Diskuse k předškolnímu vzdělávání
Je česká mateřská škola ještě vůbec školou?
Chcete-li zažít chaos ve své nejčistší podobě, navštivte okolo deváté ráno kteroukoli mateřskou školu v České republice. Myslím, že těch, kteří by podobný zážitek záměrně vyhledávali, je málo. Přesto se s prostředím přeplněných tříd musí denně potýkat tisíce malých dětí. Předškolní vzdělávání dlouhodobě čelí absenci jakékoli vize, natož aby mělo nějakou systémovou koncepci. Vždyť dnes ani nevíme, čím mateřská škola vlastně je a jakou funkci plní. Školský zákon hovoří o vzdělávání. Současné nastavení mateřských škol a veškeré změny, které se jich týkají, mimochodem nahodilé a chybné, ve skutečnosti plní funkci především sociální. Řekněme si už konečně a na rovinu, že současná česká mateřská škola děti především hlídá a za daných podmínek v podstatě nevzdělává, protože to pořádně ani nejde.
Přestože dnes připomínají spíše hlídací koutky v supermarketu, na rozdíl od nich, pracují v mateřských „školách“ kvalifikovaní pedagogové, kteří svou práci umí. Čím dál více z nich získává nebo si doplňuje vysokoškolské vzdělání v oboru. Bývají pro práci s dětmi nadšení, což je skvělé, neboť v předškolním věku probíhá bouřlivý rozumový vývoj, vytváří se základy „lidství“ a základy pro veškeré další vzdělávání člověka a ty by měly být pevné a kvalitní. Mateřská škola u nás dnes stále ještě vzdělávání malých dětí pozitivně ovlivňuje a své výsledky má. Je to právě ale jen díky velkému úsilí těchto pedagogů. Bohužel tito lidé, bez náznaku protestu, přijímají nesmyslné ad hoc změny a nervy drásající podmínky, které se upečou v kancelářích mocných ale neznalých každodenní reality. Učitelky mateřských škol „neděkují a neodchází“, hledají řešení, jak se přizpůsobit, často na úkor vlastního zdraví a svého volného času. S malými dětmi totiž většinou pracují hodní a obětaví lidé. Tihle mají ještě k tomu dobré vzdělání a silnou sebemotivaci k práci. Naše společnost mrhá potenciálem těchto pedagogů a nevratně také potenciálem předškolního věku našich dětí, protože nevytváří vhodné podmínky pro kvalitní institucionální vzdělávání a výchovu, ale naopak je neustále zhoršuje. Děti i učitelky jsou oběťmi bezohledného řešení problémů, které nezavinily (nedostatek míst v mateřských školách) a politického populismu, který nepodporuje ani zaměstnanost ani rodinu, ale spíše rodičovské lenošení (přijímání batolat do mateřských škol).
Nikdo přece nemůže věřit, že lze efektivně vzdělávat v jednom člověku skupinu 28 malých dětí. Ve vyspělých zemích nevídané, aby byť s jedním jediným předškolním dítětem v obdobném zařízení zůstal jen jeden člověk. U nás zůstává až s 28 předškolními dětmi tři hodiny dopoledne, kdy probíhá hlavní vzdělávací program, a tři hodiny odpoledne jen jeden člověk zcela sám. V reálu mnohdy i déle. Skandální? Ano! Je jasné, že kromě toho, že kvalita vzdělávání je nízká, denně tím ohrožujeme také bezpečí těchto malých dětí. Pak nám třeba padají do studny a učitelky pro ně skáčou a dostanou za to metál, místo abychom se ptali, jak je možné, že učitelka byla venku sama s tolika dětmi. Ptám se tedy: „Je zodpovědné svěřit jen jednomu člověku velkou skupinu předškolních dětí?“ Odpověď zní: „Je to samý vrchol nezodpovědnosti.“
K tomuto zastaralému a riskantnímu formátu mateřské školy přibývají dílčí „vylepšení“, jakým je například přijímání dětí mladších tří let a dokonce i mladších dvou let, přičemž stále platí poměr 1 pedagog ku 28 dětem. Tyto čistě prosociální změny, jakým bylo navyšování počtu dětí ve třídách nebo snižování jejich věku, nezahrnovaly žádná další opatření měnící adekvátně také podmínky pro práci pedagogů. Dalším příkladem je trend inkluzivního vzdělávání. Do mateřských škol se integrují děti postižené a například lehká mentální retardace je považována za „prkotinu“, která konkrétně naší mateřské škole do rozpočtu na mzdy přinesla 12 tisíc korun na celý rok. Ano, i v tomto případě tak nutně musí platit poměr 1:28. Učitelé a učitelky mateřských škol tak dnes bez jakékoli další podpory pracují se skupinou dětí, která je nejen nepřiměřeně velká, ale musí si poradit s dětmi tak odlišného věku jako jsou batolata, předškolní děti, děti mladšího školního věku s odkladem povinné školní docházky až do osmi let a mezi nimi mohou být i děti s různými postiženími.
Je třeba začít VELMI HLASITĚ PROSAZOVAT, aby s každou skupinou dětí v mateřské škole byly přítomny vždy minimálně dvě dospělé osoby po celou dobu provozu tak, jak je to běžné v každé jiné vyspělé zemi. Není třeba, aby všichni měli profil vysoce kvalifikovaného předškolního pedagoga. Inspirací může být rakouský systém „pomocnic“ se základním pedagogickým vzděláním. Jejich přítomnost umožňuje pedagogům realizovat kvalitní vzdělávání a především zajišťuje vyhovující bezpečnost dětí. Dnes u nás roli těchto pomocnic často zastávají uklízečky, školnice i kuchařky a to nad rámec svých pracovních povinností, bez adekvátní finanční odměny a hlavně bez potřebného vzdělání. Také to totiž bývají hodné a obětavé ženské, které udělají, co je potřeba. Na lidské dobrotě a obětavosti však nelze zakládat systém předškolního vzdělávání státu.
Zavedení povinného roku předškolního vzdělávání přiznává význam mateřským školám pro naši společnost. Nedopusťme, aby tato změna byla zavedena opět bez dalších opatření, která by tento krok učinila smysluplným. Řešením je stanovení jasné vize, dlouhodobá koncepce a taková pravidla pro předškolní vzdělávání, která zajistí vysokou kvalitu a absolutní bezpečí pro děti i pedagogy, a která budou odpovídat úrovni vyspělého evropského státu.
Mgr. Blanka Moravcová, ředitelka Mateřské školy, Třesovice