ostatní, zastánci mylných názorů, kteří tuto zkušenost nemají, a proto nevědí, o čem mluví. Skutečnost je ale jiná. Veřejnost je rozdělena víceméně na dvě části.

Jedna se domnívá, že školství (a vzdělávání) dříve bylo lepší a poctivější a měli bychom se k němu vrátit, protože dnes se pořád jen snižují nároky a maturitu a diplom má každý hlupák. A proti tomu stojí názor, že problémy jsou způsobené především tím, že současný vzdělávací systém jen pomalu a se zpožděním reaguje na proměny okolního světa. Hranice mezi těmito názory nevede mezi učiteli a neučiteli, ale vnitřkem těchto skupin. Na obou stranách najdete pedagogy, rodiče, studenty i akademiky.

Argument o odučených letech je nesmyslný jednak proto, že jeho cílem je jen diskvalifikovat osobu, ne reálně diskutovat. Ale především - dejme tomu výrok „Inkluze je nutný předpoklad modernizace našeho vzdělávání!“ nebude pro ty, kdo s ním nesouhlasí, přijatelnější jen proto, že ho nahlas vysloví učitel. Nebo snad ano? Problém ovšem dlouho byl v tom, že učitelé se až na pár individuálních výjimek do veřejných diskusí nezapojovali. Vystačili si s oním hudráním, kdo vůbec smí a nesmí na veřejnosti o škole mluvit.

Ale dvě nové výjimky se najdou. Právě z rozčilení, že „o školství mluví v médiích samí laici“, vzniklo Učitelské profesní sdružení. Zastává spíše konzervativní názory, nicméně jeho stránky jsou užitečné právě proto, že je najdete pěkně pohromadě na jednom místě. Existuje i hezký videoklip, který sdružení představuje – ovšem něj divák poněkud znejistí, zde je míněn vážně, nebo jde o zvláště rafinovanou nadsázku.

Druhým příkladem jsou studenti pedagogiky na Masarykově univerzitě, kteří se o slovo hlásí už za studií iniciativou nazvanou Otevřeno. Ve svém prohlášení říkají jasně, o co jim jde. Většinově to vypadá spíše na zastánce pedagogických inovací než návratu k tradici, ale podstatné je, že jsou odhodlaní angažovat se veřejně. Jiná možnost stejně není. Jen si stěžovat, že o mém oboru nemluví na veřejnosti ti správní a kdo dvacet let neučil, ať mlčí, je dnes už jen nepřípadné a směšné.

  • Diskuse na téma Smí o škole mluvit v médiích jen učitelé se koná v úterý 26. ledna v EDUpointu Skautského institutu na Staroměstském náměstí.
  • Prohlášení studentské iniciativy Otevřeno si můžete přečíst ZDE.
  • Propagační video Učitelského profesního sdružení můžete zhlédnout ZDE.

Adresa článku   www.respekt.cz/spolecnost/kdo-nebyl-dvacet-let-za-katedrou-at-mlci

Inkluze podle chytré horákyně

Obuté, neobuté... Oblečené, neoblečené… Tak nějak vypadá společné vzdělávání po Česku. Ale ministryně Valachová před kamerami a mikrofony září jistotou, jak se jí vše skvěle daří. Píár dokonalé. Ale skutečnost?

Připravovaná varianta společného vzdělávání je ve skutečnosti taková společná, nespolečná… Ministryně se zásadně nevyslovuje k námitkám na jednostrannost zaváděného společného vzdělávání, vytrvale mlčí o tom, že ze systému společného vzdělávání vypadává stále více žáků na víceletá gymnázia a na elitní soukromé školy. To ministryně nejen neřeší, ale raději ani nepojmenovává. Ministryní opěvované přínosy společného vzdělávání jsou tedy určeny pouze žákům základních škol? – Proč?

Podobné je to i s osudem praktických škol: ministryně nabízí a představuje velmi vychytralé rušení, nerušení Stačí jednoduše na takové školy vytrvale neposílat žáky a ony ty školy samy vyhynou vyhladověním. Stačí jen žáky pod záminkou nabízených podpůrných opatření nějaký rok pozdržet na základních školách. Stačí si prostě počkat. A takový přístup možná ohrožuje i mnohé školy speciální – navzdory tomu, co ministryně sebevědomě prohlašuje.    

Celé to naše společné vzdělávání je nebezpečně připravené, nepřipravené… Visí nad ním totiž šibeniční termín 1. 9. 2016. Jen blázen uvěří, že opravdu společné vzdělávání je otázkou pouze nějakých paragrafů a nějakých vyhlášek. Papír snese všechno. Skutečnou podporou by byla např. přítomnost psychologů a speciálních pedagogů nejen v poradnách, ale na všech školách. Kde je však ministryně chce během pár měsíců do vypuknutí plošné inkluze sehnat? – Možná tak ještě rychlokvašené asistenty…

Zdeněk Sotolář

Další nicneříkající odpověď MŠMT

Obrázek (2).jpg (1,4 MB)
Obrázek (3).jpg (1,8 MB)

 

Text otevřeného dopisu:

Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Karmelitská 7

118 12 Praha 1

 

V Praze 23. října 2015

 

Podání ve věci zákona č. 82/2015 Sb.

 

Vážená paní ministryně,

 

žádáme Vás formou otevřeného dopisu, abyste využila všechny své kompetence a přispěla ke změně těch částí školského zákona a související legislativy, které se týkají vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením. Jsme přesvědčeni, že je nutné odstranit faktickou segregaci a diskriminaci těch nejvážněji postižených mezi nimi. Taková slova možná znějí v roce 2015 překvapivě, ale bohužel popisují reálný stav.

V čem je podstata problému? V současnosti schválené znění §16 školského zákona s účinností od 1. 9. 2016 ve svých důsledcích nejenom dále zhoršuje situaci mnoha dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a znevýhodněním, ale zatímco v minulosti docházelo k diskriminaci a segregaci na úrovni vyhlášek, což byla situace snáze napravitelná, nyní k tomu dochází na úrovni zákona. Nové znění školského zákona totiž nedovoluje do škol, tříd, studijních skupin nebo oddělení vytvořených pro žáky s výslovně vyjmenovanými druhy zdravotního postižení (v textu užíván běžně pojem speciální škola) zařadit jakékoliv jiné žáky. Důsledků je mnoho, ale my bychom se zde chtěli zaměřit na ty nejvýznamnější.

Prvním závažným důsledkem je segregace žáků s těžkými stupni zdravotního postižení přímo školským zákonem. Zákon tak vytváří situaci, ve které jsou porušována základní lidská práva těžce zdravotně postižených. Je a jejich rodiče staví před volbu mezi integrací do běžné školy, která jen stěží může takto postiženým žákům zaručit adekvátní vzdělávací podmínky, nebo umístěním do školy, třídy, skupiny nebo oddělení zřízené pro žáky se SVP, ale v takovém kolektivu je zdravotně postižený žák tímto zákonem odloučen od všech nepostižených vrstevníků. Takže si musí zvolit mezi vzděláváním, které mu nedokáže poskytnout potřebné podmínky, a vzděláváním, které mu nemůže poskytnout společnost nepostižených. Například rodiče žáka s progresivní zrakovou vadou musí vybírat mezi běžnou školou, která jejich dítě na ztrátu zraku a život ve slepotě nedokáže připravit tak dobře jako škola speciální, a školou speciální, ve které, co se spolužáků týče, bude po celou školní docházku v kontaktu pouze s dalšími postiženými spolužáky. Přitom do účinnosti vyhlášky č. 147/2011 mohla přirozeně fungovat tzv. obrácená integrace, tj. začleňování intaktních žáků mezi žáky se zdravotním postižením do speciálních škol, byť jen v počtu do 25 %, která byla prospěšná oběma skupinám. Tato novela vyhlášky č. 73/2005 nařídila školám zřízeným pro žáky se zdravotním postižením přijímat pouze žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a navíc v určeném poměru! (například škola pro žáky se zrakovým postižením může do třídy přijmout pouze 3 žáky s jiným postižením). Tato skutečnost velmi tíživě dopadla například na žáky s PAS, pro které nejsou školy speciálně zřizovány, a jejichž přijímání je do škol pro žáky s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením značně omezeno.

Dalším závažným důsledkem je ignorování možnosti volby vzdělávací cesty žáků „pouze“ se zdravotním znevýhodněním (např. žáci s chronickými a nevyléčitelnými onemocněními, v jejichž důsledku jsou častěji nepřítomni ve škole). Schválený text zákona totiž těmto žákům vzdělávání jinde, než v běžných středních školách vůbec nedovoluje, bez ohledu na jejich skutečné vzdělávací potřeby, podložené případně doporučením ŠPZ, nebo jejich zájmem navštěvovat speciální školu. Tento právní stav vznikl další novelou vyhlášky č. 73/2005, tj. vyhláškou č. 103/2014 Sb. s účinností od 1. 9. 2014. Jedná se o další diskriminaci škol zřízených pro žáky se SVP na vzdělávacím trhu, neboť od tohoto data již nemohou přijímat ani žáky se zdravotním znevýhodněním.

Třetím důsledkem je dopad na všechny ostatní žáky, kteří nezapadnou do škatulek, nalinkovaných tímto zákonem. Například sourozenec postiženého dítěte, které navštěvuje speciální školu a které je zvyklé na jeho přítomnost a pomoc, tuto společnost a pomoc poskytnout nemůže, protože zdraví/intaktní mezi postižené nesmějí. Zcela pochopitelná snaha udržet na běžných školách všechny, jejichž problémy jsou lehčího charakteru, vede k poškozování těch, jejichž situace prostě nespadá do obvyklých schémat.

Je samozřejmě možné udržet nějakou dobu zdání toho, že integrace je možná prakticky u všech žáků s postižením, stačí „modifikovat“ učivo, popřípadě uvolnit z nějakého předmětu, mhouřit oči a dávat lepší známky. Ale až běžnou třídu opustí nevidomý žák, který nebude dostatečně zdatný v obsluze PC, nebude umět Braillovo písmo a chodit s bílou holí, jak bude hledat zaměstnání v reálném světě? Bude mu stát do konce života financovat asistenta, který ho bude všude vodit, část práce dělat za něj, jak ho to naučila běžná škola, ve které byl integrován? Současná situace navíc nevznikla náhle nebo v důsledku jednoho omylu. Jedná se postupné legislativní změny, jejichž faktickým důsledkem je plíživá likvidace českého speciálního školství a to bez ohledu na skutečné dopady na děti, žáky, studenty se SVP, jejichž zájmy by zákon měl hájit.

Od svobodné volby vzdělávací cesty k nařízené integraci/inkluzi

Jak se vše vyvíjelo? 17. 2. 2005 vstoupil v účinnost §10, odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., který říkal toto: „K doplnění počtu žáků ve třídě, oddělení a studijní skupině stanoveného v  odstavci 1 (tj. žáků se SVP) mohou být na základě žádosti zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka zařazeni i žáci bez zdravotního postižení. Jejich počet nepřesáhne 25 % nejvyššího počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině podle odstavce 1.Rodiče a všichni žáci mohli svobodně volit vzdělávací cestu. Fungovala osvědčená „obrácená“ integrace, nepostižení spolužáci představovali pro postižené jak pomoc, tak přirozený kontakt s většinovou společností, a na oplátku získali výhodu vzdělávání v menším kolektivu. Finanční prostředky na nepostiženého žáka byly přitom stejné jako v běžné škole, takže tento systém nestál státní pokladnu nic navíc. Novely č. 62/2007 Sb. a 227/2007 Sb. sice pozměnily detaily, ale princip zůstal zachován. To ovšem neplatilo pro novelu vyhlášky č. 147/2011 Sb., která stanovila toto: „Do třídy nebo studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením mohou být na základě žádosti zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka a písemného doporučení školského poradenského zařízení zařazeni i žáci s jiným typem zdravotního postižení nebo se zdravotním znevýhodněním. Jejich počet nepřesáhne 25 % nejvyššího počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině podle odstavce 1.“ Kromě dopadů na speciální školy (viz výše) již rodiče a jejich děti, popř. zletilí žáci a studenti nerozhodují o tom, jakou školu budou navštěvovat svobodně a samostatně, ale rozhodnutí chodit do speciální školy jim musí posvětit ŠPZ vydáním písemného doporučení. Další novela téže vyhlášky č. 103/2014 znemožnila středním školám přijímat žáky se zdravotním znevýhodněním, čímž těmto žákům nařídila střední vzdělávání pouze v běžné škole bez možnosti volby.

A zatímco v minulosti byly podrobnosti vzdělávání žáků se SVP upraveny vyhláškami, v budoucnu (od 1. 9. 2016) už to bude přímo školským zákonem, konkrétně zákonem č. 82/2015 Sb. V něm §16 odst. 9 stanovuje toto: „Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta.“ Pozorný čtenář nemůže přehlédnout zvýšený rozsah a další upřesňování a detailizování vzdělávání žáků se SVP tímto ustanovením školského zákona. Pro rodiče a žáky se zdravotním postižením přibyla další administrativní povinnost podat navíc písemnou žádost, doporučení zůstává, ovšem rozhodování ŠPZ bude mnohem více omezeno evidentním požadavkem zákona v doporučení upřednostňovat integraci do běžné školy před možností zařazení do speciální školy.

Vážená paní ministryně, věříme, že vyslyšíte jak hlasy těch, na které současné nové znění školského zákona dopadne, tak těch, kteří se v tomto prostředí snaží o co nejlepší vzdělání pro děti, které ho opravdu potřebují. Skutečné inkluzívní vzdělání by nemělo být přístupné jen těm, kdo se mohou vzdělávat v běžné škole, ale i všem ostatním, kteří potřebují jiný, speciální přístup ve speciální škole. Vy máte příležitost přispět ke vzniku zákona, který to umožní.

 

Ing. Martin Žďánský

PhDr. Eva Zichová

Ing. Jana Navrátilová

učitelé odborných předmětů a speciální pedagogové

 

Gymnázium pro zrakově postižené a SOŠ pro zrakově postižené

Radlická 115

158 00  PRAHA 5

 

Zdeněk Bělecký: Odpověď na tiskovou zprávu EDUin

Takže od začátku. Přínos inkluze, což je zejména posilování sociální soudržnosti, nikdo soudný nezpochybňuje. Aby byl tento cíl splněn, musela by být inkluzivní celá vzdělávací soustava, což se evidentně nechystá.

Trend je spíše opačný, tj. rozvoj elitářských škol. Je-li tato námitka podle EDUinu demagogií, nelze vést žádnou rozumnou diskusi. To za prvé.

Za druhé je zcela zřejmé, že vzdělávací soustava nemá personální a finanční podmínky potřebné k tomu, aby po provedení tzv. reformy bylo zaručeno přinejmenším udržení kvality vzdělávání všech dětí, tedy nejen těch postižených nebo sociálně "slabších". Dlouholeté zkušenosti s nedostatečným financováním školství není možné odbýt nejasnými přísliby, když si všichni dobře uvědomují, že inkluzivní model vzdělávání, má-li být funkční, je dražší než ten exkluzivní.

Za třetí je tzv. reforma plná neodbornosti, populismu, propagandy a falešného humanrightismu. Jeden příklad za všechny: Zrušení přílohy (LMP) a její nahrazení jednotlivými IVP povede téměř jistě jen k bezduchému formalismu již teď přetížených učitelů, aniž by bylo komukoli jasné, k jakému zlepšení má tímto opatřením dojít.

Výše uvedené argumenty (a samozřejmě mnoho jiných) zaznívají z různých stran, nikdy nikým nebyly vyvráceny, oponovány, diskutovány, slyšíme a čteme jen normalizační propagandistický slovník, jak to údajně funguje ve Finsku (což mimo jiné například paní Adamová na tomto fóru doložila konkrétními údaji, které toto propagandistické pindání položily na lopatky).

Speciální pedagogové jsou obviňování, že jim jde jen o koryto, učitelé z běžných škol prý "nejsou připraveni". Houbeles, všichni vidíme ty rozpory, tu demagogii, tu propagandu, ty lži a ty nesplnitelné sliby a řekl bych, že učitelé už toho mají plné zuby.

www.ceskaskola.cz/2016/01/zdenek-belecky-odpoved-na-tiskovou.html

Zařazení dětí s lehkým mentálním postižením do běžných škol s sebou přináší výzvy i obtíže. Web SedEc o britském sekundárním vzdělávání přinesl článek o praktických problémech, se kterými se takové školy setkávají.


Děti s lehkým mentálním postižením zná veřejnost většinou podle jejich diagnózy jako např. děti s poruchami autistického spektra, s Downovým syndromem nebo jazykovými poruchami. Jde o děti, které ve většině předmětů významně zaostávají za vrstevníky v předepsaných úrovních dosaženého vzdělání. Vyžadují zejména konzistentní odborný přístup napříč učitelským sborem, tj. nestačí mít v týmu jednoho odborníka, ale přijmout za své speciální strategie ušité na míru konkrétním studentům.

Důležitá je také spolupráce s domovem žáka. Bez konzistentního přístupu se handicapovaní žáci cítí izolováni a frustrování, což vede k problémovému chování. Zapotřebí je proto také spolupráce mezi školami prvního a druhého stupně. Pokud jsou již na prvním stupni přijata opatření, která vedou k izolaci dítěte od jeho vrstevníků, nelze předpokládat kvůli jeho špatným návykům okamžité začlenění po změně školy, spíše bude vyžadovat pozornost v negativním slova smyslu.

Autoři článku, oba odborníci na speciální vzdělávání dětí se zvláštními potřebami, také varují před absolutním uplatněním lékařských zpráv a zpráv odborníků, které často reagují pouze na momentální potřeby dítěte při vyšetření a ty mohou být ovlivněny spoustou dočasných faktorů. Zprávy je třeba respektovat, ale zároveň by se jejich doporučení měla přizpůsobit konkrétním situacím a potřebám žáka. Důvěra by měla být vložena do členů sboru, kteří s dítětem pracují nejintenzivněji, nejčastěji tedy do asistenta učitele pro konkrétního žáka.

Naopak by nemělo docházet k přílišnému spoléhání na asistenta žáka v celkové integraci – učitel by měl s asistentem úzce komunikovat a spolupracovat, aby nebyla pro žáka se speciálními potřebami vytvořena „třída ve třídě“ a asistent nebyl pouhým hlídačem. Žádoucí je podle autorů také navázání spolupráce jednoho žáka s více asistenty, aby bylo postupně dosaženo nezávislého učení se. Přestože je debata o vhodnosti inkluzivního vzdělávání emotivní, autoři jsou přesvědčeni, že inkluze je možná, není však vhodné aplikovat jedno konečné řešení na všechny žáky s jejich různorodými potřebami.

Zdroj: www.ceskaskola.cz/2016/01/prectete-si-problematika-inkluzivniho.html?showComment=1451986764739#c8402559905370629780

Inkluze jako politická zbabělost po Česku

MŠMT společně s věrozvěsty z neziskovek prosazují tzv. společné vzdělávání. Donekonečna se omílá finský vzor, kde se společně vzdělává 99 % dětí. Přesadit se dá strom, ale ne vzdělávací systém. A MŠMT ho chce přesadit jen napůl!
 

Ministryně Valachová opěvuje výhody společného vzdělávání. Moc dobře však ví, že k něčemu takovému rozhodně v Česku nedojde. Příliš mnoho dětí odchází ze společného vzdělávání na základních školách na neúměrně rozbujelá víceletá gymnázia. Že jde o předčasnou selekci, to říkali psychologové dávno. Navzdory tomu se víceletá gymnázia v našem systému pevně zakořenila. Velikou roli v tom dříve sehrála mytologie první republiky a dnes tomu nahrává nestálá mediální kampaň proti základním školám.

 Víceletá gymnázia mají společenskou podporu a žádný politik nesebere tolik odvahy, aby je výrazně omezil, nebo dokonce zrušil.

Snadnější kořistí mohou být tzv. „zvláštní“ školy. Že jde o vyzkoušený, osvědčený a fungující prvek našeho systému? Nevadí. Nemá však tak silnou podporu především středních a vyšších vrstev jako víceletá gymnázia. Můžeme ho tedy snadno obětovat. Dokonce i bez politické odvahy je zrušit, stačí je vyhladovět tím, že děti budeme co nejdéle držet na základkách a že děti nebudou dostávat od PPP potřebný glejt. Něco podobného se už děje na středních praktických školách.

Tedy ten slavný finský model uplatníme jen na jedné straně systému, nikoliv na druhé. „Bude třeba působit dobrými příklady, pracovat s rodiči i veřejností …“ na námitku rizika odchodu žáků na víceletá gymnázia odpovídá MŠMT. Pindy. Nicneříkající řečičky. Co dosud udělalo MŠMT a jim věrné neziskovky, aby vysvětlily nevýhodnost, ba škodlivost předčasné selekce a odchody dětí na víceletá gymnázia? Nic. Vůbec nic. Kampaň za inkluzi a společné vzdělávání v Česku je stále falešná a jednostranná. A navíc zbabělá.

sotolar.blog.idnes.cz/c/489503/inkluze-jako-politicka-zbabelost-po-cesku.html

O nás bez nás: nekonečný seriál

V červnu jsem psal blog o učitelské kariéře jako o cestě nikam. Nedávno předtím byl představen kariérní řád, který dával šance na postup pětině učitelů a podporoval spíše úředníky než učitele...
 

MŠMT tyto zásadní námitky vyslyšelo a kariérní řád zmizel do tajuplných komnat na Karmelitské. Nedávno se odtud vynořila zpráva, že budou dva kariérní stupně; pak přibyl třetí. Prý dostupný pro všechny. Učitelé dostávají jen útržkovité zprávy prostřednictvím médií. Na webu čteme:  „V rámci systému profesního rozvoje pedagogických pracovníků budou využity výstupy IPn Kariérní systém, ale důraz bude kladen na profesní rozvoj učitelů a aktivity související s výukou.“  Kolik nesmyslů z původního návrhu zůstává, to nevíme.

Ministryně Valachová stále nedokáže překonat tradiční informační stereotyp: učitelé až nakonec. My, učitelé, kterých se kariérní řád dotýká nejvíce, nesmíme vědět, co se chystá. MŠMT nedokáže připravit a nabídnout opravdu otevřenou diskusi. O spoluúčasti učících učitelů nemluvě. Jako by jeden za drahé peníze připravený zmetek nestačil. Jako by ministryně neviděla škody, které právě neinformovanost přináší připravované inkluzi. Jako by právě taková diskuse nepomohla vytvořit tolik důležitou vzájemnou důvěru mezi učiteli a MŠMT. Vše zůstává při starém, a tak pořád sledujeme ten nekonečný seriál: o nás bez nás.

sotolar.blog.idnes.cz/c/489221/o-nas-bez-nas-nekonecny-serial.html

Ředitelé škol se bojí inkluzivní novely, Valachové vadí "apokalyptické mýty"

Sjednocení podmínek a poskytnutí podpory všem školám a žákům, kteří ji potřebují, je podle ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) cílem takzvané inkluzní novely školského zákona. Ministryně ve čtvrtek v Brně diskutovala s několika stovkami ředitelů z jižní Moravy a Vysočiny. Někteří naznačili obavy z dopadu změn, jež vstoupí v platnost v září 2016. Zmiňovali náročnost vzdělávání žáků se specifickými potřebami ve společných třídách s ostatními žáky.

 

Více na www.tyden.cz/rubriky/domaci/skolstvi/reditele-skol-se-boji-inkluzivni-novely-valachove-vadi-apokalypticke-myty_366034.html

Odbornice: Rozhodovat o integraci žáků asi budou poradny, ne rodiče

Praha - Rodiče zřejmě nebudou mít konečné slovo při volbě, zda bude jejich dítě s potřebou podpory navštěvovat speciální školu, nebo bude integrováno do běžné školy. Rozhodovat o tom, zda je integrace možná, by měla školská poradenská zařízení. Pokud by vyhláška byla přijata v současné podobě, nemohla by jejich kapacita celé řadě nových požadavků stačit, upozornila v rozhovoru s ČTK představitelka Asociace pracovníků Speciálně pedagogických center Eva Čadová.

Více na www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/odbornice-rozhodovat-o-integraci-zaku-asi-budou-poradny-ne-rodice/1294274

 

Stát zase sype neziskovkám

Rojí se nové a nové výzvy na projekty. Že to bude příležitost právě pro neziskovky, to se cvrlikalo už dávno. Teď se to pouze potvrzuje, navzdory pochybovačům.

MŠMT právě předložilo nový dotační program. Jde o program s názvem Dotační program na podporu činnosti nestátních neziskových organizací. „Cílovou skupinou projektů jsou pedagogičtí pracovníci, děti a žáci škol. Příjemcem dotace mohou být spolky, obecně prospěšné společnosti a fundace.“   

Za pozornost stojí především dva moduly zaměřené na tvorbu výukových materiálů k výuce dějin 20. století a k 700. výročí narození Karla IV. Proč právě neziskovky? Jsou snad právě neziskovky garantem kvalitních výukových materiálů? Nebylo by daleko přirozenější směřovat tuto výzvu na učitele?

Skutečným smyslem dotace samozřejmě není podpořit výuku, učitele nebo žáky, ty výukové materiály jsou jen vedlejším produktem.  Hlavním smyslem je nasypat zrní neziskovkám. Jejich činovníci si zahrají na managery projektu, shrábnou tisíce za vedení a ty materiály za pár stovek vytvoří nějaký … učitel.

sotolar.blog.idnes.cz/c/488280/stat-zase-sype-neziskovkam.html

Žáci jsou prý jen roboti

Alespoň podle slov Tomáše Feřteka: „…školy dnes vychovávají z dětí… roboty. Bytosti vykonávající sled příkazů, které se opakují tak často, že už ani nevnímají, co to vlastně dělají. Vstát, sednout, podat sešit, otevřít penál..."

Tudíž všichni absolventi našich škol jsou roboti? Opravdu? Máme věřit samozvanému expertovi? Proč? Teď využívá (nebo zneužívá?) dopisu jakéhosi Honzíka. A jako zručný demagog šikovně manipuluje čtenářem: „Znejistilo vás to? Je možné, že by se děti opravdu ve škole cítily takhle? Ta emoce, která ve vás teď hárá, asi docela přesně pojmenovává, co si o současné škole myslíte.“

Co kdybyste nechal na čtenáři, pane Feřteku, jaká emoce v nich hárá a co si myslí? Dokonce je mi  ukradená i vaše povýšená blahosklonnost, když nám dáváte své falešné rozhřešení: „Nedávám to za vinu učitelům, oni taky moc prostoru pro svobodnou volbu nemají a dělají, co mohou. Ta vygumovanost spolužáků, robotizace žactva, výroba mankurtů, to není vlastnost lidí, ale systému.“  

Tomáš Feřtek dobře ví, že najde své posluchače na míru. Jenomže svými výpady otravuje ovzduší všem. Především školám a učitelům, ale v důsledku i rodičům a žákům. Do jaké školy máme naše dítě dát? Docela dobrá přihrávka pro školní podnikání: navodit pocit nejistoty, strachu a ohrožení…  A hle, soukromé školičky mají nového klienta. Že by to pomohlo „systému“? O to přece vůbec nejde.

sotolar.blog.idnes.cz/c/488005/zaci-jsou-pry-jen-roboti.html

Alena Erlebachová: O inkluzivním vzdělávání

Jsem bývalá učitelka ZŠ, zvláštní školy (později ZŠ praktické a ZŠ speciální – téměř 25 let jsem školu tohoto typu řídila). Jsem matkou syna s těžkou oboustrannou hluchotou. Chtěla bych se vyjádřit k sérii článků o inkluzivním vzdělávání.

  1. S plnou zodpovědností prohlašuji, že do školy, kterou jsem řídila, přicházely děti až po opakovaných selháních na ZŠ a s doporučením PPP. Jsem přesvědčena, že tomu tak bylo i na dalších ZvŠ, ZŠP, ZŠS.
  2. Od všech rodičů jsme museli mít informovaný souhlas, bez toho to ani nešlo. Ředitel za přijetí dětí odpovídal ze zákona, a pokud by selhal, měla ČŠI i zřizovatel účinné nástroje.
  3. Osud dětí mi nebyl nikdy lhostejný, vždy jsem měla na paměti, že „jít“ o stupínek níž, mohou vždycky. Vzhledem k tomu, že mám mj. SZZ z psychopedie, jsem speciálně pedagogickými metodami a postupy zjišťovala, jestli naši budoucí žáci opravdu potřebují speciální vzdělávání. Několik dětí jsem nepřijala, protože jsem došla k závěru, že se mohou s úspěchem vzdělávat na ZŠ většinového proudu – a reakce? Pro romské rodiče jsem byla rasistka, že nechci děti přijmout.
  4. O rodičích romských žáků, kteří byli s výukou na ZŠP spokojeni, kteří nám děkovali, že konečně jejich děti zažívají úspěch, kteří nám děkovali, že jejich děti byly následně úspěšné na SOŠ a odborných učilištích, o tom se moc (spíše vůbec) nemluví a nepíše.
  5. Nemíním diskutovat o prospěšnosti speciálních škol - ten, kdo chce vidět obrovský přínos takových vzdělávacích institucí, vidí. Kdo vidět nechce, nevidí.
  6. Iritují mě ale názory na inkluzi, ve kterých jsou zatracovány pouze ZŠ praktické a speciální. Když inkluze, tak proč ne pro všechny děti ve věku povinné školní docházky? Proč žáci odcházejí na víceletá gymnázia (o jejichž přínosu rovněž nepochybuji), proč i tímto způsobem dochází k segregaci, která, jak se zdá, už nikoho netrápí. Vadí jen to, co se momentálně hodí – speciální školství. To rozhodně není fair – k žádné skupině dětí.

Zdroj: www.ceskaskola.cz/2015/12/alena-erlebachova-o-inkluzivnim.html?showComment=1450107470058#c6189181494984104203

Rodiče z Kociánky chtějí žalovat stát

Jejich děti chce ministerstvo školství od září nově zařadit do normálních základních škol. I když jsou lehce mentálně postižené a mají IQ nižší než sedmdesát. Takové situaci musí čelit Sdružení rodičů a přátel Centra Kociánka. A nechtějí to tak nechat. Jak zjistil Brněnský deník Rovnost, k novele zákona poslali na ministerstvo školství připomínky. Pokud se nic nezmění, podají dokonce žalobu na stát.

Dále viz www.ceskaskola.cz/2015/12/prectete-si-rodice-z-chteji-zalovat.html

Milionová přihrávka pro neziskovky

O inkluzi jako příležitosti k byznysu jsem už psal, stejně jako o tom, že na svou velikou příležitost čekají právě neziskovky. S novými výzvami OP VVV se všechny obavy jen potvrzují.

Ministryně Valachová chce „podpořit“ školní stravování. Její velkolepé plány o tom, kdo by měl být podpořen, se samozřejmě stále zmenšují. Aktuální výzva OP VVV teď mluví o snaze „podpořit školní stravování žáků a žákyň (dále jen „žák“) základních škol, jejichž rodina se ocitla v dlouhodobě nepříznivé finanční situaci.“ Na první pohled cíl ušlechtilý. Ale…

Cožpak nemáme nástroje, jakými podpořit rodiny v nepříznivé finanční situaci? Neumožňuje i Školský zákon prominout nebo snížit úplatu za školní stravování? Proč výzva upřednostňuje právě „neziskovky“? Proč musí peníze putovat takovou oklikou, když všichni dobře víme, že každá vyslaná sumička na klikaté cestě za svým cílem obvykle pěkně pohubne?

„Příjemce bude zavázán realizovat projekt s náležitou péčí, efektivitou a transparentností,“ slibuje se ve výzvě. Máme však zkušenosti s projekty OPVK. Každý projekt měl svého šéfmanažera, finančního manažera a další a další členy realizačního týmu. Každý projekt měl své nemalé náklady. Každý projekt měl své konference a brožurky. Bude to v OP VVV jinak?

sotolar.blog.idnes.cz/c/487142/milionova-prihravka-pro-neziskovky.html

Přinášíme vám některé prezentace z konference ŠKOLA PRO BUDOUCNOST, BUDOUCNOST PRO ŠKOLU pořádané 19. listopadu 2015 ministerstvem školství v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Štech_Proc_spolecne_vzdelavani.ppt (516608)

Převzato z: www.ceskaskola.cz/

 

Sprostý útok proti českému školství

Britské listy zjevně trpí schizofrenií. Na jedné straně křičí, že by se měly trestat verbální trestné činy, na straně druhé předvádí nesnášenlivou a hrubou rétorika. Nedávno to předvedl Bohumil Kartous v textu o národní identitě.

Když popisuje strach české společnosti, píše, že „má jen malý smysl spílat lidem, že dělají chybu, když jim nikdo pořádně nevysvětlil, jakou chybu že to vlastně dělají“.  A pak si vpravdě goeblsovským způsobem nachází obětního beránka: „To je mimochodem zcela prokazatelný zločin českého školství.“ Zločin! Tento mluvčí prý obecně prospěšné společnosti EDUin bez váhá plivne na práci stovky tisíc učitelů.

„Dalším zločinem české školy je, že učí děti podléhat umělým, neskutečným autoritám,“ pokračuje ve svém obecně neprospěšném útoku proti celému českému školství, proti všem českým učitelům. Bohumil Kartous zatím spílal celému národu kvůli xenofobii. Teď se mu podařilo plácnout dvě mouchy jednou ranou: za všechno může české školství. Umělá a neskutečná autorita si osobuje právo soudit české školství.

Půjčím si autorova slova: „Mám dojem, že to už přesahuje hranice pochopitelného strachu, že jde o čirou nenávist.“ Není toto názorná ukázka pokleslé žurnalistiky Britských listů? Není toto názorná ukázka toho, že čím slabší je myšlenka, tím silnější musí být slova? Pane Kartousi, je opravdu nutné brutálně a šmahem odsoudit celé české školství? A není právě toto názorná ukázka podněcování určité nenávisti? 

https://sotolar.blog.idnes.cz

 

O nesmyslnosti současné inkluze v českém školství

Vážená paní ministryně,
k 15. 11. končí připomínkové řízení k vyhlášce § 19 školského zákona. Proto mě nemůže nechat klidnou vše, co se v současné době ve speciální pedagogice děje.

Mám ve speciální pedagogice dlouholetou praxi. Za tu dobu jsem měla možnost pracovat se všemi druhy postižení u dětí. (…) Asi největším oříškem pro mě byla hluchoslepá holčička s DMO. Při tomto těžkém postižení zbývá k využití pouze jeden smysl – hmat, který však byl kvůli DMO také částečně poškozen. Tato holčička přitom měla normální, nepoškozený intelekt.
Mám rovněž jedenáctiletou praxi jako učitelka ZŠ. Myslím si proto, že na základě svých zkušeností mám ke speciální pedagogice co říci.

Více www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/vzdelavani-a-skola/5560-o-nesmyslnosti-soucasne-inkluze-v-ceskem-skolstvi

Sestřih přímého přenosu 1. ročníku odborné konference ŠKOLA PRO BUDOUCNOST, BUDOUCNOST PRO ŠKOLU. V Bloku 1 - Společné vzdělávání žáků naleznete šest videí.

www.ceskaskola.cz/2015/11/video-1-rocnik-odborne-konference-skola_23.html?showComment=1448364318806#c1181855988752854226

Z webu MŠMT

DOKUMENTY KE SPOLEČNÉMU VZDĚLÁVÁNÍ:
 

Konference 19. 11. 2015

Diskuse 1
Některé dotazy z pléna - Veřejnost má obavy, DVPP je s otazníkem, Co (u)dělají VŠ (PedF), Platy učitelů
- Jednání s MF není ukončeno, bude pokračovat i v r. 2016
- Na asistenty se dosud doplácí i z nenárokových složek učit. platů
- Co s diagnózami různých stupňů mohou udělat asistenti a co učitelé, ? sdílení asistentů ped.
- Pojetí úlohy asistenta pedagoga - nutní jsou i VŠ vzdělaní asistenti, psychologové apod.
- Nadaní žáci jsou na ZŠ zatím opomíjeni - vede to k jejich exkluzi do VG a soukromých škol. Toto je skutečný (výbušný) a zatím nedořešený problém. MŠMT ho zatím účinně neřeší.
- Pro těžší poruchy je nutná větší péče, i při neformálním vzdělávání (školní družina apod.)
- Proč se v inkl. vzdělávání nepočítá s výchovnými poradci na větší i plný úvazek? To je nedořešená žádoucí věc.
- Škola může reagovat jen na ty vnější požadavky, které odpovídají jejím možnostem.
- Nutno zmenšit počet žáků v běžné třídě. Vyhláška s tím počítá.
- ČŠI dostává pravomoc i k poradenským zařízením (§174 ŠZ)
- Připravují se novely více vyhlášek
- Učiteli se nesmí významně zhoršit pocit splnitelnosti na něj kladených požadavků. Musí mít metodickou i finanční podporu (plat)

Diskuse 2 - Financování regionálního školství - Úvod
Ústavní právo na vzdělávání a financování školství - čl. 33 Listiny ZP a Svobod - zřizovat jiné školy než státní je možné jen za stanovených podmínek - Úst. soud: Stát nese náklady na provoz škol, podporuje veřejné školy, ale není jeho povinností nést úplně všechny náklady... Systém financování vzdělávání je výkonem státní moci nastavený zákonem... Čl 100 Ústavy - kraje a obce mají právo na samosprávu, školství je jednou ze základních státem garantovaných služeb... Duální model výkonu st. správy: zákon přenáší výkon státní správy na samosprávy ... Co vše má být svěřeno samosprávám, aby nedocházelo k systémové podjatosti samospráv ? Jde o účelnost, transparentnost, předvídatelnost, právní jistotu, spravedlivý (zdůvodněné, rovné a jasné podmínky)
- Cílem MŠMT je systém financování i zjednodušit - Dnes jsou velké rozdíly mezi kraji (vůle v normativech, naplňování škol ....) - Nový systém má transparentně motivovat ke kvalitě a spolupráci.
- Nový systém financuje rozsah vzdělání, určuje pravidla pro úvazky, dělení tříd atd. Tarifní platy učitelů v něm budou plně zajištěny jako vykazovaný náklad. Nenárokové složky platů zahrnou i větší počty žáků ve třídě (např. 22 proti 17), třídnictví, kvalitu výuky atd. Počet úvazků ve škole bude dán počtem tříd ve škole. Nikoli počtem dětí ve škole. Stabilnější bude i financování THP. Do konce roku 2015 budou předpisy upřesněny. O navýšení finacování vzdělávání se ještě jedná s MF.
(P. Katzová, Z. Matušková, V. Pícl)

Diskuse 2 - Plénum k financování škol
- Peníze by se neměly ztrácet po cestě do škol. Není normální, když v jednom kraji mají učitelé průměrně o 1500 Kč méně než ve druhém.
- Kvalita školy je dána především výkonem stabilizovaného uč. sboru.
- Standardizace RVP přináší větší rizika na SŠ než na ZŠ. Víceoborové třídy v SOŚ budou zachovány a úvazkově financovány. Reforma nepreferuje vybrané vzdělávací obory.
- Kladem je, že financování se diskutuje v předstihu. Další diskuse a spolupráce se samosprávami na partnerském principu je potřebná. Nový systém financování RŠ nevytváří tlak na tzv. optimalizací (tj. redukci) počtu škol. To bude dál starostí krajů. Nechť zřizovatelé škol při financování provozu škol zvažují, jak řešit rozpor mezi dostupností a efektivitou provozu škol.
- Minimální počet 17 žáků na třídu je pro regionální školství číslo vysoké (menší počty lze mít jen na základě výjimky).
- Samosprávy by neměly doplácet na THP pracovníky a na investice do škol.
- Současný školský rozpočet neumožňuje dobře zajistit vše, co systém financování umožňuje. Hrozí, např. že zřizovatelé budou muset na některé věci doplácet z rezervního fondu. Inkluzí vzroste náročnost práce. Vzrůst by měly i nenárokové složky platů učitelů a ředitelů škol. Se současnou hromádkou peněz to nepůjde. Systém mnoho umožňuje, ale ne vše finančně zajišťuje. Jde o to, jaký školský rozpočet se podaří paní ministryni vyjednat.

Diskuse 3 - Podpora prof. rozvoje učitelů, panelisté

Kariérní systém (KS) ano - ale jako součást širšího rámce profesní podpory učitelů (T. Janík, PedF UK):
Viz prezentace, která bude doufám k dispozici:
- Z učitelova vzdělávání musejí mít užitek žáci i učitel
- tzv. Profesionalizační kontinuum (PK)- postihuje osobní prof. rozvoj každého učitele - má 4 etapy a musí být zohledněn ve Standardu učitele.
- KS Kariérní systém resp. kariérní postup) mívá 2 - 4 stupně pro každého učitele.
- Je nutno pečovat i o začínající učitele. Jde o kvalitu výuky a výchovy a zamezení odchodů ze školy (fluktuace) - aby se stali stabilními samostatnými učiteli. V úvahu přichází obnovení funkce uvádějícího učitele (možný specializační příplatek, menší úvazek apod.)
- Pochvala potěší, ale tisícovka:) zahřeje.

Učitelské profesní standardy (K. Starý)
Viz prezentace, která bude doufám k dispozici:
- Učitelství je nerutinní profese. Kvalita práce je závislá i na vnitřní motivaci učitele.
- Učitel musí mít po celou profesní dráhu nějakou perspektivu a motivaci k osobnímu růstu. K tomu je potřeba mít dobré nástroje. Dokumenty nestačí, musejí být dobře zásluhově uplatňovány. Slyšen přitom musí být i hlas učitele a jeho kolegů.

F.Dobšík, odborář:
- Odbory chápu dosavadní problémy s tvorbou KS a nebudou tu tlačit na pilu. Podporují MŠMT ve snaze o zvětšení kvality vzdělávání a rozpočtového financování vč. platů učitelů. Jsou připraveny podpořit ministryni školství i v jednání o rozpočtu. MŠMT by nemělo jezdit po kruhovém objezdu a odbočovat z něj do pole:)

P. Pavlík, poradce:
Profesní rozvoj pedagog. pracovníků
Viz prezentace, která bude doufám k dispozici:
- Původní KS narazil na obecné předpisy (MPSV) - větší odměna za samotnou atestaci není možná. Má být za změnu v práci.
- Bude placená funkce uvádějícího učitele
- DVPP bude systematizováno
- Budou určeny Státní priority v DVPP (spolupr. s N´V a ČŠI)
- Budou standardy učitele
- Odměny pro učitele budou

M. Hřebecký, Eduin
- Necentralizovat DVPP na státní instituce, nechat prostor i pro neziskovky, které jsou nositeli inovací ve vzdělávání
- Redukovaný na 2 etapy s vyhlídkou na třetí etapu nestačí. Lépe by bylo počkat na celý KS.
- Uvádějící učitel - je tam gesce PedF? Není gesce ředitele školy? Mentoři pro uvádění by měli být generováni školou!
- PedF nejsou hlavní nositelé inovací. Českou pedagogikou hýbou "organizace z terénu".

P. Pavlík: Uvádějící učitelé budou ze škol. Bodou spolupracovat s PedF.

......(ředitelka školy): Informace o tvorbě KS mohly a měly být dány školám a ředitelům dřív KS musí umět individuálně hodnotit a oceňovat rozvoj každého učitele. Uvádění bude dvouleté. Dva roky budou tutoři z PedF jezdit do škol?

...... (ředitel SOŠ?): Není pamatováno na doplňující pedagogickou kvalifikaci odborných učitelů.

P. Pavlík: Účast PedF při uvádění učitelů pomůže PedF mj. i lépe vnímat osud svých absolventů

Další příspěvky z pléna:
- Nutno se zabývat kvalitou a efektivitou DVPP v různých školicích organizacích
- Jsou-li státní priority v DVPP, měl by takové DVPP platit stát, který je vyžaduje. Nikoli učitelé
- Poskytovatelů DVPP je mnoho. Je to nepřehledné. K systému DVPP mají co říci a zúčastní se i učitelské profesní organizace.

K. Valachová, ministryně školství: Závěr

- KS je nutné diskutovat s učiteli a řediteli škol, se zřizovatel škol a s veřejností. Diskutuje se o parametrech 3. stupně KS.
- Společné vzdělávání bude ještě diskutováno (např. podpůrná opatření). Je emocionálně vnímáno. Nutno dosáhnout větší shody.
- Financování reg. školství bylo zodpovědně připravováno. MŠMT se snaží zohlednit všechny aktéry v RŠ. Diskuse ještě běží a usiluje se o shodu. OECD dá stanovisko v únoru 2016.
- MŠMT se zabývá i zlepšováním organizace MŠMT a jím přímo řízených organizací
- Pro MŠMT je klíčové, jak se podaří vyjednat státní rozpočet v příštím roce.

Zdroj https://www.ceskaskola.cz/2015/11/sledujte-1-rocnik-odborne-konference.html?showComment=1447948866180#c7122427039964007271

 

OPVVV: Už je to tady!

Výzva č. 02_15_007 Inkluzivní vzdělávání v prioritní ose 3 OP VVV

https://www.msmt.cz/strukturalni-fondy-1/vyzva-c-02-15-006-inkluzivni-vzdelavani-v-prioritni-ose-3-op

A tady se klube na svět znovu kariérní řád!

Výzva č. 02_15_001 pro Individuální projekty systémové v prioritní ose 3 OP VVV

https://www.msmt.cz/strukturalni-fondy-1/vyzva-c-02-15-001-pro-individualni-projekty-systemove-v

U sluchově postižených je integrace problematická, tvrdí odborník

Speciální škola by neměla být u sluchově postižených dětí poslední volbou, když selže pokus o jejich začlenění do škol hlavního vzdělávacího proudu. Řekl to prezident Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) Petr Vysuček. Integrace těchto dětí je problematická především kvůli tomu, že je jejich přirozeným jazykem je český znakový jazyk. Čeština je tak pro ně cizím jazykem.

Více zde: https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/u-sluchove-postizenych-je-integrace-problematicka-tvrdi-odbornik_362532.html

Kamil Kopecký: Reakce na článek Máte slovo, tedy žvaňte a manipulujte

Pokusím se Bohumila Kartouze zastat, i když začnu tím negativním, tedy základními chybami, které ve své "polemice udělal".


1. Jen ubožák používá k tomu, aby přesvědčil ostatní o své pravdě, metodu ponižování diskutujících. Tento princip "nemáš li argument, napadni člověka" je už z principu špatný a patří spíše politikům (Zeman). Takže pokud autor tvrdí, že má moderátorka "intelektuální výbavu domovnice", může mít sice pravdu, ale tím znehodnocuje svoje vlastní argumenty.

2. Pan Kartouz své názory opírá o "empirii" vycházející z výzkumu, mluví o vědeckých poznatcích, ano, má naprostou pravdu. Ale vědecké poznatky získané např. experimentálním výzkumem srovnávání experimentální skupiny (s ikludovaným dítětem) a běžné třídy jednoduše nemusí korespondovat se zkušeností ostatních učitelů v ČR. A už v žádném případě se nelze opírat o výsledky experimentů v zemích, které jsou v inkluzi 20 let před námi, mají zavedený systém asistentů, podpory, metodických materiálů a hlavně financí. Protože my jednoduše tento systém nemáme - vzniká, peníze se jen slibují a sliby jsou chyby. A to vede ke znechucení. Tak ano - pozitivní zkušenosti existují - ale jen tam, kde jsou na to prostředky a kapacita.

3. Pan Kartouz kritizuje pořad České televize Máte slovo, jenže... všichni, kdo ten pořad sledují, vědí, že náplní pořadu není věcná diskuse opřená o argumenty, ale jednoduše dryáčnické překřikování. Stačí vzpomenout na Máte slovo s Babišem, na díly o islámu a burkách atd. Proto nemá smysl se rozčilovat, jak Jílková pořad vede, protože to jednoduše všichni vědí. Věcné diskuse hledejte na ČT24 nebo ČT2, ne na ČT1 ve čtvrtek večer...

4. V dnešní polemice pan Kartouz upozorňuje na existenci celé řady studií, které princip inkluze podporují... ale po celou dobu jeho prezentace pozitiv jsem nezachytil ani jeden odkaz na studii, která by snad psala o negativech inkluze. Přitom tyto studie existují také, namátkou www.disabilityscoop.com/2012/11/01/study-inclusion-may-not-best/16777 nebo třeba zde: digitalcommons.liberty.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1866 (popisuje jak pozitivní, tak negativní přijímání inkluze učiteli...). I tato absence informací z obou stran barikády vede pak k příliš polarizované diskusi, jako kdyby snad inkluze neměla žádná negativa.

5. Autor příliš často operuje s termíny lež, manipulace a demagogie, přitom diskutující se opírali pouze o své vlastní zkušenosti - Klaus popisoval inkluzi z pohledu své školy a predikoval, kam inkluze povede, náměstek MŠMT vysvětloval, jaké plány MŠMT má, lidé z davu sdělovali jen své zkušenosti či názory - nevidím jaksi prostor pro lež, manipulaci a demagogii. Tyto termíny patří politikům, nikoli učitelům, sociálním pracovníkům či ředitelům škol.

Omlouvám se za tento možná příliš obsáhlý důvod, ale pokusím se rychle posunout do finále. Myšlenka inkluze není vůbec špatná, má svůj smysl a opodstatnění. Ale je spojena se čtyřmi problémy:

  1. pokud inkluze způsobí likvidaci jiného typu specializovaných škol (praktických), je to chyba, protože nikdo nedokáže aktuálně garantovat, že integrované/inkludované dítě dostane stejnou-srovnatelnou péči, jako mělo právě v této škole,
  2. na inkluzi nejsou jisté peníze (sliby ministerstva beru s úsměvem, stejně jako v případě zvyšování platů pedagogů),
  3. inkluze potřebuje čas, není to záležitost, která by měla proběhnout ze dne na den,
  4.  je otázka, jak moc je inkluze prioritní záležitost a zdali by nebylo vhodné spíše peníze alokovat do věcí, na které se tu dvacet let kašle, např. platy učitelů. A tady musím souhlasit s Václavem Klausem... podpora učitele by měla být prioritou.

Z webu Česká škola www.ceskaskola.cz/2015/11/kamil-kopecky-reakce-na-clanek-mate.html

Dopis určený odpovědným úředníků a politikům.

Vážení,

      naše Základní škola praktická ve Slavkově u Brna v tomto roce oslaví 65. výročí svého založení. Po celou dobu existence školy se generace speciálních pedagogů snažily, aby jejich práce měla smysl a společenský přínos. Tou snahou bylo a je pomáhat dětem, které nemají takové štěstí jako většina, dětem, které trpí lehkým mentálním postižením a je často doprovázené i  dalšími vadami.  Dodnes svým odborným speciálně pedagogickým přístupem, empatií, obětavostí, metodami a přístupy navazujeme na práci našich starších kolegů a je našim cílem připravit tyto děti na složitou cestu životem. Moc nás těší, že se nám to často daří a s uspokojením sledujeme jejich další snažení.

    I proto jsme velmi rozhořčeni, že se našla skupina akademických pseudoodborníků, která  Evropou kritizovaný stav vzdělávání romských dětí na školách vyřešila opravdu originálně. Navrhla a prosazuje postupné rušení právních předpisů, což  znamená konec praktických škol.  Česká vláda jejich projekt inkluzivního vzdělávání bohužel i přes rozsáhlou  petici schválila.

    Místo hledání pravé příčiny vysokého procentuálního zastoupení romských dětí mimo hlavní vzdělávací proud a místo navržení reálných nápravných opatření, tito odborníci nutí ministerstvo k tomu, aby praktické školy  přivedlo k zániku. Jejich strategii s opravdovými  odborníky  - učiteli na základních a praktických školách nikdo odpovědně nekonzultoval. Už zmiňovaná petice, kterou podepsalo celé spektrum odborné i laické veřejnosti, byla na ministerstvu smetena pod stůl. Je nezodpovědné, že ministerstvo při řešení romského problému se vzděláváním  vyslechne doporučení různých agentur, odborných společností a akademiků, to jest lidí, kteří o skutečné učitelské praxi ví  jen málo. Učitelů, kteří s dětmi pracují každý den a rozumí svému poslání, se neptal nikdo. Je to odpovědné a demokratické?

    Z mnoha důvodů je to krok, který ohrozí další kvalitní fungování našeho školství.

    Romské děti se nerodí v útrobách praktických škol, ale stejně jako české, vietnamské, slovenské děti,  se rodí do rodin. Do rodin, které mají plnou odpovědnost za to, jak se ke vzdělávání postaví. Na jakou startovní čáru jejich dítě zaklekne. Pokud to samotní Romové nepochopí, učivo běžné základní školy jejich děti nezvládnou. Je třeba jim správnou cestu ukázat a motivovat je, aby po ní dál  kráčeli.

    Na praktické školy nechodí jen děti Romů. Je hrubým porušením zásad moderní společnosti a demokracie, aby na rádoby osvícenou pomoc  (rušení praktických škol) menšině, doplatila většina. Odezva v už tak dost protiromské společnosti by ničemu nepomohla.

    Navrhovaná inkluze jde proti primárnímu cíli českého školství – spokojené dítě, spokojený rodič. Jsme přesvědčeni, že dítě s LMP není schopné plnit požadavky (RVP) osnov základní školy. Umíme porovnat ŠVP obou systémů a víme, že i s asistentem žák s LMP na běžnou základní školu nepatří. Příloha RVP pro žáky s  LMP byla zrušena a byla nahrazena podpůrnými opatřeními, podle kterých se žáci s LMP budou společně s asistentem vzdělávat. Ani toto však není dobré řešení, vždy budou tito žáci vnímáni jako „jiní“.  Jak se asi budou cítit? Na to nikdo nepomyslel. Tyto naše závěry se mimo jiné opírají o případy z posledních let, kdy se na naši praktickou školu vrací děti, které inkluzí prošly.  Přestupují k nám z prostředí, ve kterém denně vnímají  svou odlišnost, své postižení. Ostatní spolužáci si je na rozdíl od tělesně či smyslově postižených dětí berou za terč svým vtípkům a drsnému ponižování. Přestupují k nám z prostředí, ve kterém nejsou šťastné, které je deprivuje a učí školu nenávidět. Většinou  mají obrovské nedostatky  v základních předmětech.  Na praktické škole zažívají uznání za to, co zvládnou, v čem jsou dobré. Rozvíjí si zejména jemnou motoriku a pracovní dovednosti. Učí se podle osnov, které jsou přiměřené jejich intelektu, učivu, které je smysluplné. Pokroky u nás dosažené vnímají samotné děti i rodiče s velkým uspokojením. Zmizí stres, úzkostné stavy, žaludeční potíže, poruchy chování, noční pomočování  atd., atd. . Pokud není jejich mentální postižení příliš velké, jsou schopné se vyučit v jim určených vhodných učebních oborech, které navazují na naše učivo.

    Inkluze děti s LMP poškodí i děti na běžných základních školách. Tamní učitelé neumí a nemohou zvládat už tak dost těžké vzdělávání zdravých dětí a k tomu  ještě asistentku s mentálně postiženým žákem.  I pro ně je inkluze noční můra. I oni ví, že kvalitní výuku   nezajistí. Nastane a už někde nastává proces segregace. Elitní školy ( víceletá gymnázia, soukromé školy) děti s LMP odmítnou,  další školy s dobrou reputací je budou posílat třeba na vesnické školy, kde mají problém s malým počtem žáků. Tato tvorba  „vesnických zvláštních škol“ se dnes už děje. Toto všechno ohrožuje základní principy dobrého školského systému.

     Z chaosu, nejasností a protestů kolujících  kolem  problému inkluze je jasné, že jde o nepromyšlený, neprodiskutovaný a nereálný krok, který může české školství  poškodit na několik let. Děti nejvíc!

    Praktické školy ( dříve zvláštní či speciální ) fungují pro české děti přes 60 let a dokázaly většině dětí a rodičů, že mentálně postižené dítě může mít rádo školu, že v ní zažije pocit úspěchu a uspokojení z toho, co umí a co dovede. Učitelé na těchto školách velmi dobře dětem rozumí, chápou jejich potřeby a naučí je to, co zvládnou.

    Žádáme Vás tímto o zvážení celé situace. Nejde nám o to zamezit inkluzi, integrace již přece řadu let úspěšně probíhá, ale o to, dát dětem a zejména jejich rodičům možnost volby. A pokud cíleně,  postupně díky úbytku žáků,  praktické školy zrušíte, tato možnost zanikne. V praktických školách pracují erudovaní odborníci – speciální pedagogové, kteří jsou na svém místě a vědí, jak s takovými dětmi pracovat! Jejich práce se odráží na spokojenosti dětí s LMP a jejich rodičů (viz. přiložené dopisy).  A to pokládáme za nejdůležitější!

            S uctivým pozdravem Mgr. Marek Studnař

Dopis podepsali nejen praocvníci školy, ale i rodiče žáků.

Josef Soukal: Reakce na článek Máte slovo, ale nemusíte říkat pět nejčastějších bludů o inkluzi

Před chvílí jsem si tenhle typický manipulující Feřtekův blábol přečetl v Respektu. Marnost nad marnost a všechno je marnost.

Takže:

My inkluzionisté nepliveme do tváře speciálním pedagogům. Jen je změníme z učitelů na jakési konzultanty pro učitele a asistenty, kterým bude ke specializované výuce stačit 1500 stran jakési příručky, nebo dokonce jen maturita. Jednoznačná podpora specialistům!

My inkluzionisté víme, že se základní školy nezhroutí. To ovšem nikdo soudný netvrdí. Jen poukazuje na to, že se podmínky výuky v ZŠ ztíží a že to nebude bez vlivu na všechny děti. A říká, že pro některé děti je běžné vzdělávání nevhodné, a to s ohledem na svoje zkušenosti. Ty ovšem zřejmě neplatí na svatou feřtekovskou víru, že to prostě školy zvládnou.

My inkluzionisté víme, že 99 procent dětí lze vzdělávat v jedné škole. Jen jsme zapomněli dodat, jak to v takové škole vypadá, jaké má podmínky - na rozdíl od škol, do kterých chodí děti u nás. Také jsme trochu pozapomněli, že u nás vládne dosti výrazná segregace kvůli víceletým gymnáziím a nejrůznějším dalším, často především "únikovým" školám. Únikovým a unikajícím i běžné populaci, natož dětem mentálně zaostávajícím aj. Také jsme pozapomněli na trend, který tuto segregaci posiluje.

My inkluzionisté víme, že velká většina dětí chce do normální školy. Jen nějak nerozlišujeme nevidomé, vozíčkáře apod. od mentálně zaostávajících. To je sakra rozdíl; ale pod rozlišovací schopnost experta.

My inkluzionisté na rozdíl od tupých učitelů víme, že lze vzdělávat individuálně a že lze zabránit šikaně ve třídě. Jen nám nedochází, že práce v malotřídce třeba s 12 žáky je něco jiného než práce ve třídě s dvojnásobným počtem dětí. A že šikana se asi neprojevuje jen přímo v hodině, ale právě ve chvílích, kdy se děti mají spontánně inkludovat.

Největší sprosťárna ovšem přichází v závěru. Ti, kteří tlačí inkluzi přes nesouhlasné názory drtivé většiny těch opravdu informovaných, tedy odborníků a těch učitelů, kteří se k inkluzi vyslovili, začnou kázat o nedostatku informací a radit ministerstvu, aby informovalo. Jako by někdo čekal na podobné rozumy.

Tak jsem si ulevil, ale to neznamená, že by mé znechucení vyjádřením Tomáše Feřteka bylo menší.

Z webu Česká škola, www.ceskaskola.cz/2015/11/josef-soukal-reakce-na-clanek-mate.html

1/Zrušení přílohy pro žáky s LMP je zcela nekompetentní krok. Žáci s LMP se totiž „vyskytují“ i na speciálních školách, kde jsou zastoupeni především v kombinaci s dalším postižením. Zrušení této přílohy přinese pouze ohromnou administrativní práci pro pedagogy, přitom v současnosti tento vzdělávací plán plně vyhovoval této skupině žáků.

2/Organizační zátěž pro učitele, který bude mít ve třídě několik typů postižení, především žáky s LMP nebo i těžším stupněm postižení, bude opět zcela neúměrná. Asistent NESMÍ učit. Vysvětlit učivo žákům s mentálním postižením zabere většinu časové dotace hodiny. To je neoddiskutovatelný fakt. Kdy se bude pedagog věnovat zdravým dětem popř. těm velice nadaným? Hodina má pouze 45 minut!!!

3/Podle zákona o pedagogických pracovnících má žáky se speciálními potřebami učit někdo, kdo má vzdělání ve speciální pedagogice. Rozhodně se tam nehovoří o KURZECH, ale o studiu (např. v rámci celoživotního vzdělávání v rozsahu několika semestrů vysoké školy). Jak bude personálně zajištěna aprobovanost pracovníků všech škol, kde budou žáci se speciálními potřebami vzděláváni?

4/Pokud bude umožněno neaprobovaně učit žáky se speciálními vzdělávacími potřebami , budou speciální pedagogové požadovat taktéž možnost po několika desítkách hodin (20 – 80 hodin) DVPP učit aprobovaně na druhém stupni základních škol. V jiném případě by to byla zjevná diskriminace jedné části pedagogických pracovníků. Jestliže napravujeme diskriminaci ve vzdělávání dětí, nesmíme dopustit diskriminaci ve vzdělávání pedagogů.

Zasláno s připomínkami k RVP ZV (dalších x stran textu) dnes večer.Dobrá zábava na víkend.

Jana Karvaiová, www.ceskaskola.cz/2015/11/ministryne-skolstvi-diskutovala-se.html?showComment=1446922352063#c7268582353693341809

Inkluze jako byznys

Debaty o inkluzi naplňují všechny druhy médií, ze všech stran se ozývají varovné hlasy. Jenom ministryně školství a její náměstkové jako by za neprodyšnými zdmi pevnosti na Karmelitské nic neslyšeli.  

V páteční televizní debatě Máte slovo bývalé kotelnice Jílkové působil pan náměstek Fidrmuc jako věrozvěst z časů první pětiletky. Jakápak rizika, stačí si vyhrnout rukávy, a když to jde na jedné škole, musí to jít samozřejmě rovnou na všech. A nejlépe co nejdříve. – Proč? Inu, nezapomínejme, že inkluze je také očekávaná báječná příležitost pro byznys.

Nejistota, zmatek a rizika – které inkluze diktovaná z Bruselu přináší státním základním školám – přinese naopak hojnou žeň školám soukromým, jak upozornila mluvčí Rozhněvaných matek. A stačí sledovat veřejné zdroje a nikomu neunikne, že soukromých škol právě v tomto inkluzívním čase přibývá. SCIOškola nemá ani jeden rok a už otevírá další dvě pobočky.  

Stejný byznys se začíná točit kolem mýtických asistentů. Příležitosti se chápou neziskovky, např. takový Rytmus už dnes nabízí vzdělávací kurz pro asistenty za 9500 KČ. Jistě nezůstane sám a na své si určitě přijdou další agentury a jako v minulosti i pracovníci MŠMT jako vedlejší příležitost. Bodejť by pak inkluze neměla u mnohých podporu. Kšeft je kšeft.

Zdeněk Sotolář sotolar.blog.idnes.cz/c/483101/inkluze-jako-byznys.html

V uzavřené skupině UPS na FB je otevřený dopis ASP ministryni školsví. www.facebook.com/groups/102654800075523/?ref=bookmarks

A hrneček vaří dál... Čekají nás další změny RVP.ZV.

"Směrem k technicky zaměřeným činnostem by se měly upravit rámcové vzdělávací programy pro předškolní a základní vzdělávání. Na všech základních školách by se měl povinně učit předmět, při němž budou žáci něco fyzicky dělat, uvedl Fidrmuc."

www.novinky.cz/veda-skoly/385247-deti-v-materskych-a-zakladnich-skolach-by-mely-neco-fyzicky-delat.html

 

Ministryně školství aneb Hrnečku, dost

Dobeš byl nebezpečným chrličem, Fiala raději nedělal nic, Chládek rychle narazil. Ale ministryně Valachová jako by zapomněla zaklínadlo a z hrnečku nápadů se na nás valí nová a nová kaše.

Najednou se vynořují zprávy o novém, samozřejmě zcela nezbytném, předmětu, kterým má být programování, dokonce prý už od první třídy. Propagátoři ihned mlží, že půjde vlastně o jakýsi rozvoj myšlení!  Jakoby ostatní předměty k tomu nedávaly příležitost! Protože ještě není schválena velmi problematická novela školského zákona, která mj. zbytečně ruší praxí osvědčenou přílohu RVP.ZV pro žáky s LMP, není divu, že někteří diskutující upozorňují, zda nejde jen o šikovné odvádění pozornosti.  

Stále se mluví o změnách RVP.ZV, nejprve v souvislosti s inkluzí, pak osnovami, teď má být zase cílem matematika, aby byla pro žáky atraktivnější. Posledním hrnečkovým nápadem jsou obědy zdarma pro všechny žáky do třetí třídy: prý pro vytváření správných stravovacích návyků. Společně s prodloužením školní docházky o poslední rok mateřské školy jde o další projev zjevného sociálního inženýrství. Obojí má totiž zůstat v rukou rodiny, tam je ten nejlepší prostor pro budování takových návyků.

Pověstným kostlivcem je kariérní řád, jehož předloha byla tak hloupá, že ji ministryně raději uklidila do jakési skříně. Ona to nebude skříň, ale nějaký teplý ministerský kabinet, ve kterém se nějaká skupinka snaží z předloženého návrhu zachránit, co se dá. I když je to zmetek, stál spoustu peněz z evropských fondů, a proto nemůže tak snadno skončit tam, kam by patřil. Totiž v popelnici. Je jenom otázka času, kdy tento kostlivec vypadne ven. Možná se jen čeká na vhodnou chvíli, až zase padne nějaká mlha.

Všechny tyto nápady budou stát velké peníze. MŠMT zjevně spoléhá na štědré evropské fondy a projekty, jejichž první výzvy se právě připravují. Systémový krok, totiž opravdové navýšení výdajů na vzdělávání srovnatelné se zeměmi, se kterými jsme srovnávání ve výsledcích, takový systémový krok se však nechystá. České školství bude nadále podvyživené, krmené jen krátkodobou evropskou náhražkou, podávanou ne lžící, ale cedníkem. Z minulého období víme, že mnoho peněz se rozkutálí bůhvíkam.

Zdeněk Sotolář, sotolar.blog.idnes.cz